--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Míča Jaroslav
Název: Ekologie
Zdroj: NN Ročník........: 0003/007 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Obracím se na Vás z čirého zoufalství a prosím Vás, zda byste nemohl zajistit zveřejnění následujícího dopisu.

Původní, umírněnější verzi po sobotním vystoupení pana Dyby, je nutno přitvrdit a snad i přizpůsobit se pseudoargumentaci arogantních. Na jejich "nikdy jsme o tom ani neuvažovali, nepřipadá v úvahu, je to jediná možnost, o nic přece nejde" apod. se ovšem odpovídá velmi obtížně. J přistižitelní (právě díky své

aroganci). Třeba v nedávném televizním Duelu seděl proti panu Dybovi člověk nadbytečně slušný. V okamžiku, kdy pan Dyba jako kvalifikaci pro otázky energetické koncepce uvedl svou dvacetiletou působnost v této sféře, bylo možné

kontrovat tím, že to tedy byl zřejmě pan Dyba, kdo přivedl energetiku tam, kde je a jakékoliv další Dybovy výroky z této pozice zpochybnit. Obávám se, že slušní a nedůrazní oponenti, kteří jsou

stavěni proti lidem jako Dyba, nejenže nemají šanci, ale v očích diváků s menším

přehledem odcházejí poraženi. Jakási naděje je snad už jenom v neustálém opakování věcí mnohým zřejmých.

PRYČ SE VZDĚLANOSTÍ?

(otevřený dopis všem nepolitickým i politickým ekologicky zaměřeným institucím a organizacím).

Už dost dlouho jsme svědky restriktivních snad v oblasti školství a vědy. Naposledy to byly úvahy o propuštění asi 15 000 učitelů,

a to z výhradně úsporných důvodů. Na první pohled by se dalo říct, že co musí být, musí být, kdyby to po konfliktu vlády se Středoevropskou univerzitou, drastickém krácení rozpočtu VŠ a lavírování s možnou

likvidací Akademie věd nebyl další nepřehlédnutelný krok v tendencích snižovat obecnou úroveň vzdělanosti. Zatím ještě nebylo slyšet argument o nutnosti si na vzdělání (školství) nejprve vydělat, jak tomu bylo v řadě případů ekologických investic. Ale

to nejspíš jenom proto, že o významu vzdělávání má většina lidí

jiné a reálným potřebám bližší představy, než o záležitostech ekologických, takže by taková argumentace neprošla. Následky úspor na ekologii a školství však budou stejně zlé - po velmi krátkodeché úlevě přijdou značné

a dlouhodobé útrapy, bohužel ještě, ke všemu, nenapravitelné. Podcenění výchovy a úrovně vzdělanosti může následně

zvrátit vývoj společnosti nežádoucím směrem, podobně jako despekt k ekologickým zákonitostem může přivodit kolaps ekosystému.

Ve společnosti tak lze i při poměrně krátkodobém (několikaletém) poklesu kvality školní výchovy a vzdělávání

v kombinaci se současným obdivováním "silných a schopných", případně s vlivem komerčního videobraku a sociálních problémů čekat vzestup odlidštění,

násilí, primitivismu a ostatních průvodních jevů plynoucích z postojů: "bezohlednější vyhraje" či "svět jsou peníze", pokud účinek podobných filozofií není zjemňován vzděláním. Snad se dožijeme

kromě obvyklých násilností i brutálního ubíjení malých dětí dětmi o něco

většími, jak se stalo nedávno v Anglii a za 10 let pak nostalgicky vzpomeneme na dnešní úroveň kriminality.

To však budou jen zjevné důsledky celkového poklesu vzdělanosti. Daleko vražednější mohou být dopady technokratickým, nebo antropocentrickým očím skryté. Těm, jejichž ekologické

uvědomění dospělo k pochopení podstaty věci, musí být zřejmá nezbytnost značného zvýšení vzdělanosti ve

směru globálního vidění světa. Bez takového vícerozměrného pohledu nejde změnit zavedené pořadí hodnot a jakékoliv úvahy o možnostech setrvalého vývoje kvality lidského života na Zemi se tak stávají utopickými. Jenže takové vzdělání je nejen drahé, ale dost těžko

nám v něm mohou být vzorem ty země, jejichž minulost je nám příkladem třeba v ekonomické oblasti. Jestliže např. Američané odchytávají se značnými náklady mezky v krajině, kam bylo toto zvíře zavlečeno člověkem, kde se nikdy předtím nevyskytovalo a kde působí rozsáhlé škody a "adopci" těchto mezků v amerických rodinách považují za jeden z vrcholných ekologických úspěchů, je to skoro stejné, jakoby Australané adoptovali králíky a je to hodně vzdálené skutečným ekologickým řešením.

Francii například jistě řadíme mezi vyspělé země. Jestliže se ale každý

třetí Francouz domnívá, že Slunce obíhá kolem Země, pak tvrzení o vyšším počtu studentů připadajícím ve vyspělých zemích na

jednoho učitele a z toho plynoucí snahy tyto počty u nás kopírovat nevypovídá ani tak o stavu školství, jako spíš o stavu našeho vědomí a o tom, co vlastně považova "vyspělé"!

Tady se zřejmě musíme vydat vlastní cestou. A na té cestě bychom měli docenit a zlepšovat to, co bylo v našem školství dobré (rozhodně to nebyla výchova politické kultury), napravit špatné a doplnit potřebné pro život v 21. století.

Vy, kteří si uvědomujete potřebu vysoké úrovně výchovy a vzdělání jako

základního předpokladu pro veškerý budoucí harmonický život na této planetě - tedy hlavně ekologové - zvažte, zda při rozhodování o kvalitě vzdělanosti chcete stát stranou.

Věřme, že restrikce ve sféře vzdělanosti jsou jen nešťastnou snahou šetřit na místech nejméně vhodných a že v pozadí nejsou záměry nějaké lobby inspirované touhou po snadnějším ovládání lidí.

Logika, která konstatuje čtyřicetiletou devastaci školství a přitom je vědomě nechává

klesat ještě níž, je logikou podivnou. Vzdělanost a ekologie jsou oblasti, kde se neměří čas na roky, ale na generace a kam nepatří krátkozraké činy.

Vláda však zatím neprokázala schopnost vidět dál, než jen pár měsíců dopředu

- důkazů bylo podáno víc než dost. Proto by bylo nejvýše vhodné, aby alespoň v otázkách vzdělanosti nebyla učiněna žádná zbrklá a nevratná rozhodnutí. Pokud

jde o chybějící finanční prostředky, lze je získávat i jinak než restrikcemi v životně důležitých oblastech - od zbytečně postavených "celních boudiček" přes "ojediněle katastrofické" privatizační projekty až po "transformované" podniky, které se už dávno měly chovat tržně, a přece se tak nechovají. Jaroslav Míča