--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Soud poslední naděje
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Moderátor: Proč vy, drobná křehká žena, jste se nebála vzdorovat? Většina národa měla strach! Vy ne, paní Schwarzová?
Svědkyně A. S.: Já mám strachy jiného typu, ale v tomto směru ne. V tom vězení mně sílila víra, a tak jsem to také brala - jako důsledek svého počínání.
Moderátor: Zdroj vaší síly je Bůh? Svědkyně: Ano.
Předsedkyně senátu: Další svědek je Adolf Bečvář.
Moderátor: Vězněn v nacistických i komunistických koncentrácích, například v Dachau a ve Vojně na Příbramsku. Od začátku r. 1941 do počátku r. 1963 strávil jen 4 roky na svobodě.
Předsedkyně senátu: Jaké období považujete za nejhorší?
Svědek A. B.: Z celých těch téměř 20 roků bylo nejhorší období, když jsem procházel komunistickými mučírnami, korekcemi, vazbami, pověstným příbramským bunkrem, který v zájmu komunismu zbudoval pan kapitán Duba. Korekce se dají srovnat s nacistickými plynovými komorami. Byly totiž určeny k likvidaci vězňů. Byly to prostory určené k likvidaci odpůrců komunismu.
Moderátor: Takže si, pane svědku, myslíte, že nelze udělat tlustou čáru a zapomenout?
Svědek A. B.: Oni sami se oddělili tlustou čarou, ale udělat čáru za minulostí dřív, nežli budou potrestáni zločinci, kteří ještě dnes žijí, smějí se nám, neboť je to často z nakradeného majetku jejich obětí, to prostě nelze!
Předsedkyně senátu: Předvolávám pana doktora Jiřího Málka.
Moderátor: Dr. Málek, historik, člen dokumentační komise KPVČ. V r. 1952 odsouzen jako člen skupiny mladých národních socialistů za velezradu a vyzvědačství na 11 let trestu odnětí svobody. Vězněn většinou na Jáchymovsku a v Leopoldově.
Předsedkyně senátu: Jak byste z pohledu historika, jenž má přístup k široké veřejnosti, charakterizoval protikomunistický odboj a kdo byl podle vás jeho účastníkem?
Dr. M.: Za účastníky 3. odboje můžeme pokládat především ty, co aktivně vystoupili proti komunistickému režimu. Dále - v širším slova smyslu - ty, kteří byli tímto režimem perzekvováni. Perzekucí myslíme skutečné násilí proti těmto osobám, kupř. věznění či vystěhování. Nikoli tedy jen nějakou újmu, tu utrpěl v podstatě každý občan už jenom tím, že nemohl volně cestovat za hranice.
@TITULECKY = Případ slušného člověka Pan učitel Pokorný balil knihy ve školní knihovně, zatímco jeho kolegové zdobili tělocvičnu k narozeninám Stalina. Učitel také už předtím ignoroval vstup do KSČ a tudíž nebyl povýšen. Do očí okresního školního inspektora se nebál říci, že je to bezcharakterní člověk. A zatímco Stalin mluví o zostřování třídního boje, učitel češtiny
se chová jako svobodný člověk. Ředitel školy udal, že Pokorný nezdobil a okresní školní referent varoval: "Ještě jednou - a poletíš!" Přidal se i školník: "Počkejte, pane učiteli, my vás pošlem k lopatě!" Ale skončilo to ještě hůře: v Liberci kdosi <%4>rozhodil straně nemilé letáky a ok<%0>resní referent označil pachatele. "Pokorný je učitelem a dobrý stylista!" Pro StB to byl pádný důvod. Následovala domovní prohlídka. Nenašli ale nic. Nicméně udělali si poznámku: PODEZŘELÝ.
O něco později uzavřeli ke sjezdu závazek, že odhalí zvýšený počet rozvratníků. A tak se jim teď Pokorný náramně hodil. Zatkli ho a vyslýchali. Pokorný: Přivedli mě do místnosti a vyzvali mě, abych všechno vyndal z kapes, sebrali mě i opasek od kalhot, tkaničky od bot, všechno, co by mohlo sloužit... rozumíte?
"Byl jste velmi chytrý," řekli mi, "unikal jste nám dlouho, ale nakonec byl někdo přece jen chytřejší než vy. A to jsme byli my, Státní bezpečnost." Komentář: Chytrost nejsou žádné čáry, nějaká ta rána sem tam, psychické vydírání a hlavně nenechat spát. Však on ptáček zazpívá...!
Pokorný: Když jsem se odmítl přiznat k něčemu, co jsem neprovedl, když jsem nechtěl přiznat, že jsem byl členem ilegální skupiny, použili násilných prostředků. Zavřeli mě do prázdné vyklizené cely, kde byl jen kbelík a nic jiného a nařídili mi: "Chodit, chodit, chodit, nepřetržitě ve dne v noci chodit. A dokud se nepřiznáte, tak pořád budete chodit." Samozřejmě, že jsem se po několika dnech zhroutil. Upadl jsem na zem, ale bachař hned vlítl do cely, vyzvedl mě na nohy, nakopl mě, abych pochodoval dál. Vypočítal jsem si, že jsem v té cele ušel 600 kilometrů - z Liberce do Užhorodu.
Moderátor: Učitel češtiny se stal protistátním živlem, členem rozvratnické a teroristické skupiny. Dostal 13 let vězení, ztrátu občanských práv a konfiskaci movitého i nemovitého majetku. Vrátil se jako invalida. Po návratu si musel svůj vlastní domek od státu koupit. Ke svému povolání se už vrátit nesměl. A když se konečně mohl vrátit a nastoupil jako učitel, dali mu nástupní plat. Je to příběh zmarněného života jednoho českého učitele.
(Upraveno a zkráceno)