--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr
Název: Komentovaný životopis policejního prezidenta
Zdroj: NN Ročník........: 0003/007 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Současný prezident Policie České republiky JUDr. Ivan Vyleta podle vlastních slov listopadem 1989 získal "možnost svobodné volby, co dál". Nabídnuté šance plně využil, učinil ze sebe opět komunistického okupačního režimu a dosáhl znovupřijetí do

demokraticky utvářeného policejního sboru. Alespoň podle záměrů Občanských komisí a protitotalitních sil. Bohužel i Vyletův případ ukazuje, že celý tento proces byl v režii dosud nerozkrytých, dobře zakonspirovaných agentur, jejichž moc zůstala nedotčena. A je natolik silná, že dokázala rukama premiéra Klause zablokovat přijetí zákona o Občanských komisích, eliminovat jejich věrohodnost pro veřejnost, zabránit občanské kontrole policie, a to v rozporu s vývojovými tendencemi v demokratických zemích.

Záznamy nadporučíka Hanzala Pan Ivan Vyleta v roce 1965 podal žádost o přijetí do služeb Ministerstva vnitra ČSSR. Při jejím posuzování byly pořízeny mimo jiné následující záznamy podepsané nadporučíkem Hanzalem.

V Praze dne 27. července 1965 Provedenou lustrací na I. zvláštním odboru MV bylo zjištěno, že otec uchazeče do služeb MV-složky VB VYLETA Oldřich, nar. 4. 8. 1911 má uložen svazek č. 8578 u KS-MV Praha, který má s. Novák.

Na základě toho dnešního dne byl proveden pohovor se s. Novákem, který sdělil následující:

Otec uchazeče je spolupracovníkem a rovněž i manželka uchazeče je spolupracovnicí, ovšem s. Urbana z 2. správy MV, č. svazku 5424.

I když se jedná, že uchazeč je inteligentní, má dobré vlastnosti, mohlo by zde dojít ke konspiraci, případně k dublování, nebo sám pak uchazeč-příslušník by mohl využití lustrace, případně kdyby svazky byly dány do úlože, tyto by si mohl přečíst a podobně.

Na základě toho nedoporučuje s. Novák, aby uchazeč VYLETA Ivan, nar. 31. 8. 1942, byl přijat za příslušníka VB.

V Praze dne 3. srpna 1965

Dnešního dne bylo hovořeno se s. Zavadilem z II. správy MV ohledně svazku č. 5424 znějící na Kristu Dočkalovou, nar. 3. 6. 1935, jejíž manžel má podanou žádost o přijetí do služeb MV.

Bylo sděleno, že z jejich strany není námitek proti přijetí jmenovaného do služeb MV.

Žádal však, v případě přijetí, aby byl řídící orgán MV s. Urban vyrozuměn, aby mohl uzavřít svazek, případně provést rozvázání.

Citované záznamy nadporučíka Hanzala unikly lorencovským skartacím jen shodou náhod. Stejně jako některé další dokumenty, o jejichž zničení byl JUDr. Ivan Vyleta v roce 1990 přesvědčen natolik, že se ve svém dodatku k životopisu ze dne 7. prosince 1990 na ně jedním dechem odvolává a současně bez uzardění o sobě vypovídá pravý opak.

Hanzalovy záznamy jsou vý- znamné v několika směrech. Svědectví o spolupráci jeho otce a manželky s StB doplňuje souhlas II. správy StB s Vyletovým přijetím a instrukcí pro manipulaci se spisy-svazky či akt rozvázání pro řídícího důstojníka

