--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Kde končí Charta 77 ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/008 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 27.03.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V Praze se v sobotu 27.3. 1993 konalo opět setkání signatářů Charty 77. Přijelo jich z 1 600, něco málo přes stovku. Pro ty ostatní, včetně agentů StB v jejich řadách, je u nás patrně již vše v pořádku, lidská práva nejsou porušována, justice funguje naprosto bezchybně, majetek komunistů je v těch správných rukách, estébáčtí zločinci po právu odměněni, "láska zvítězila nad nenávistí". To vypovídá nejen o antikomunistické bezzubosti někdejší Charty 77, ale potvrzuje i to co jsem říkal od poloviny osmdesátých let vždycky, že kdyby Jakeše vystřídal liberálnější Mohorita, nic by nebránilo Chartě 77 aby vstoupila do Národní fronty. Rudé právo píše o tomto setkání věcně a seriózně, aby si zachovalo nutný image na které chytá čtenáře, do titulku článku však mazaně podsune, že se jedná o akci "cibulkovců". Z toho je patrné, že bolševikům by vyhovovalo, aby se tento termín ujal. Poměrně seriózně o sněmu píše Blesk, zato Lidové noviny již v titulku projevují radost z toho, že "Jednání chartistů přerušila rvačka". - Jak tomu bylo ve skutečnosti? Na sněm pronikl fanatik, možná právě poslaný těmi stájovými pinči, kteří na svých zimomřivých nožkách vzápětí spustili v tisku a rozhlase takový kvičivý povyk. Tento provokatér vystoupil řvavě proti zákazu rasistického časopisu Politika a fyzicky napadl Johna Boka za to, že mu vzal slovo a žádal ho, aby svými antisemitskými projevy neobtěžoval přítomné. Stačí, milé hradní "lidovky", nebo snad s antisemitismem souhlasíte také? Vy by jste ho asi nechali mluvit a pak mu ještě zatleskali. Jste přeci tak milé, tolerantní a liberální. Chování chartistů na sněmu, až na tento ojedinělý případ bylo celou dobu zdvořilé a srdečné. Všichni také, v nastalé chvíli rozpačitého ticha a porozumění, akci provokatéra odsoudili.
Na tomto 5. sněmu přítomní chartisté byli antikomunisté a žádali téměř jednohlasně, aby odstoupil z prezidentské funkce jiný chartista, Václav Havel. Proto jako na uvítanou se hodil jinak bezvýznamný incident, který mistři sametové propagandy tak zveličili. Malý počet přítomných ale nic nevyvrací ani nedokazuje, stejně jako nic nevyvrací ani nedokazují plné sály, či plná náměstí. Jimi se totiž argumentovalo již v čase heydrichiády, stejně jako za Gottwalda. Pouze to potvrzuje starou pravdu, že odvahu k takovému postoji mají jen málokteří. Ale tím nemá cenu se trápit. Což neřekl již Kristus seriózním farizejům, že blázni a nevěstky je předcházejí do Království Božího, zatímco oni jdou do<%8> zatracení? A kdyby žil dnes a spatřil
by Klause, Havla, Čalfu a další soudruhy, jak s pokrytecky schlíplou tváří stojí ve svatovítském chrámu jeho Otce a předstírají zbožnost, jistě by i tentokrát vzal na tyto svatokupce bič a vypráskal je z něho. Půldruha tisíce chartistů mělo odvahu, když padouch byl zřetelný v podobě příslušníků StB, či uniformovaného kordonu se štíty a obušky. Nyní tito lidé odvahu ztrácejí, když padoušství se zakuklilo do složitých fines politiky. A tam, kde lidé přestávají rozumět, nahrazují rozum vírou. Víra bez rozumění je ale vždy slepá. A pokud to není víra zrovna v to Nejvyšší, kde mýlit se není možné, věříme vždy něčemu, co pravda není. Proto se mýlí i ti, kteří dosud věří Václavu Havlovi, aniž si svoji víru ověřují politickým poznáním.
