ČISTOTA PRIVATIZACE A PRÁVNÍ VĚDOMÍ

Zatímco vnitru opozičních stran zuří zatím převážně boje tak říkajíc "mocensko- ideologické", uvnitř stran vládní koalice se začínají rodit i aféry odlišného typu, které mají jiný, spíše hospodářský či hmotně - vlivový podtext. Z hlediska morálního a právního se rozhodně nejeví býti zcela košér.

ODA ovládající orgány, které řídí proces privatizace (a nejen ona), má za sebou a hlavně před sebou spoustu afér, jejichž řešení (např. kauza Karlovarský porcelán), nebylo a asi ani nadále nebude, právně čisté, natož pak morálně čisté a přesvědčivé. Všechny problematické privatizační akce, které byly kritizovány samosprávou, místními občany, sdělovacími prostředky atd. byly příslušnými privatizačními funkcionáři zatím pokryty, zahrány do autu a neřešeny. Příslušný představitel ODA, nejčastěji ministr Dlouhý, veřejnost uklidnil a věc zaobalil do svého sympatizujícího úsměvu.

Veřejnosti není zatím znám případ, kdy by byly odhaleny podvody a nezákonnosti privatizační akce, veřejnost byla o případu informována a věc byla předána k šetření prokuratuře. Právě skutečnost, že neexistuje žádný odhalený podvod, úplatek, prosazování osobních zájmů, zneužití pravomoci apod., v případě tak rozsáhlé obchodní transakce - či "kšeftu", kterým proces privatizace nesporně je, důvěryhodnost příběhu tohoto procesu v očích veřejnosti velmi zpochybňuje.

Pravděpodobnost jako statistická veličina, i zkušenosti každého z nás, ukazují na nereálnost existence státních úředníků stoprocentně neúplatných a pouze o obecné blaho dbajících, žádným vnějším vlivům nepodléhajících. K věrohodnosti celého procesu privatizace nepřispívá ani skutečnost, že má-li někdo námitky vůči rozhodnutí ministerstva, je většinou odvolán, nebo odejde sám. Neprospívají jí ani podrážděné reakce, jako byla odpověď ministra Dlouhého na výsledek šetření privatizace Karlovarského porcelánu ministerstvem kontroly, ani problémy, které se kupí kolem ustavení Nejvyššího kontrolního orgánu.

Zdá se, že řada našich představitelů se domnívá, že případné odhalení a řádné vyšetření chyb, nedostatků, podvodů či úplatků, konfliktu zájmu, zneužití informací atd. by mohlo poškodit privatizaci jako takovou, případně stranu, jejíž představitel se přestupku dopustil. Pravý opak je však pravdou, alespoň z hlediska dlouhodobější perspektivy.

Snaha nevidět realitu, kterou občané v průběhu privatizace osobně prožívají, bagatelizovat či přehlížet jejich podněty, připomínky a kritiku k průběhu konkrétních privatizačních akcí, je dosti rozšířená. Vede bohužel k tomu, že různé ekonomické mafie na nejrůznějších úrovních, jsou stále mocnější a bezostyšnější. Vede i k tomu, že minulým obdobím narušené právní vědomí, které je občanům neustále vytýkáno, se dále a hlouběji narušuje a to opět na všech úrovních. Není totiž možno bojovat proti pouliční kriminalitě a přitom si nevšímat mafiánských rozkrádaček stamilionových hodnot.

Lidové rčení praví, že ryba smrdí od hlavy a schody se zametají od shora. V současné době se o tom prakticky přesvědčují občané Itálie. Kdy na to asi přijde řada u nás?

Pavla Grünthalová