úřednice OSN Vyletové-Dočkalové soudruha Urbana, s nímž se v historii StB setkáváme v roce 1951 ve funkci velitele I. sektoru - rozvědky - Hlavní správy StB, kdy byl jeho zástupcem pozdější ředitel Krátkého filmu Kamil Pixa. Zde je třeba upozornit na to, že v této pozdější Pixově funkci šlo o legalizační pracoviště StB, na němž nadále zůstal špičkovým řídícím pracovníkem StB - rozvědky, která byla a stále je expoziturou KGB v naší republice. Roli I. správy StB ve Vyletově kauze potvrzují i čísla svazků jeho otce a manželky. Nejsou registrována na II. správě StB - kontrarozvědce, pověřené bojem s "vnitřním nepřítelem". Elitní agenty přebírala I. správa StB a dokonale zahlazovala stopy. Tato její činnost byla zvláště intenzivní po roce 1985 a byla vedena na vysoké profesionální úrovni. Časově souvisí s technickým přechodem ve výpočetní technice StB od děrných pásek k disketám, v němž měla rozvědka absolutní přednost. V roce 1989 byla dokonale připravena na změnu činnosti, či práci v nových podmínkách. Není bez zajímavosti, že uvedenou operaci stihly provést rozvědky ve všech zemích bývalé Varšavské smlouvy.

Nepravdy

policejního prezidenta

Politický a mocenský význam funkce ředitele Policie České republiky činí z osoby tuto funkci vykonávající veřejného činitele, o níž je demokratický tisk povinen sdělit občanům všechny dostupné informace. S vědomím tohoto úkolu a povinnosti zveřejňujeme v komentované podobě "Dodatek k životopisu" JUDr. Ivana Vylety, který napsal s datem 7. prosince 1990.

"Vycházím z předpokladu, že můj životopis do doby mého nástupu k SNB, t. j. do r. 1965, je založen v mém původním kádrovém spisu. Následující služební léta jsou jistě také kádrově "zmapována". Zaměřím se proto na okolnosti, které v kádrovém spisu jistě být nemohou a pak na další období." (Vzhledem k dále uvedeným nepravdám je Vyletova jistota víc než zarážející - poznámka autora). "První léta "konzolidace" jsem prožil bez větších problémů." (Pan Vyleta při výkonu služby studoval na právnické fakultě UK a zůstal ve službě prěsto, že jeho bratr Michal Vyleta v okupační frazeologii "ilegálně opustil ČSSR" (nebo byl "vysazen"? - red.), za což byli jiní příslušníci SNB propouštěni ze služby - pozn. autora). "Byly kolem mne jakési kádrové pochybnosti, takže opakovaně neprošly návrhy na mé povýšení, ale hlavní nápor byl tehdy veden proti bývalým vyloučeným a vyškrtnutým členům KSČ. První akce proti mně začaly v průběhu roku 1972." (Na počátku tohoto roku Ivan Vyleta ukončil právnická studia. Byl studentem tříleté večerní "stranické" školy. Podal přihlášku do KSČ, která byla přijata, takže byl podle tehdejší praxe od 28. června 1972 kandidátem KSČ a předsedou KRK SSM při MS VB Praha - pozn. autora). "Parta skalních dogmatiků - zejména tehdejší politruk OO VB Praha 6 Václav Schoř, náčelník MO VB Malá Strana Zd. Pavlovský (tehdejší předseda CÚV KSČ) a jejich oddaný poskok, alkoholik Antonín Neterda (bývalý estébácký agent-provokatér) - na mne vyhlásili doslova krevní mstu." (Nejde zde o kamufláž pro polistopadovou dobu podle tzv. Lorencových instrukcí, kdy rozvědka - elita StB a expozitura KGB, hájí a dobývá pozice obětováním kontrarozvědky - II. správy StB, tvořené udavači různých typů, bezcenných pro realizaci stanovených strategických cílů? Obětování kontrarozvědky bylo z hlediska zachování rozvědky a VKR nutným taktickým manévrem, dobře připravenou návnadou i s registry rozvědkou přebrané - probrané agentury, na niž se veřejnost nachytala a dala tak elitě StB v nových podmínkách tříletý časový předstih - pozn.

autora). "Opakovaně navštívili výbor KSČ, odboru vyšetřování VB Praha-město a naléhali na mé okamžité vyhození." (Z KSČ nebo bezpečnosti? - pozn. autora). "V této situaci mě "podrželi" zejména: tehdejší náčelník odboru vyšetřování Miloslav

