--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Jednostranná polarizace
Zdroj: NN Ročník........: 0003/007 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 03.03.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Přinejmenším s rozpaky píše tisk o zvolení nového předsedy ČSSD pana Miloše Zemana. Jeho souvěrci, sociální demokraté z ASD, spíše

očekávají příliv volbou zklamaných příznivců sociálně demokratické politiky,

povolební spojenci v českém parlamentu to dokonce odradilo od spolupráce se sociálními demokraty vedenými panem Milošem Zemanem. Z politických stran ostatních zaznívá názor o nemožnosti vytvoření skutečně

demokratické levice a tento svůj názor zdůvodňují právě volbou Miloše Zemana předsedou ČSSD. Ani gesto, které nabídkou spolupráce učinil Miloš Zeman svému protikandidátovi, nenašlo očekávané odezvy. Jediným projevem uspokojení nad volbou Miloše Zemana bylo vyjádření předsedy KSČM Jiřího Svobody,

který snad očekává od takto vedené ČSSD možnou nabídku spolupráce, pokud iniciátorem takové nabídky nebude sám.

V čem hledat příčiny rozporuplné popularity nového předsedy ČSSD? Možno se po odpovědi pídit v jeho okolí, v lidech, na nichž staví, s nimiž spolupracuje. Jde o gardu harcovníků, putujících z rodiště, jímž jim bylo Občanské fórum, přes ve volbách neúspěšné Občanské hnutí, až po

příslušníky Obrody čehosi, co zavání na hony marxismem leninismem.

I nynější pan předseda, či soudruh předseda, jak si příznivci všech odrůd hnutí založených na Manifestu komunistické strany pánů Marxe a Engelse říkají, se například svými vystoupeními ve Federálním shromáždění a výroky učiněnými

při jiných příležitostech, dostatečně představil široké veřejnosti i členům strany, které nyní předsedá. Jeho bonmoty a často

samoúčelné vtipkování jej postavily do nepříliš dobrého světla a nezískaly mu mnoho důvěry.

Co lze tedy očekávat v souvislostech shora uvedených? Jistě půjde o další polarizaci politické scény na její levé straně. Bohužel jen tam. Takže takováto polarizace připomíná spíše nabitý kondenzátor na hranici jeho kapacity.

Druhá strana politické scény tak dramaticky nevypadá. Je spíše roztříštěna vnitřními boji

o vnitrostranické pozice tak, jak se to jeví například z causy Kovář, či z odchodu pana Dvořáka z KANu, přičemž o panu Sládkovi je lépe pomlčet, neboť jej nelze považovat za představitele pravice. Je nejspíše prostě sám sebou, což se podařilo pochopit v poslední době pánům z Moravy a předtím i mnoha skutečně pravicově smýšlejícím, nyní již jeho bývalým příznivcům.

Co je však na takto vzniklé situaci nepotěšující, je právě ta její jednostrannost. Blíží se komunální volby a navíc se některé politické strany zabývají myšlenkou voleb předčasných. Jedny proto, že to dělají stále. Mezi ně patří strana pana doktora Sládka již tradičně. Avšak nezůstává osamocena. Volání po nových volbách se ozývá z více stran. Když ne volby parlamentní, tak alespoň do Senátu, který pro nechuť Poslanecké sněmovny není doposud naplněn, ač je pro jeho naplnění právní základ již dávno vytvořen.

Co by asi takové nové volby přinesly? Může nám to napovědět stále vzrůstající nedůvěra

v Poslaneckou sněmovnu, ale i publikované výzkumy veřejného mínění. Zejména ta jejich část,

která ukazuje, kolik lidí by k volbám vůbec nešlo či kolik je jich nerozhodnuto. Nelze zapomenout na nedostatečnou

informovanost, nebo pozdní informovanost občanů o tom, co Poslanecká sněmovna projednává. Jediným doposud plně uskutečněným přenosem z jednání Poslanecké sněmovny byla volba prezidenta, při níž vystoupení poslanců zvolených za stranu pana doktora Sládka znevážilo Poslaneckou sněmovnu jako celek. Pozitivem bylo pouze odhalení ledví protagonistů celého trapného přenosu.

Lze tedy konstatovat, že by rozhodování voličů bylo více emotivní než rozumové. Kdo na takové emoce, vyjma doktora Sládka, asi sází? Jistě to bude Levý blok a není daleko od pravdy tvrzení, že by to mohl být i pan Miloš Zeman, který svými vystoupeními

a prohlášeními již ve Federálním shromáždění dokázal, že s emocemi počítá a že s emotivně rozhodujícími se voliči dovede manipulovat. Čeho je tedy třeba? Informovanosti! Jak o činnosti parlamentu, tak o jednotlivých politicích. Správné informace mohou pak vést k závěru, že předčasné volby jsou přepychem, podaří-li se dobře

informovaným občanům vyvinout takový tlak na Poslaneckou sněmovnu, aby začala skutečně pracovat, vytvářet politiku, ne politikaření. Aby páni poslanci zastupovali občany, ne politické strany, respektive zájmy jejich úzkých stranických kabinetů. Právě kabinetní stranická politika je v osobě Miloše Zemana tou největší hrozbou. Již proto, že získal 212 ze 400 možných hlasů, a i proto, že byl odmítnut nabídkou spolupráce svému protikandidátu.

Závěrem je zde varovná paralela vytváření tlaku úzkých zájmů kabinetů politických stran, která v Itálii vedla ke korupci a jejími důsledky k politické krizi. Korupce je totiž průvodním jevem každé kabinetní politiky, ale o ní snad jindy.

V Praze dne 3. března 1993 pro NN JUDr. Vladimír Kolář