--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Recenze
Zdroj: NN Ročník........: 0003/008 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dnešní povídání začnu poněkud netradičně jakousi "antirecenzí". Dostali jsme ohlas, cit.: "na dílko jakéhosi dr. Kučery" z SE 25, ve kterém pojednává o Benešových memorandech z r. 1919 (- doc. dr. Rudolf Kučera, šéf katedry politologie na fakultě soc. věd FF UK, předseda české organizace PEU). V dopise, navíc hrdinně nepodepsaném, se snoubí česká malodušnost a nedostatek důvěry v sebe sama, se sebeobranným komplexem v nic nevěřících Honzů, do morku kostí vystrašených "nepřátelským" světem, jenže se před nimi, nebohými, náhle otevřel. Expozé pana anonyma je běžným projevem upoceného čecháčkovství vydávaného za jedině pravý národní postoj, navíc notně hýřící záplavou čs. trikolor a lidových krojů. Nade vší tou skvoucí nádherou se vznáší zoufalý výkřik: 300 let jsme trpěli! Pan X si jaksi nepovšiml, že ve sporu jde m. j. i o interpretaci nutného národního uvědomění, které bylo od samého počátku infikováno množstvím falešných mýtů, mezi něž patří i Benešova umělá konstrukce odvěkého nesmiřitelného boje českého a německého živlu (- A. Jirásek měl jistě radost). Mezi řádky - zvláště v závěrečné poznámce o "agentech sudetských Němců" - vystrkuje nikoli růžky, ale pořádné rohy, komunista. Jenom si nejsem jist, do jaké kategorie či poddruhu patří. Pravověrný zřejmě nebude, spíše je jedním z těch "polepšených" soc. dem. ražení.

V polovině března vyšlo již 27. číslo Střední Evropy, které jistě uspokojí všechny, jimž není otázka česko-německého narovnání a naší evropské identifikace cizí.

V úvodní poznámce najdeme trefnou charakteristiku zániku čs. federace, cit.: "... Není třeba znovu opakovat, na co Československo zemřelo jak v krátkodobé, tak i v delší historické perspektivě. Nebylo to jen faktickou dějinnou nesourodostí obou národů, jejich odlišnými osudy, odlišným politickým temperamentem i kulturním naturelem... Pro české uši to možná nebude příliš příjemné, ale hlavní příčinu konce čs. federace lze vidět především v tom, že se přežila její státní doktrina, která neodpovídala dějinné skutečnosti, ale byla ideologickým konstruktem typicky českého mesianismu, jenž z některých událostí našich dějin a z působení některých národních osobností vyvozoval, že jsme byli dějinami předurčeni být předvojem demokracie, jejími učiteli..."

V bloku věnovaném bližším okolnostem vzniku ČSR v r. 1918 a zahraničním vztahům s okolními státy, najdeme několik příspěvků, např. článek I. Romsicse Edvard Beneš a československo-maďarská hranice a Základy mírového uspořádání Evropy po I. světové válce A. Essena. Československo-polským vztahům se věnuje M. Kaminski. Blok uzavírá příspěvek Michala Kováře Abdikace Edvarda Beneše, ve kterém popisuje některá méně známá fakta dokreslující rozporuplnou postavu našeho druhého prezidenta.

Rubriku Češi a Němci vyplnili tři němečtí autoři - F. Hahn, Německá sociálně demokratická strana Československa: F. Prinz se svou rozsáhlejší studií, ve které líčí osudy sudetoněmecké soc. demokracie v předválečné ČSR a v emigraci, Wenzel Jaksch a E. Beneš v londýnském exilu. O problémech vzájemných vztahů hovořil na konferenci o česko-německé problematice loňského listopadu v Liberci Rudolf Hilf. Příspěvek je publikován pod názvem Němci a Češi - poznámky k aktuální situaci.

Slezsko - kultura tří národů, je titulem, jenž uvádí několik příspěvků věnovaných třetí zemi Koruny české, Slezsku. Vývojem vévodství slezského v běhu dějin se ve svém článku zabývá Otto Kimminich (nar. 1932, historik mez. práva, přednáší na univerzitě v Řezně), svůj příspěvek příznačně nazval Slezsko jako objekt středoevropské politiky. Otázce národnostních menšin se věnují

další autoři: Toby F. Sonneman popisuje osudy Romů v dnešním Rumunsku a I. Deák stejné téma <%-2>rozebírá v aktuálním kontextu dneška.<%0> Ruský historik Sergej Ljozov (nar. 1943) ve své rozsáhlejší práci ukazuje na hluboké náboženské kořeny ruského antisemitismu a především na neblahou činnost "vlasteneckého" hnutí Pamjať, v němž se snoubí vypjatý ruský šovinismus s komunistickou ideologií.

Aktuálnímu tématu, které mnohé napoví i nám, zvláště nyní, kdy je nutno urychleně novelizovat lustrační zákon, se věnují dva polští autoři: J. Karpinski a M. Grocki v rubrice Vyrovnání s minulostí.

Tradiční blok Česká zemská šlechta je tentokrát vyplněn peripetiemi českého rodu Chotků z Chotkova a Vojnína. Milan M. Buben ve zkratce líčí osudy rodu od jeho založení v průběhu 14. století, jenž vymřel po meči Rudolfem Ottou Hermannem Josefem Marií, pánem na Futtaku a Korompě r. 1921.

V příloze pokračuje pátou kapitolou Don Quijote ze Sipolje, pojednání H. Nürnbergera, Josef Roth. Obsah čísla je již tradičně věnován

náročným čtenářům, jimž povrchní pohled běžné publicistiky zpravidla nestačí, nehledě už k tomu, že často bývá úzce politicky zaměřen. Nezbývá, než si přát, aby redakce revue dodržela své předsevzetí a SE se stala měsíčníkem, a obec čtenářská byla co nejpočetnější.

STŘEDNÍ EVROPA - redakce, Vyšehradská 4, 128 00 Praha 2,

tel.: (02) 295 110

Bedřich KAREL