Suvorov a dva členové výboru KSČ Vladimír Vávra a Alois Sedlmayer." (Není zde ukryt klíč k dešifrování stavu "vyšetřovačky" pod Vyletovým vedením? - pozn. autora). "Považuji za nutné je zde jmenovat, protože jejich slušnost a upřednostnění profesionality před politickým intrikařením" (šlo v případě kandidáta KSČ Ivana Vylety o intrikaření? - pozn. autora) "byla i výrazem osobní statečnosti." (Nebo projevem vnitrostranického boje dvou frakcí či soubojem rozvědky s kontrarozvědkou ve věčných svárech a pozičních bojích? - pozn. autora). "V tomto období byl na mne vyvíjen nátlak, abych provedl veřejnou sebekritiku, veřejně se distancoval od své "pomýlenosti" z roku 1968 a hlavně abych vstoupil do KSČ. Obojí jsem odmítl." (V doplňku k životopisu dne 8. března 1972 JUDr. Ivan Vyleta píše: "V roce 1967 jsem si podal přihlášku do KSČ, a to cestou výboru ZO KSČ na MO VB Malá Strana. Po lednu 1968 tam však došlo ke změnám ve složení výboru ZO KSČ, a proto má přihláška někde zapadla a já jsem tehdy, vzhledem ke zmatkům v politickém životě, novou přihlášku nepodal. V té době - tedy v letech 1967 až 1969 jsem při plném pracovním zatížení studoval první ročníky právnické fakulty, kromě toho jsem měl určité rodinné problémy, neboť v té době jsem s manželkou a dvěma dětmi bydlel v malém bytě jejích rodičů. Proto jsem se v té době zaměřoval spíše na řešení osobních problémů a méně na

složité politické otázky té doby. Můj přístup k událostem roku 1968 jsem projevoval zejména kritickým postojem k ekonomickým problémům, které právě v důsledku těchto událostí vznikaly. Po vstupu spojeneckých vojsk na území ČSSR v srpnu 1968 jsem v řadě případů vystupoval jako tlumočník ruského jazyka při stycích se zástupci sovětských vojsk." Druhou přihlášku do KSČ pan Vyleta podal v roce 1972. Po uplynutí dvouleté kandidátské lhůty podle tehdejších stanov KSČ zjistil, že v úsilí o zisk stranického průkazu jako nástroje svého kariéristického vzestupu neuspěl. O důvodech se říká leccos. Včetně poukazů na přestupky kriminální povahy. A tak v roce 1990, spoléhaje se na skartaci ve svém životopise, píše záměrné nepravdy. Etika pro vědomou nepravdu užívá slovo lež. Stává se nástrojem nového úsilí po kariéře. Pan Vyleta ze sebe činí oběť. - pozn. autora). "V roce 1974 bylo už jasné, že jsem nadále neúnosný. Odešel jsem tedy na studijní volno a věnoval se přípravě na rigorozum." (V té době ho nebylo možné dosáhnout bez doporučení zaměstnavatele. - pozn. autora).

"Díky různým trikům Míly Suvorova se podařilo docílit určitého časového odkladu, takže jsem byl vyhozen až k 31. 12. 1975." (Akt Vyletova vyhození se odehrál následovně. Dne 7. července 1975 napsal JUDr. Vyleta následující text: "Žádám o uvolnění ze služebního poměru SNB ze závažných osobních důvodů. Jedná se o důvody výhradně osobního a rodinného charakteru mimo rámec důvodů uvedených v ş 99/1 z. 100/70 Sb. Žádám, abych byl uvolněn ke dni 31. 12. 1975." Je mu všestranně vyhověno a podle vlastních slov se stává na čas pod křídly pracovníka rozvědky StB Pixy "dítětem štěstěny". - pozn. autora). "I po mém "vyhazovu" z SNB jsem měl štěstí. Na rozdíl od řady kolegů, kteří

