--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Nezávislost statistiky
Zdroj: NN Ročník........: 0003/008 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 02.04.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Prohlášením pana doktora Václava Bendy o odmítnutí funkce ředitele Českého statistického úřadu je věc, snad pro někoho, odbytou záležitostí. Nářky pana Součka a s ním shodně smýšlejících se stávají

bezpředmětnými. Místo obsazené konkursem již není ohroženo partajními zájmy.

Je to však pravda? Podívejme se na problém z hlediska následujících skutečností. Pan Souček začínal kdysi na městské správě statistického úřadu. Jistě nebyl bez ambicí jako každý mladý člověk. Rovněž nebyl bez ambicí jeho kolega pan Vejmelka. Zadařilo se mu ale lépe než našemu panu Součkovi. Proto se pan Souček přesunul na VŠE, aby tam předával mladým své nabyté znalosti marxleninské ekonomické teorie. Styk se statistikou však neztratil. Vedl kvalifikační kursy pro ty pracovníky statistického úřadu, jejichž kádrové materiály trpěly takovým nedostatkem kvalifikace, že jim ho nemohla nahradit ani láska k Sovětskému svazu. Lid obecný jim pak říkal rychlokvašky.

Po listopadu, kdy spadl do kanálu nejeden lístek ze stromů, ale i nejedna stranická legitimace, bylo nutno obsadit funkci ředitele statistického úřadu někým novým. Jako i v jiných funkcích a úřadech se ten nový, pan Říha, zabýval hlavně poznáváním cizích zemí, kde nasával, mimo jiného i odborné poznatky. Navíc vznikl moderní požadavek, obsazování funkcí konkursem. To k zajištění odbornosti a nezávislosti výkonu takto obsazované funkce. Na Českém úřadu statistickém se měrou nikoliv nevýznamnou podílel na určování konkursních komisí soudruh Štafa. Skutečně, čtete dobře občané matičky Prahy. Je to on, váš bývalý komunistický primátor. Vítězem konkursu se stal pan Souček, místopředsedou se stal pan Nápravník.

Aby bylo požadavkům objektivity učiněno zadost, konal se konkurs i na místo ředitele městské správy statistiky v Praze. Jako nejlepší z uchazečů označila konkursní komise paní dr. Vojtovou. Protože se asi na sestavování komise nepodílel soudruh Štafa, bylo tedy nutno, po poradě s manželkou náměstka Nápravníka, aby pan Souček, jinak milovník konkursů, jmenoval ředitelem ing. Tučka. Není vyloučeno, že panu Součkovi napomáhal k tomuto rozhodnutí i soudruh Kotek, kdysi šéf komunistů na statistickém úřadu. Jeho případnou radu by přece nemohl, již ze staré známosti pan Souček opomenout. Vždyť v dobách, kdy pan Souček předával znalosti mládeži na VŠE, byl soudruh Kotek ročníkovým předsedou SSM na tomto vzdělávacím ústavu, který se řídil Leninovým: "učit se, učit se, učit se".

Výběr ing. Tučka byl prozíravý i z jiného důvodu. Zajistil se jím dobrý neformální styk s ústavem takříkajíc bratrským, kterým je Ústav sociologický, vedený panem Tučkem, inženýrovým to bratrem, též člověkem studovaným, dokonce v Moskvě.

Bratrské vztahy se v krátké době již realizovaly. To na akci Mikrocenzus, pořádané v rámci zpřesňování výsledků sčítání lidu, jež se uskutečnilo v roce 1990. Mikrocenzus byl prováděn na základě zákona a bylo i právním předpisem určeno, kolik akce bude stát. Suma je nemalá, přes 6 miliónů korun. Aby se ušetřilo, byla k Mikrocenzu přifařena další akce, superdotazník sociologického ústavu ke zjišťování údajů nikoliv nezajímavých, jakými jsou například údaje o tom, co bylo komunisty komu ukradeno, zda to již bylo vráceno, kdo z rodiny dotazovaných byl politicky organizován, kdy a jak atd. Údajně šlo o výzkum prováděný ve všech zemích bývalého socialistického tábora z popudu jedné slavné americké univerzity, která na to dokonce dala i nějaký ten dolar. Přifařením takového sociologického výzkumu k Mikrocenzu se dolárky ušetřily. Alespoň za platy tazatelům. Ti byli placeni z oněch 6 miliónů rozpočtu, neboť dotazníky jak Mikrocenza, tak sociologické, nosili titíž tazatelé. Proslýchá se, že se bratrská spolupráce úřadu statistického a ústavu sociologického uskutečnila i proti vůli pana premiéra Klause. Proto se snad šetřilo, kde se šetřit mohlo i nemohlo, či nesmělo? Snížil se vzorek Mikrocenza z předepsaných 2 % na 0,5 %, aby se spořivý premiér uchlácholil? Kdo ví? Nedoví se to ani pan doktor Benda, když odmítl funkci ředitele Českého úřadu statistického. Nedoví se ani, kdo podepsal petici předanou, snad osobně, panu Uhdemu na podporu pana Součka. Na městské správě chodil s peticí stařičký pětasedmdesátiletý komunista.

Pokud tedy nevyplynulo z tohoto článku, že objektivita a nezávislost statistiky je panem Součkem zaručena, že žádná strana, zejména politická, nemá možnost zasahovat do statistiky a tu využívat či zneužívat ve svůj prospěch, tak nevím, co bych měl více psát. Vždyť je přece jasné, že požadavek na nezávislost statistiky je odůvodněný a v demokracii nezbytný. Jde o jeden ze základních zdrojů informací, které mohou být i zneužity.

V Praze dne 2. dubna 1993 od zdroje, který si nepřeje být jmenován, získal pro NN

JUDr. Vladimír KOLÁŘ