--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: To tady už jednou bylo
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V tisku se objevila zpráva o propuštění ředitele pankrácké věznice. Důvodem bylo údajné uzavření jakýchsi nepřijatelných dohod s advokátem, které směřovaly k maření účelu

vazby. Pokud tato situace nic nepřipomíná, stačí zalovit v paměti a vzpomenout si na situaci ve věznici ruzyňské. I tam byl propuštěn ze služby ředitel věznice. Věc se táhla, až se přetáhla, takříkajíc do ztracena. Ruzyňskému řediteli se nic nedokázalo, ale zpět přijat nebyl. Čas vše vyřešil sám. Ruzyňský ředitel se stal soukromníkem a spokojil se s osudem. Ten, který jej propustil, jej již zpět nepřijal ne proto, že se, jak říkával Josef Švejk "vše výše ukázaná

obvinění zakládala na pravdě", ale údajně proto, že ruzyňský ředitel nesplňuje požadavky kvalifikace. O tom všem však již každý, včetně tisku, pomlčel. Natožpak, aby byly vyvozeny důsledky z takového jednání těch, kteří odchod ruzyňského ředitele zinscenovali.

A máme to tu zase. Tentokrát padl los na ředitele pankrácké věznice. Tisk opět píše rovnou o propuštění. Uvádějí se důvody. Pokud by byly pravdivými, šlo by jistě o věc závažnou, závažnou natolik, že by to měl být tisk, který zjistí a napíše, jak to vlastně je. Kterýže to advokát hodlá získat pro své klienty neoprávněné výhody směřující k maření účelu vazby?

Jistě by to zajímalo, vyjma veřejnosti, také vedení Advokátní komory, co to mají ve své komůrce za ptáčka. Nebo je to stejně planý poplach, jako v případě ruzyňského ředitele? Čas nakonec vše vyřeší, pankrácký ředitel si najde jiné

uplatnění a generální ředitel, jeden z nepostradatelných, se zbaví dalšího, pro sebe nepohodlného člověka. Metoda již jednou úspěšně použitá možná vyjde podruhé. Tisk se po čase, který se dá natáhnout do nekonečna různými odvoláními, námitkami proti nim a vznášením dalších připomínek, nakonec přestane o věc zajímat. Třeba v době, kdy vyjde najevo neopodstatněnost obvinění vznesených proti řediteli pankrácké věznice, budou veřejnost zajímat jiné věci. Třeba se splní naděje proroků o konci světa. To tisku přece nesmí ujít. Co je proti tomu jeden ředitel? Anebo se už veřejnost přestane konečně zajímat vůbec o všechno. Kdoví? Ale tak, jako zapadl případ ředitele ruzyňského, by případ

ředitele pankrácké věznice zapadnout neměl. Bylo by to po-druhé, kdy by se její iniciátor nemusel zpovídat z toho, co zinscenoval. Ono toho bylo napoprvé dost. A velice to připomíná vyřizování osobních účtů

s podřízenými. Po-druhé by to bylo už přespříliš. Nebo budeme panu Karabcovi odpouštět už ze zvyku? Byly mu prominuty názory na třídní úlohu trestního práva, kterou si tak pochvaloval. Odpustili jsme mu jeho cestování po světě na stáže pro odborníka důchodového věku, kterých není ve vězeňství nazbyt, a jehož výsledkem bylo pro pana Karabce překvapivé zjištění o středověkosti represívní úlohy trestu, oproti nově uplatňované restituční jeho úloze. To však vědí a věděli již v dobách komunistické slávy páně Karabcovy všichni, kteří se zabývali příslušnou vědou

- penologií. Jenom pro něho to byl objev polistopadových dob.

V Praze dne 13. dubna 1993 Psáno pro NN

JUDr. Vladimír KOLÁŘ

(foto: Pepíno MARACZI)