Zrovna tak lidé, kteří dosud věřili Chartě 77 a na sněm nepřišli, protože v ní již nevěří, by si měli uvědomit, že nikoliv jejich slepé víry je třeba, ale práce. Nyní by pro ně mohl začít boj za přímou demokracii. Jestli se však spokojí jen vzpomínkou na roznášení letáků, na leštění klik u dveří prominentů, či podpisy pod prohlášení, pak jim není pomoci. Těžko asi ve své pohodlnosti pochopí, že sněmem a nikoliv kolektivem zasvěcených mluvčích, jak bývalo zvykem, zvolená koordinační rada tu není pro uctívání, ale proto, aby řídila a vyhodnocovala informace o porušování lidských práv, které členská základna ve svém okolí zjistí. A že k tomuto porušování dochází, hlavně ze strany zakuklených bolševiků, se můžeme přesvědčovat dnes a denně. K tomu ale, abychom mohli předkládat parlamentu a vládě důkazy, musíme být informováni o co největším počtu případů, které je třeba objektivně vyhodnotit. Proto je mimo jiné i tak nutná odborná spolupráce.
Neměli bychom také zapomínat, že členská základna Charty 77 byla proto širší, protože se skládala nejen z aktivních bojovníků za lidská práva, ale i z exhibicionistů a uctívačů disidentských hvězd na rádiu Svobodná Evropa atd., jejichž pobyty ve vězení se stávaly stejně tak populární jako se jistě stanou útrapy kosmonautů při výletech na jiné planety. Uctívači jim fandili obdobně jako se fandí fotbalovým klubům. Když to skončilo, fandové a nedoceněné primadony odešli. Mnozí fandové již podnikají, hvězdy a primadony pak mají dnes větší možnost se exhibovat ve vládě, v parlamentu, v tisku a v televizi. A snad se cítí i dotčeni, že svět o jejich dnešní výjimečnosti tak dlouho nevěděl. Lidí pro skutečnou práci bylo v Chartě 77 poměrně málo. A přesto jich je pro mne dost, kterých si právě proto stále vážím. Takových jako je Bohumír Janát, Otka Bednářová, Alena Hromádková, Václav Benda a řada dalších je škoda, že si neudělají čas, aby v Chartě 77 dále pracovali. Jde přece o věc. My sami nejsme důležití. Mnozí se však bojí o svůj image. Neměli by však zapomínat, že to je jen maska z karnevalu, zvaného život, kterou si do hrobu nevezmou.
Dnešní Charta 77 je, až na své ideály, finančně chudá. Peníze z ní odešly společně s prominenty, kteří je dostávali a s Janouchovou Nadací, nesoucí úmyslně totéž jméno, aby lépe přicházely od sponzorů dary. To jen dokazuje komu Nadace Charty 77 ve skutečnosti sloužila. Zůstávají lidé, kteří odmítají se podřídit vůli těch, kteří je zradili i lhostejnosti jiných, kteří zbaběle k tomu mlčí. Podporují uznání protikomunistického odboje a ty, kteří třeba i se zbraní v ruce kladli ozbrojený odpor komunistickému zlu, nepovažují za zločince, ale za hrdiny hodné alespoň ve své nekompromisnosti k následování. Hodnoty v této zemi jsou stále ještě převrácené. Zrádce, který by měl být prohlášen za zemského škůdce, sedí místo toho na jejím trůně. Kdysi mu dali jen zobnout a nyní již úslužně zobe pouze z jejich ruky. Děvky, milióny, trochu kompro-materiálu. Stále tatáž liška rezavá - císař Sigmund.
Několik rozhovorů
ze sněmu:
S vášnivým chodcem
NN: Za které noviny jste již šel? Juraj Puci: Já jsem se již stal známým v 1968 roce, když jsem šel 10 000 kilometrů pro Mladý svět. Od začátku okupace mi nezbývalo nic jiného než pouze trénovat. Začít znovu chodit za noviny jsem mohl až po roce 1989.
NN: Znám vás jako signatáře Charty 77. Když jste přišel na tento sněm, šel byste i za Necenzurované noviny?
Juraj Puci: Ale to víte, že ano. Jsem rád, že jsem komunismus přečkal tak, že ač jsem novinář a rozhlasový hlasatel, do strany jsem nikdy nevstoupil. Raději jsem se tuto práci, kterou jsem měl rád, si odřekl. Nyní se však angažuji.
NN: A jakou jste si nyní zvolil trasu? Juraj Puci: Rozhodl jsem se, že vyjdu na den svých narozenin 15. dubna. Šel bych na osm měsíců po Čechách a Moravě. Zatím mám jednoho partnera, kterému budu posílat situační zprávy, je to rádio Regina. Nehledám sponzory, abych zbohatl, ale abych propagoval dobrou věc, proto nemám námitek propagovat i vaše noviny, které mám rád a vážím si jich.
NN: Nemáte strach propagovat noviny, pod jejichž hlavičkou byli zveřejněny seznamy agentů StB? Máme případy lidí, kteří nám dali materiály a pak nás prosili a plakali strachy a nechtěli, aby jejich jména byla zveřejněna v našich novinách.
