--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Wonka Pavel
Název: Hlava,tužka a papír
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 23.01.1987 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(Zkrácený záznam poznámek, které si dělal ve vězení PAVEL WONKA)

Motto: ... ještě jsem Vám, pane Petře, neřekla jednu věc: Pavel neměl k tomu psaní ve vězení víc, než Rudé právo a hlavně svou hlavu, tužku a papír. (Někdy musel i s tím šetřit.) Proč citoval často Gorbačova? Protože on byl tenkrát naše jediná naděje. Nebýt jeho, kdoví, kde bychom dnes ještě byli. Pěkně Vás pozdravuji.

Gerda W.

I.

Lidská historie neprobíhá v přímce, ale odvaluje se po spirále. Již bibličtí zákoníci a farizejové, kteří byli uvnitř zkaženi, navenek prokazovali svou dobrotu. Z oficiální ideologie, která měla přinášet radost, užitek a prospěch, udělali nesnesitelný krunýř, neúnosné břemeno. To, co veřejně hlásali, to co bylo shodné s vůlí lidu, nebylo ve skutečnosti odrazem jejich mysli, jejich srdce a jejich skutků. A ty, kteří upozorňovali na tento krutý rozpor, obvinili z nepravosti. Poštvali proti nim lid.

"Co je to platné, bratři, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky?", říká List Jakubův 2/14 v Novém zákoně. "A stejně tak víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtva." Ani česká historie nebyla ušetřena farizejů a zákoníků. Rozpoutávali ideologické procesy (náboženské i politické), v nichž pokrytecky odsuzovali nevinné, ač věděli, že pravda je vždycky v právu a na straně lidu. Sledovali, tak jak se stávalo v celých dějinách, jen své osobní cíle: šlo jim o udržení svého postavení, o zatajení a popření chyb a nedostatků, o vytvoření takového klima, takové situace, v nichž by si nikdo nedovolil kritizovat zmíněný rozpor mezi slovy a činy. Neuvědomili si však, že tím, že hlasatele myšlenky křižujeme, vězníme či upalujeme, děláme tím reklamu právě těmto myšlenkám. A postupně docílíme toho, že s obětí bude sympatizovat většina. Pokrytectví zákoníků i farizejů - to i to - vedlo často k osobním, ale i národním tragédiím. Zkušenosti a oběti jako by nás dost nevarovaly!

To, oč dnes usilujeme, je jen opakování starého historií prověřeného zápasu. Vždy budou přítomni Pilátové, zas budou nevinní vydáváni k soudům. A soudy...? Ty přece soudí podle starých pořádků, a proto chťe nechtě musí odsoudit nositele nových myšlenek. Dnes jsou v postavení těchto Pilátů naše ústřední orgány... bez jejichž souhlasu by nebylo možno procesy vést. Avšak paralela dějin je neúprosná. Pokrok natolik pokročil, že politické procesy nelze vést beztrestně. V době tak vratkého míru není místa pro procesy. Atom nejsou římské legie. Ale pochopí to dnešní farizejové? Budou toho schopni? Čas běží...

(věznice v Hradci Králové, 10. 1. 1987)

II.

"Pravda je jako zlato, také neleží na návsi jako husí trus. Nýbrž musí se pracně vykopat a rýžovat. I pravda, ať už o čemkoli, se musí s jistým úsilím hledat a vydobývat." (Karel Čapek) Je výjimkou, když se k nám vězňům ve

vazbě někdo chová slušně. Když projeví zájem o některý z našich problémů. Zde totiž platí základní zákony:

1. Dej pokoj ty mně a já dám pokoj tobě. 2. Chceš-li něco po mně, budeš mít starosti. 3. Mlč a zapomeň, že máš nějaké právo

a lidskou důstojnost.

4. Nikdy nemáš pravdu a musíš poznat, že se jí nedovoláš.

Denní stravovací norma je určena částkou 7-8 Kčs. To už samo o sobě předurčuje, že jíme nezdravě. Nadouvají se nám břicha, ztrácíme svalovou hmotu. Bílkoviny téměř neznáme. A přece se poměry zlepšily! Vzdor tomu, že jídlo je rozvařené, neosolené, nádobí špinavé se zbytky předchozích jídel. Prý je to i součást trestu.

Zdraví lidí jsou bohatstvím národa. Jak se s tímto bohatstvím nakládá...!

Kulturní vyžití vězňů je zaopatřeno právem koupit si noviny. Jednou týdně si můžeš vypůjčit knihu. Většina jich není ke čtení. Vězeň postupně ztrácí slovní zásobu, vědomosti. Je mu odepřeno učit se cizímu jazyku, studovat. Vězeň má tupě sedět a světlo v cele není tady proto, aby při něm četl, nýbrž aby jej strážný viděl.

V přeplněných celách ztrácí vězeň svůj osobní prostor. Vybavení cel se od dob 1. republiky zlepšilo jen o tekoucí vodu a odposlech. Předpisy, upravující korespondenci s domovem zabraňují cokoli operativně vyřešit. Zato stres je všudypřítomný! Na každém kroku jsi provokován a šikanován. Během měsíců neprožiješ nic, co by se dalo označit jako "pozitivní"... jen negativa, samá negativa. Lidé tu opakují stále dokola: "To jim nezapomenu! Já to těm komunistům vrátím!" Totálně je zde potlačen jakýkoli, byť sebemenší náznak lidskosti. Jednou za 10 dnů tě vyvedou do sprch a dřív, než vstoupíš pod proud vody, křičí: "Končit! Končit!"

