--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Seznamy milované,seznamy nenáviděné
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 06.04.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nejprve k těm milovaným. Ani já je nemiluji. Jsem smutný z množství tam registrovaných osob. Vidím v tom důkaz mravního marasmu totalitní doby. Samy o sobě jsou však obrazem něčeho, co bylo skutečností, i když neradostnou. Nelze tedy hovořit o tom, že by je někdo mohl milovat, pokud není psychicky narušený. Pokud však někdo psychicky narušený seznamy zneužívá proto, aby vyhověl svým nenormálním choutkám, může je i milovat. Takový člověk by si však pro své nenormální jednání našel i jiný prostředek, než jsou seznamy.

Za svoji osobu nemohu říci, že bych je nenáviděl, ač jsem v nich našel spolužáka ze střední školy jako důstojníka StB, jména, která se shodují se jmény kolegů z fakulty. Přestože jsem měl v životě potíže, které bych mohl dávat do souvislosti s jejich jmény, nečiním tak. Ono by to nebylo již nic platné. Byl by to pláč nad rozlitým mlékem. Kdybych však měl s nimi co do činění v budoucnosti, dával bych si pozor, aby se mléko znova nerozlilo. Nyní k těm nenáviděným. Je i dost lidí, kteří seznamy nenávidí. Píší do redakce NN, většinou anonymně. Na ně redakce odmítá odpovídat. Já však učiním jednu výjimku. To proto, že anonym je třístránkový a v podstatě obsahuje námitky a výhrady všech ostatních.

Anonym vytýká panu Cibulkovi, že zveřejněním seznamů se pomstil tisícům nevinných lidí, zatímco on, pisatel, si to s nimi vyřídil tak, že na to dosmrti nezapomenou. Pan Cibulka skutečně nic takového, čím se chlubí pisatel, neudělal a ani neudělá. Smyslem seznamů je budoucnost, nikoliv řešení minulosti. Ta však může budoucnost neblaze ovlivnit.

Doporučení dané NN těm, kteří se cítí zápisem do seznamu poškozeni, aby se obrátili na soud, je vytýkána nemožnost takového řešení. Vždyť prý poškození mají jenom seznam, nic více. To však může být pravdou jen do toho okamžiku, kdy si soud vyžádá svazek jako důkaz. Tam je vše. Možná i to, co by ti, kteří tvrdí, že o své spolupráci nevěděli, neradi slyšeli.

Ono je totiž nelogické tvrzení, že jsou zápisy nepřesné, zfalšované, svévolně učiněné bez vědomí zapsaných. V úvodu k seznamům uvádí NN důvody jejich neúplnosti. Neobsahují například kategorii kandidátů tajné spolupráce. Ale považovat neúplnost seznamů za důvod jejich nezveřejnění, by bylo krytí velké většiny nyní zveřejněných. Je třeba zvážit, komu seznamy sloužily. Byly pracovním materiálem StB. Ten, kdo do nich zapisoval, nebyl jediným, kdo s nimi pracoval. Byli i jiní estébáci, kteří seznamy využívali. Ti by chyby objevili, ať již by byly záměrné, nebo nevědomé. Nelze tedy pochopit řeči o nepřesnostech, zejména ne o záměrných. Ty by poškodily zájmy StB v době, kdy StB ani nepředpokládala svůj konec.

Anonymův dopis se zmiňuje o tisících tragédií v rodinách postižených. Jednak není, mimo jeho dopis, žádných konkrétnějších zpráv. Zadruhé, pokud si čtenář přečetl spolu se seznamy zveřejněný tajný rozkaz, ví, že podpis byl vždy za něco, nebo z fanatismu. Členové rodin spolupracovníků StB vždy měli nějaký osobní prospěch oproti ostatním spoluobčanům, ať již o něm věděli, nebo ne. Došlo-li k rodinným tragédiím, kdy se členové rodiny odvrátili od svého blízkého, který spolupráci podepsal, je jejich věc obdobná tomu, co se děje v rodinách pachatelů odsouzených za trestné činy. Pak morální kodex rodiny bude určovat, zda členové rodiny pochopí příčiny, které vedly jejich blízké k podepsání spolupráce. Budou to oni první, kdo zhodnotí a odpustí či neodpustí.

Absurdní je zmínka anonymova o škodách napáchaných vydáním seznamů. Stát prý tak přišel o odborníky, kteří by byli ochotni pracovat do roztrhání těla pro nový demokratický režim. Dá se tomu do jisté míry i věřit. Byli by totiž ochotni pracovat pro jakýkoliv režim do roztrhání těla, pokud by z toho měli výhody, pokud by je to učinilo rovnějšími mezi rovnými.

V dopise je též zmínka o evropanství, které zveřejněním utrpělo. Zde je třeba připomenout naši novou zkušenost s Evropou, respektive s mnohými z těch, kteří ji u nás reprezentují. Ano, pro ně je nezajímavý nějaký seznam. Oni chtějí informace a spolupráci znalých osob. Těmi jsou skutečně mnohdy ti v seznamech zapsaní. A reprezentantům evropanství jde jen o zisk, pro ně je to přirozené. Je jim jedno, kdo jim k němu podáváním informací dopomůže. A informátoři ze seznamů jsou v tom mistři nad mistry. Pokud se týče představitelů západních demokratických zemí, mnozí z nich se usmívali na Husáka stejně jako na Havla. Mnozí z nich se snažili najít si cestu ke Štrougalovi stejně jako nyní ke Klausovi. Diplomaté jsou prostě takoví. Pokud má nějaký stát v čele třeba orangutana, dají i jemu medaili, shledají-li to pro své zájmy prospěšným. Zde je třeba připomenout, že cesta Německa do Evropy vedla přes denacifikaci.

Uvědomuji si stejnou skutečnost jako pisatel anonymu. Ano, je pravda, že mnohdy nadělali více škody takzvaní nomenklaturisté. Existuje i seznam nomenklaturních funkcí. Nomenklaturisté však působili veřejně, mnohý z nich se svým zvláštním postavením i chlubil. Je tedy věcí veřejnosti, aby na takové lidi upozornila sama, pokud půjde o ty z nich, kteří svého postavení zneužívali ve svůj prospěch. Rádi v NN otiskneme konkrétní informace o těch z nomenklaturistů, kteří svého postavení zneužívali a dodnes zneužívají.

Závěrem si neodpustím poznámku k hrozbě nějakým likvidačním komandem, údajně i z ciziny. Ty poznáme, budou mluvit rusky. Tuzemci budou mít krepsilonové khaki ponožky.

Jinak děkuji jménem redakce za dopis, prostý občane-čechu. To malé č jste napsal Vy. Vy musíte vědět nejlépe o velikosti svého češství.

V Praze dne 6. dubna 1993, Psáno pro NN

JUDr. Vladimír KOLÁŘ