skončili v Metrostavu či v kotelnách, jsem získal na tu dobu slušné zaměstnání ve své profesi. Na intervenci mého kolegy a kamaráda mjr. Zahrádky jsem byl přijat v Krátkém filmu jako podnikový právník. Přijal mě Zahrádkův známý - ředitel Krátkého filmu Kamil Pixa, další slušný člověk v mém životě. Četl i slyšel jsem o podivné minulosti Kamila Pixy leccos. Možná a patrně ano, jsou v jeho minulosti některé temné kapitoly, moje zkušenost s ním je však pozitivní. Přestože věděl o mých "kádrových závadách", znal mé politické názory, znal mé postoje k okupaci i k dalšímu politickému vývoji" (Ach, ta nesnesitelná lehkost lži! - povzdech autora), "zaměstnal mě a po celé období naší spolupráce se ke mně choval korektně a tolerantně. A nejen ke mně. V době "tuhé konzolidace" umožnil pracovat i "nežádoucím živlům" Evaldu Šormovi, Věře Chytilové, Janu Švankmajerovi, Drahomíře Vilhanové a řadě dalších. Ve funkci podnikového právníka jsem "přežil" tuhé konzolidační roky 1976-1985. V polovině roku 1985 byl po řadě intrik" (nebo pěrestrojkovém boji rozvědky s kontrarozvědkou? - pozn. autora) "vyhozen z funkce ředitele Krátkého filmu Kamil Pixa a novým ředitelem se stal syn tajemníka ÚV KSČ M. Jakeše Lubomír Jakeš. Ten zahájil ihned po svém nástupu do funkce likvidační kampaň proti všem "živlům" ve vedení Krátkého filmu. V rámci této kampaně jsem byl přeložen "do výroby". (Muselo jít o pozoruhodnou likvidační kampaň - pozn. autora). "Tak jsem se stal produkčním. Vyráběl jsem filmy typu "Hnojení před radličkou" a "Masírování vemene". Angažovanější témata mi nebyla svěřována." (Zlý Jakeš panu Vyletovi nedal šanci osvědčit jeho marxleninský ideový postoj, socialistické vlastenectví a proletářský internacionalismus, neumožnil mu blýsknout se dokumentárními poukazy na dekadentní západ atd. - pozn. autora). "Po celé toto období jsem byl na "černé listině". Kontrola stíhala kontrolu, a když ani tímto způsobem nezjistili závady" (pan Vyleta pracoval vždy bezvadně, neboť i jako příslušník SNB dostal během posledních šesti let své persekuce šest- náct peněžních darů za svědomité plnění úkolů

- pozn. autora), "které by Jakešovi umožnily vyhodit mě z kárných důvodů, přestali mé produkci dávat práci. Bylo to skoro totéž jako na počátku sedmdesátých let." (Kdy pan Vyleta odpromoval, zůstal u SNB navzdory emigraci bratra a dostal šestnáct peněžních darů, stal se kandidátem KSČ... Ta neuvěřitelná drzost volá do nebes! - poznámka a povzdech či výkřik autora). "Do této situace přišel 17. listopad 89 a s ním poprvé možnost svobodné volby, co dál. Jako jednu z možných variant řešení jsem zvolil i možnost návratu ke své původní profesi - k povolání kriminalisty. Po celé období jsem nepracoval v žádných veřejných funkcích." (S výjimkou ideologického referenta a předsedy KRK SSM - pozn. autora). "S mou "kádrovou zátěží to ani nepřipadalo v úvahu. Popsané

období lze stručně charakterizovat několika slovy: Snažil jsem se existenčně přežít

a zůstat přitom nezávislým a slušným člověkem." (Komentář ponechávám čtenáři. - pozn. autora).

