--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Ke sporům pana Škutiny aneb pravda o níž soud nejeví zájem
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 06.04.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ve dvou sporech pana Škutiny došlo ke zpětvzetí žalob proti panu Bednářovi a proti panu Placákovi. Pan Škutina vzal žalobu proti panu Bednářovi zpět z důvodů, které pro rozhodnutí soudu o přípustnosti zpětvzetí neměly opodstatnění. Přes požadavek žalovaných však soud panu Škutinovi vyhověl. Pro něho byly důvodem zpětvzetí údajné výhrůžky jakýchsi odchovanců pionýra. Ti prý požadovali pod pohrůžkou násilí na panu Škutinovi, aby vzal žalobu zpět. Kdo asi byli ti přerostlí pionýři? Kdo mohl mít zájem na zpětvzetí žaloby? Mohl to být někdo, kdo měl obavy z provedení navrhovaného důkazu, z předložení a přečtení

svazku StB. V něm měly být napsány údaje zveřejněné v Metropolitanu, poškozující pana Škutinu. Bylo by tam i více. Zájem však mohl mít i pan Škutina. Třeba by se provalily takové konkrétní skutečnosti, o jejichž provalení pan Škutina nestojí. Protože pan Škutina není jen tak někdo, můžeme se nyní domnívat, že by jeho soudní spor byl předmětem zájmu sdělovacích prostředků, což

je mnohdy nemilé.

V obecné představě lidí je soud orgánem zjišťujícím objektivní pravdu. Tato obecná představa má dokonce oporu v ustanovení o soudním řízení, podle něhož má soud dbát, aby byl skutečný stav věcí zjištěn co nejúplněji. Před soudem pak zvítězí ten, pro něhož hovoří takto zjištěný stav věcí.

Soudní řízení zná nejen vítězství jedné a porážku druhé strany. Zná i smír a útěk z boje. Soudní smír je jako každý jiný smír. Útěkem z boje je zpětvzetí žaloby či uznáním žalobcova nároku. Avšak, jak smír, zpětvzetí žaloby či uznání žalobcova nároku nevedou k tomu, co je smyslem <%4>soudního řízení. Nevedou k co nejú<%0>plnějšímu zjištění skutečného stavu věci. Soud ponechává na žalobci a žalovaném, zda se dohodnou na smíru a v rámci dispozičního práva žalobce, zda bude skutečně co nejúplněji zjišťován skutečný stav věci. Právo žalobce vzít žalobu zpět, tedy utéci z boje, je však omezeno právem soudu rozhodnout o přípust-nosti zpětvzetí žaloby. To platí tehdy, když žalovaný se zpětvzetím ze závažných důvodů nesouhlasí. Při takové námitce proti zpětvzetí žaloby soud zvažuje i okamžik, kdy ke zpětvzetí došlo. Pokud žalobce vezme žalobu zpět před zahájením jednání, soud námitku žalovaného nebere v potaz a řízení zastaví. Rozhoduje-li se žalobce v průběhu řízení, že vezme žalobu zpět, stává se to tehdy, když si není svou věcí jistý, nebo i z jiných jím uváděných důvodů. Soud je zvažuje a po zvážení i rozhodne. Někdy může však svým rozhodnutím soud vzdor své nezávislosti chránit žalobce, aby si takříkajíc, neutrhl ostudu.

To vše jsou domněnky, které díky soudnímu rozhodnutí o připuštění zpětvzetí žaloby domněnkami již

zůstanou. Není od věci otázka, zda toto nebyl motiv rozhodování soudu. Vždyť pan Škutina je bývalý prezidentův vězeň. Motivem soudu mohla být též obyčejná lidská lenost. Připuštěním zpětvzetí žaloby i přes logickou námitku žalované strany má soud hotovo. Oba případné motivy rozhodování soudu však nesvědčí o tom, že by soud dbal o co nejúplnější zjištění skutkového stavu věci.

V Praze dne 6. dubna 1993

Psáno pro NN JUDr. Vladimír KOLÁŘ