--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubálek Bohuslav
Název: Bezcitnost, problém nejenom jihoslovanský
Zdroj: NN Ročník........: 0003/008 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Denně přináší televize krvavé záběry z bývalé Jugoslávie. Hromadně se vraždí v mnoha asijských republikách někdejšího SSSR. V těchto válečných konfliktech jsou tím nejhorším způsobem už mnoho měsíců terorizovány statisíce dětí i dospělých. Těla umučených a zabitých dokumentují vyvrcholení bezcitnosti, povýšené na národnostní a státní program.

To se děje ve 20. století moderního věku, na naší zatím ještě krásné a opěvované modré planetě, kde rozmach techniky i demokratických systémů představují obrovský příslib, ale i hrozbu. Samozřejmě, že největší zodpovědnost leží zejména na čelných představitelích politického dění. Pro srovnání si uvědomme, že oni mají daleko lepší podmínky k odpovědnému řízení státu, než měl před staletími třeba Karel IV., blahé paměti Otec vlasti!

Jak je tedy možné, že na tolika místech světa mohou sadističtí "Rambové" všech provedení a bez zábran ukájet své pudy a zvrácenosti? Proč je odezvou jenom povrchní rétorika odpovědných činitelů, spojená toliko s pseudořešením problémů? K čemu pak je nadřazená odbornost a intelektuálství kompetentních osobností?

Jak je však vidět, kvalifikace politiků vyúsťují spíš do projevu lhostejné či chladnokrevné bezcitnosti. V tom je právě hlavní spoluvina všech, kteří se nedokáží vžít do utrpení a těžkostí jiných (nejenom v bývalé Jugoslávii) a proto jen formálně a užitkově plní svou funkci ( i v České republice).

Neschopnost,

lhostejnost, kšeft?

Propletenec jmenovaných nectností může bezesporu ovlivňovat rozsah a úroveň všech válečných konfliktů "mírového" světa. Jistě také vyvstane otázka, v čí prospěch? Nejde to jinak? I u nás, a od nás?

Druhotná, neuspokojivá řešení Vymýšlejí a pořádají se konference. Z letadel, pod kontrolou satelitní techniky, jsou shazovány potraviny a léčiva trpícím obyvatelům. Politici a vojevůdci posílají také pozemní jednotky do útvarů UNPROFOR (leckdo z těch hochů už zaplatil svým životem). Desetitisíce uprchlíků opouštějí své rozvrácené domovy, aby jinde byli na obtíž. Na těchto problémech zatím selhávají schopnosti ministrů vnitra ze zainteresovaných států. Výmluvným dokladem je neúspěch jejich schůzek, naposledy 16. března 1993 v Praze. Bohužel, podobně kdysi probíhala různá sáhodlouhá dohadování mezi Západem a Východem o úrovni odzbrojení, ještě před pádem Železné opony. Teprve vyřešením základního problému se taková jednání stala produktivnější. Co brání použít obdobný postup i pro dnešní situace?

Zamezit dodávky

střeliva a zbraní

Pak už nebude čím rozstřelovat a vypalovat byty, nemocnice. Žádná střela nezmaří leteckou pomoc, žádná mina už nikoho neroztrhá. Pak sveřepým dobrodruhům zůstanou v rukách jen prázdné samopaly. Už z nich nebudou chrlit efektní i smrtící dávky střeliva. Nemluvě o těžké munici do děl, minometů, atp.

V tom případu by i pořádkové jednotky OSN snáze dovršily svůj úkol. Je jasné, že různí psychopaté by třeba i nadále terorizovali své okolí. Ale už by to nebyly tankové bitvy a dělo-střelecké souboje, vyhánějící lidi z náruče domova do nejistoty azylantů.

Úkol politiků a tajných služeb Pokud politici ve svých proklamacích vzývají všelidské hodnoty, mají skvělou příležitost rozetnout gordický uzel organizovaného násilí a zloby. Snímky z letadel a z družic dokáží s centimetrovou přesností zaznamenat každé dění na zemském povrchu. Spolehlivě tedy zaznamenávají pohyb jakýchkoli transportů, existenci muničních výroben, atp. Vyhodnocení těchto snímků a jejich doplnění informacemi o finančních a jiných zdrojích pro vraždění, to by nemělo být problémem pro zpravodajce ze zainteresovaných států.

Ostatní pak závisí na schopnostech a na dobré vůli příslušných vlád i parlamentů - jednat cíleně a účelně, na úrovni lidské i profesionální.

Otevřená výzva na závěr : Premiéru V. Klausovi, vládě ČR

Vážení pánové, uvažuje se o vyslání nebojové jednotky do Jugoslávie, tentokrát už jenom pod zástavou ČR. Ani statut nebojové jednotky však nechrání před výbuchem miny, před granátem nebo před podobnou střelou. Ani dobrovolnický výběr nemůže umenšit žal těch nejbližších nad ztrátou života, byť byl obětován za nejvyšší ideály.

Proto jsem předložil i k vašemu vyjádření názor, který směřuje k omezení a snad i k odstranění ozbrojených konfliktů, zejména na území bývalé Jugoslávie. Při jeho realizaci by se zmenšily lidské ztráty tamějších obyvatel, i příslušníků UNPROFOR .

Naše veřejnost jistě uvítá vaše ujištění, že ani zprostředkovaně, nejde od nás smrtonosné zboží do bojujících zemí. Podle mého názoru jedině tak lze zvýšit, ba zaručit, pravděpodobnost, že by se nejenom naši vojáci vraceli bez úhony domů.

Bohuslav HUBÁLEK