A důvod kázeňsky potrestat vězně se najde pokaždé!

(věznice v Hradci Králové, 13. 1. 1987)

III.

"Uznání přirozené lidské důstojnosti a rovných nezcizitelných práv každého člena lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě."

To vše je ale třeba zakládat na skutcích a ne na slovech. Jsou snad světové dějiny mimo Československo? Jaká je to neodbornost, jaká lhostejnost, jaký cynismus! Co vlastně dokáže naše úředníky vzrušit? Jen se nedat vyrušit ze svého klidu! Jsou prolezlí zhoubným strachem před pravdou, kritikou, před tím, že se lidé dozví to, co již dávno tuší... ba dokonce, že to budou říkat a psát.

A co my, obyčejní lidé? Kolik je mezi námi nenávisti a nesnášenlivosti! Lze nám důvěřovat? (věznice v Hradci Králové, 15. 1. 1987)

IV.

"Za diktatury nebo despotismu zaujímají statistiky a raporty důležité místo. Vytvářejí totiž fasádu budovy. A tyto fasády nesnesou, aby člověk - byť jen nehtem - snažil se narušit jejich pozlacení. A nikde jinde, než za diktatury, v níž každý chce žít, a žít bez obtěžování, musí při všem, co činí a říká především sledovat fasádu, aby neupadl do podezření, že s daným systémem nesouhlasí." TRAVEN. Náš denní tisk začíná odhalovat, jak rozsáhlé je zkreslování hospodářských výsledků v našich hospodářských jednotkách. Zjištěné skutečnosti jsou ohromující. Jaký je dosah těchto podvodů? Není to nakonec jen příslovečná špička ledovce? A jsou tyto tajené podvody jen v hospodářství? A jsou příčinami nebo důsledky něčeho, co by znamenalo pohyb v "začarovaném kruhu"?

Po dlouhou dobu jsme hromadili chyby. Přehlíželi jsme schopnosti a zájmy lidí, zatímco pojem "věrnost ideálům socialismu" byl změněn za schopnost a ochotu přikyvovat dogmatikům a dogmatům. Otevřela se cesta lajdákům, neodborníkům, lenochům... mocnější si mohli vyřizovat osobní účty s méně mocnými. VYTVOŘILA SE DVOJÍ PRAVDA! Která nás provázela od mateřské školky a do důchodu.

Zatímco právo a právní normy se podcenily anebo dokonce vymizely z našeho života. Tak vznikl právní nihilismus. Rovnost před zákonem se vytratila. Bylo příliš pohodlné a svůdné nechat se klamat a rezignovat na zjištění pravdy. Jaká krásná nehybnost!

"Potřebujeme víc pravdy," říká <%4>Gorbačov. A poukazuje tak na zhoubný strach z této filozofické kategorie. A zatímco my těmto myšlenkám přikyvujeme v životě samém, v praxi se nemění nic. Dále hájíme svůj "monopol pravdy". Dále nepřipouštíme pluralitu názorů. Jak dlouho vystačíme s touto polovičatostí?

(věznice v Hradci Králové, 20. 1. 1987)

V.

"Nic nemá tak velkou cenu a žádná výhoda není tak žádoucí, aby se kvůli ní dobrý muž vzdálil od povinnosti a porušil dané slovo a spravedlnost. Jednat nečestně není nikdy užitečné, protože to je vždy nemravné, a protože být dobrým mužem je vždy mravné, je to také vždy užitečné." CICERO.

Machinace, pracovní nekázeň, formalismus, byrokracie, úplatkářství, protekce, rozkrádání, špatně fungující služby, nedostatek určitého zboží, neschopnost řešit problémy na všech stupních, dvojí myšlení, rozpor mezi slovy a činy, ubohé vztahy mezi lidmi... to je dnešek! Lidé se stali apatičtí. Problémy veřejné nepokládají za své! (Víš, soudruhu, on má sice pravdu a zákon na své straně, ale - jsou tu přece ještě jiné zájmy!)

Kontrarevoluce revolučního procesu přestavby dnes využívá pseudosocialistických cílů k tomu, aby mohla nositele nového myšlení obžalovat z antisocialismu. Aby mohla zdůvodnit, proč rozpoutává politické procesy typu "Běrchin" (Ukrajinská SSR), proč opatřuje falešné důkazy. TO JSOU DŮSLEDKY PRÁVNÍHO NIHILISMU ! Kde však hledat příčiny jeho vzniku? Kde hledat příčiny krizového stavu ve společnosti? Kde a proč se tak zamotalo předivo společenských vazeb a vztahů a proč není korigováno právem? Ano, došli jsme k nadcenění ,ideologické nadstavby,. Zapomněli jsme na právo občanů před zákonem. Účel vytlačil právo! Přestalo se leckde a leckomu měřit stejným metrem.

(věznice v Hradci Králové, 23. 1. 1987 - Pavlovy 34. narozeniny) Slovo redakce

I když některé myšlenky Pavla Wonky jsou jen nahozeny (neměl už čas je propracovat), přesto nám plasticky připomínají časy, na které jsme už mnozí zapomněli. Jak je to dávno - totalita! Jak je to dávno - Gorbačovovo "nové myšlení"! Co všechno už se stalo, kolik jsme toho od roku 1987 prožili!

Je škoda toho poctivého chlapce. Každý odstavec, každá řádka svědčí o jeho hlubokém zájmu o budoucnost naší země. Ani jediný den z osudu vlasti mu není lhostejný. Má náš obdiv. Naši úctu. Neboť právě takoví muži, jakým byl on, dělají dějiny. /r./