Juraj Puci: Mým nejoblíbenějším povoláním byl chodec-reportér. O-všem jaký to je reportér, když se bojí?
NN: Co očekáváte od další činnosti Charty 77? Juraj Puci: Já si myslím, že tito lidé, kteří nesouhlasí s tím co v roce 89 udělal Havel a jiní chytráci, se jasně oddělili od kariéristů. A tito lidé nyní musí dokázat, že něco umějí.
Jsou stále na svých místech NN: Paní Kořínková jak pokračuje projednávání vašich záležitostí a nápravy křivd, kterých se na vás komunistický režim dopustil?
Jindra Kořínková: Mohu vám říci, že vůbec ne. Dokonce jsme zjistili, že v současnosti jsou proti nám používány dva spisy dvacet let staré. Ač jsme byli rehabilitováni u Nejvyššího soudu, tak JUDr. Kubalčík na okresním úřadě, jak jsme dostali poslední zprávu, používá těchto materiálů proti nám a blokuje jakékoliv projednání naší záležitosti ohledně ukradení našeho dítěte. Náš syn Marek byl ke všemu vyhozen z práce. Podařilo se mu však, protože studoval konzervatoř, sehnat místo učitele hudby.
NN: Takže žádné odškodnění za protizákonné
internování na psychiatrii jste dosud neobdrželi?
Jindra Kořínková:
NN: A lékaři, kteří vás perzekvovali jsou zbaveni diplomu?
Jindra Kořínková: Ale kdež, ani jeden. Všichni jsou na svých místech a dokonce nacházejí u svých nadřízených podporu.
Pro koho není
Nadace Charty 77
Tomáš Sanetrník: Jsem z Křesťanské drogové asociace. Kdykoliv vystupujeme s finanční žádostí o dotaci, tak mi řeknou: "Vy jste členem Charty, tak se obraťte na vaši Nadaci." Protože zde však neexistuje spojení obrátili jsme se na KDS, na pana Staňka, kteří nám zprostředkovali vztah s církví. Nyní, když vás vidím, chtěl bych se vás zeptat, zda byste nám nezprostředkoval kontakt na Nadaci Charty 77.
NN: To bohužel nepůjde. Nadace Charty 77 s Chartou odmítá komunikovat. Svým počínáním tak dokazuje, že byla založena pouze jako exkluzivní finanční podnik chartistických prominentů. Ostatně to dokazuje i skutečnost, že Nadaci u nás dnes zastupuje nechartistka a bolševička Božena Jirků. Ovšem jak jste zde na sněmu slyšel, snahou Charty 77 bude tento vztah uvést do pořádku. Dary by přeci neměly být dávány proto, aby si někdo cpal jimi kapsy, nebo je převáděl na jiné účely, ale aby sloužily adresně, to jest chartistické věci. - Ale na co se zaměřuje právě vaše organizace? Tomáš Sanetrník: Chceme především provádět rekvalifikace, programovou pomoc pro drogově závislé, pomáhat bezdomovcům, vytvořit informační centrum, které by mělo zahrnovat veškerou sociální a charitativní činnost. Dostali jsme na to již objekt a stát nám sdělil, že nám bude periodicky hradit provozní náklady, ale že léčbu a rekonstrukci domu si musíme hradit sami, to jest sehnat si sponzory. Naší snahou bude pomáhat lidem schopným, aby se zapojili opět do zaměstnání a těm, kteří momentálně nemají dost sil, aby tento těžký životní úsek dokázali překonat.
NN: To je konkrétní, pravicový pohled na sociální politiku. Ani se nedivím, že máte tolik překážek, rozhodují-li dnes stále lidé, kteří jinak než socialisticky myslet nedovedou.
Tomáš Sanetrník: Nechceme být odkázáni pouze na sponzory z ciziny, protože ti na nás budou působit, abychom svoji činnost dělali jejich způsobem. Chceme to nejdůležitější, totiž léčbu drogově závislých, uzpůsobit našim podmínkám. Věříme, že i naše metody mají světu co říci. Komunisté již se nám nabídli, že nás budou sponzorovat, ale my jsme je odmítli.
NN: Ano. A proto by vám peníze měla dát Nadace Charty 77. Ale kdo jí vůbec k tomu přiměje, aby vás podpořila? Vidíte, komunisté by rádi dali, ale pan Janouch ne. Proto také vítězí oni a ne my.
