--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Můj pomyslný duel s předsedou komunistů
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

A.B.: Nejsem si vůbec jist, jestli dělám dobře, že přistupuji na duel s vámi před televizní kamerou. Sedíme tady totiž proti sobě jako rovný s rovným. Nemyslím si, že jsem fouňa a že nejsem demokrat, když se domnívám, že si rovni nejsme, že zvláště předseda komunistů by se měl na televizní obrazovce objevovat jen v záběrech na lavici obžalovaných. Až do opravdu pokorného přiznání viny bychom asi měli mluvit jen O NICH (komunistech), ne S NIMI.

J. Svoboda: Ale přišel jste, čímž jste se zřejmě rozhodl pro jiný přístup, a to je dobře. A. B.: Jen se neukvapujte. Ve svých "komplimentech" hodlám totiž pokračovat, pro začátek těmito třemi: 1. Konstatuji, že to, co si říkalo a říká komunistická strana, bylo a je zločineckou organizací se vším všudy, včetně fyzické likvidace statečných odpůrců.

2. Předsedu této zločinecké organizace považuji za jednoho z virtuosů komunistických záludností. Kdyby jím totiž nebyl, sotva by se stal předsedou této organizace.

3. Předseda komunistů je nepochybně i virtuosem, pokud jde o naplňování zásady cyniků číslo jedna, to jest virtuosem v předstírání serióznosti. Toto předstírání mu velice usnadňuje jak dlouholeté ochromování naší způsobilosti ke kritickému myšlení, tak dlouholeté ochromování našeho smyslu pro spravedlnost. Doufám, že mně se podaří i této vaší virtuozitě čelit alespoň obstojně.

J. Svoboda: Dnešní komunistická strana se distancuje od mnohého, čeho se dopustilo její dřívější vedení.

A. B.: Takže vaše první ukázka lži a neserióznosti komunistů: Kdybyste se totiž skutečně distancovali od zvůle komunistů v předchozích desetiletích, udělali byste zcela automaticky několik podstatných věcí:

a) rozpustili byste vaši zločineckou organizaci především pro ty hrůzné série zločinů, kterých se dopustili vaši předchůdci a pokorně byste zůstali nadosmrti mimo všechny politické strany,

b) poctivě byste vrátili všechen nakradený a naparazitovaný majetek, a to nejen jako organizace, ale i jako jednotlivci,

c) sami byste odešli ze všech významných míst. Ani jednu z těchto tří základních věcí jste neudělali a udělat nehodláte, to jest lhali a škodili jste a budete lhát a všemožně škodit dál.

J. Svoboda: Do komunistické strany jsem vstoupil mnohem později. S tím, co se dělo v padesátých letech, nemám nic společného.

A. B.: Další záludnost. Není přece tak důležité, kdy jste se stal komunistou. Důležitý je sám fakt, že pro vás bylo morálně přijatelné vstoupit do organizace, která měla minulost tak obludnou. J. Svoboda: Právní stát musí respektovat Listinu základních práv a svobod.

A. B.: Právní stát dělá právním státem především poctivé respektování spravedlnosti. V Listině základních práv a svobod je řeč o právu na politické mínění, ne o právu na politickou podlost, o právu na mučení a zabíjení lidí. Ve státě skutečně právním poctiví lidé ve spravedlnost mohou věřit a lidé darební (natož pak zločinci!) se spravedlnosti bojí. Dokud u nás komunističtí zločinci nebyli spravedlivě potrestáni, nemáme právo říkat, že jsme právním státem.

J. Svoboda: Vaše vidění je příliš černobílé.

A. B.: To je další oblíbený "chvat" komunistických záludníků: Kdo nevidí i komunisty jako lidi seriózní, vidí prý černobíle. Nálepkování bylo (a jak je vidět, zůstává nadále) velice oblíbeným způsobem polemiky komunistů. Stejně jako jejich vyvyšování se jakoby na konečné soudce všeho a všech.

J. Svoboda: Podle zákonů platných v té době se komunisté zločinů nedopustili.

A. B.: A nebyly ty vaše zákony namnoze jen zvůlí rozepsanou do paragrafů?

J. Svoboda: Je nutno rozlišovat, kdo byl jen řadovým členem strany a kdo byl ve vysoké politické funkci. A. B.: Patřilo by se přemýšlet i o dosti odlišné variantě rozlišování míry provinění komunistů: Vyjít ze skutečnosti, že šlo o zločineckou organizaci a že tudíž každý, kdo v ní byl, byl zločincem. Lišili se jen mírou zločinnosti - jen v tomto smyslu pak zjišťovat individuální "nadaktivitu" jednotlivých komunistů. Už z "pouhé" příslušnosti ke zločinecké organizaci se patří vyvodit závěr, že takové provinění dotyčného morálně diskvalifikuje pro zastávání jakékoliv významnější funkce. Jestli někdo patří před soud pro svá "sólová" provinění, to nechat až na "druhé kolo" naplňování spravedlnosti. Ant. BĚLOHOUBEK