--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Velká prohra Václava Havla
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

President Václav Havel pronesl další ze svých nehorázností, v pro-hlášení, že se musí smát, když někde čte, že komunistům při kulatých stolech slíbil jakousi beztrestnost. Zdůraznil, že je pro něj nepředstavitelné, že by o něčem takovém mohla být v těchto situacích řeč.

Dovoluji si tvrdit, že zmíněný smích Václava Havla je pouhou kouřovou clonou, kterou se snaží sám sobě zastřít své břídilství a že tento smích je

současně i žebráním o podporu, kterou samozřejmě od svých nekritických uctívačů dostane. Kdyby nebyl tak teatrální, musel by spíše v skrytu nad sebou zaplakat.

V případě, že by zůstal Václav Havel osobou soukromou, nemohl bych toto o něm tvrdit. Avšak z důvodů z jakých se dostal na post veřejný, bych o tom hovořit měl. Musím mu připomenout, že právě on to byl, kdo tehdy stál na místě vítězů, kdy stačilo říci soudruhu Adamcovi: " Nesouhlasíte?! Nyní půjdu a řeknu to těm stopadesáti tisícům venku." Za koho tehdy jednal a s kým že se dohodnul je dnes jasné i malému dítěti. Proto jako výsměch nebo naivita zdánlivě chudého duchem zní pokračování jeho řeči: "Kdyby se podobné téma nepřímo objevilo, pak samozřejmě jediné, co bychom mohli říci, je, že kdo se dopustil trestných činů, bude podle zákona stíhán. Kdo se jich nedopustil, nemusí se ničeho bát. "

K tomu chci říci, že dnes je nepopiratelné, že disident Václav Havel, který by nepřistoupil na svoji téměř stoprocentní volbu presidentem komunisty, by byl takovou morální autoritou pro Československo, že by se Vladko Mečiar vedle něho jevil jako obyčejný sňatkový podvodník. Jsem přesvědčen, že by to v ničem neubralo na úctě státníků západního světa a že pokud by navštívili naši zemi, chtěli by, aby byl při těchto setkáních přítomen i Václav Havel. Bohužel "Pokoušení", což je název jedné z klíčových Havlových her, bylo tak silné, že ďábel zvítězil nad charakterem, president nad disidentem a loutka nad člověkem. Dnes ho může uctívat jen ten kdo ho nezná nebo člověk, který se raduje z blýskavých cetek poct, pozlátek uznání a hodností, z jakých se raduje Havel sám. Dále člověk, který, kdyby nebylo Havla, uctíval by kohokoliv a cokoliv jiného, třeba i dřevěného, či štětinatého o čtyřech

nohách, protože ho k tomu vede jeho otrocká povaha. Luboš VYDRA