Vztahy mezi KAN a NN
jsou dobré
NN: Jaké jsou nyní vztahy mezi KAN a Necenzurovanými novinami?
Prouza: Já se domnívám, že po dlouhé době hledání jsme k sobě našli cestu a že k tomu určitě přispěly jak změny u nás, právě tak jako změny v Necenzurovaných novinách, které proběhly u vás v lednu tohoto roku. Spolupráci vítáme, budeme vás nadále zásobovat pravidelně materiály o naší činnosti. Vaši pomoc očekáváme především v regionech, kde informovanost o politickém dění nejen KAN, ale všeobecně je značně mizivá.
Mikoláši, kdy přestáváš být Mikolášem Chadimou?
Podle Mikoláše Chadimy nemá naše část Charty 77 morální právo, aby se dál nazývala Charta 77. Ptám se: Když Mikoláš Chadima ( nedej Bůh !) přijde o nohu, či více jak polovinu těla, nebude mít ani potom morální právo nazývat se Mikolášem Chadimou? Nebo, když se s ním ( nedej Bůh!) rozvede žena - je nemorální, že se dál chce nazývat Mikolášem Chadimou? Když kolektiv mluvčích Charty 77 vyskočí z okna není morální, že místo aby Mikoláš Chadima vyskočil za nimi, jde si v klidu po své práci? Mikoláš ví stejně dobře jako ostatní, že na 3. setkání Charty 77 dne 2. května 1992 v Domě železničářů na Vinohradech většina přítomných byla pro její pokračování. Nespokojenost projevovalo pouze levicové křídlo, hlavně lidé mající něco společného s OH. A bylo to volání po debolševizaci, které nahnalo strach hlavně hradní klice, jež se spojila s komunisty. A jsem přesvědčen, že to bylo z příkazu Václava Havla, že chartistický "kamitět" bez jakéhokoliv hlasování svévolně rozhodl ukončit činnost Charty 77. A protože lidé ještě nevěří tomu, kdo je Václav Havel, podléhají kouzlu jeho osobnosti natolik, že jdou za ním kamkoliv kam on bude chtít.
Je škoda, že M. Chadima má podobný názor jako Drahuše Proboštová, z Práce, deníku známého tím, že zde obvykle jsou novináři "ani ryba, ani rak". Byly časy, kdy tento plátek pomáhal svoji nezáživnou šedí poněkud nedomrlým funkcionářům ROH zaplnit nástěnky brigád socialistické práce. Dělníkům se pak hodil jen k balení svačin. Patrně vedeni komunistickou nostalgií i dnes jeho novinářští landsknechti však rádi napadají pravici obzvláště tam, kde jsou si jistí, že nebude příliš reagovat. Inu každý musí být přece z něčeho živ. Drahuše Proboštová nás obviňuje že chartisté, kteří svoji činnost neukončili, vlastně zakládají antichartu. To je jako říci vojákům, kteří se odmítají vzdát, že jsou zrádci. Takovou logiku mají lidé, kteří střídavě "zrazovali" komunistický režim a střídavě uznávali, že byli "pomýleni" a teprve, když je strana nepřijala již zpět, zatrpkli a vytvořili v převážné většině tzv. původní Chartu 77. Proto také Charta 77 nesměla být antikomunistická. A měli by mít na paměti stalinističtí sekýrnici padesátých let, jako soudruh Klement Lukeš, Jiří Ruml a další soudruzi, že jsme se v Chartě 77 nepřipojili k nim a k jejich špinavé minulosti, ale k základnímu prohlášení. A proto necítíme potřebu ukončit to, o čem rozhodli oni stranicky, že se má skončit. A buďme rádi, že Charta 77 se nyní stala více než záložním podnikem bolševiků. Volby na jejích sněmech probíhají systémem přímé demokracie, kandidáti nejsou již podsunováni kabinetními dohodami v zákulisí. Tvoří se základ velké protibolševické agentury informací. Rada Charty tu již není, jako v časech Kolektivu mluvčích proto, aby z pódia lila členstvu do hlavy rozumy. Každý signatář je tak samostatný, jak toho dovede být schopen. Charta 77 se tak prvně může stát skutečně tím, čím jí chtějí její signatáři mít.
Luboš VYDRA
Foto: Pepíno MARACZI
Vítáme zájemce o práci v Chartě 77. Pište na adresu:
CHARTA 77, Luboš VYDRA
Senovážné nám. 2 (přízemí) 110 00 Praha 1
tel.: 02 / 236 83 00
tel. & fax: 02 / 236 83 01