Přísloví o ovoci

Případ našeho nepravdu mluvícího policejního prezidenta je varovný. Od listopadu 1989 jsme svědky těžkého pozičního boje, v němž komunistické struktury spolu s agenturou StB a KGB infiltrovaly náš mocenský aparát, v němž mají mnoho "kritiků" připravených k vychylování demokratických snah a čekajících na svůj den D. Jejich šance na úspěch umocňuje setrvávání ODS na pozici, hájící jejich protiprávně získaný majetek. Tato netečnost je proniknuta sebeobohacujícími snahami vedení této strany. Nejde jen o aféru Macek nebo Kovář. Manželka výkonného místopředsedy této strany paní Čermáková si vybudovala latifundium u Lemberka. V místě působení blahoslavené Zdislavy. Zbankrotovaný Telegraf začala vydávat společnost Genex. Její zázemí je stejně podezřelé jako pozadí a. s. Dialog, atd. Nedostatek morálky v politice našich koaličních stran a jejich neschopnost (čti neochota - red.) prosadit platnost zákonů do života naší společnosti nabývá rysů oligarchických latinskoamerických režimů. A vše se děje pod nestoudnou rouškou zneužívání humanistických hodnot na obhajobu pachatelů proti jejich obětem.

X.Y.

Slovo šefredaktora

Nejzajímavější na tomto materiále je skutečnost, že se objevil v momentě, kdy Ivan Vyleta s Janem Rumlem začali konečně po třech bezútěšných letech vlády Tomáše Hradílka a Tomáše Sokola, oba OH, čistit ministerstvo vnitra a českou policii alespoň od některých méně schopných komunistických zločinců. Zajímavá je rovněž skutečnost, že osobní materiály většiny původních kádrů tohoto ministerstva a policie, kteří zde dále působí, jsou nesrovnatelně děsivější,než ty zde zveřejněné. Proti těmto kreaturám však OH, Mladá fronta a další bolševici kupodivu neútočí. Jsem velmi rád, že v této spojitosti zaznělo konečně z úst Jana Rumla jméno Jiřího Müllera (OH), bývalého šéfa tajné služby a současného šéfa moravské mutace Mladé fronty, jehož zvláštní vztahy k StB jsou všeobecně známy (75% estébáků, které na jižní Moravě prověřoval, shledal způsobilými k další službě ...). Odpor moralistů z OH proti Vyletovi je tedy, mírně řečeno, nelogický. Titíž, kterým nevadí, že v čele republiky stojí Václav Havel, usvědčený z vědomé spolupráce s StB, omdlévají hnusem nad morálním profilem Ivana Vylety. I kdyby Ivan Vyleta svoji minulost hned po listopadu přiznal a to naplno, vedle estébáckých a bolševických hvězd OF a později OH nebo Soc. dem. by vypadal jako žabař. V čem je tedy horší než Marian Čalfa, Valtr Komárek, Josef Zeleniec, Vladimír Dlouhý, Miloš Zeman nebo Václav Klaus & co.? O odpověď bych prosil zejména Jiřího Dienstbiera a Jaroslava Šabatu. Vše nasvědčuje tomu, že na čelných postech tohoto státu nemůže stanout nikdo, na koho neexistuje bezpečný kompromateriál. Pokud bude dotyčný šlapat jako hodinky pro majitele klíčů, nic podstatného se na světlo nedostane a když už, je to potlačeno nebo ignorováno. V okamžiku, kdy se však vymkne z pod kontroly, trezory se otevřou a kompro je možno přehazovat vidlemi, přičemž mu je věnována maximální pozornost. Mladou frontou počínaje a televizí konče. Vůbec nejhorší osud čeká ty relativně čisté, ty, kteří se díky chybě v režii dokázali prosadit proti vůli mocných. O ně se pak likvidačně otře kdejaký demokratický bolševik nebo svazácký funkcionář, jichž je v redakcích pravicového tisku v poslední době čím dál víc nastláno. Nic není výhodnějšího než dělat za cizí peníze vlastní propagandu... Tak můžeme v současné době studovat likvidaci brněnského primátora Jiřího Horáka z antikomunistického křídla ODS, kterému nemůže být nikdy odpuštěno, že odvedl za čtyři měsíce pro Brno víc práce, než zoufalá figurka Klausova a Šabatova oblíbence Mencla za dva roky. Horák si krom toho dovolil ještě vyčistit brněnskou radnici od všech estébáků, agentů a důstojníků LM. A takové primátory, jak je vidět na psaní levicových redaktorů pravicového tisku, dnešní ODS rozhodně nepotřebuje. My občané ovšem ano!

Petr CIBULKA