--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kaspar Ivan
Název: Zákon o protikomunistickém odboji
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
ÚČEL A CÍL
Účelem navrhovaného zákona je pojmenovat nezákonné akty protistátního působení KSČ v letech 1945 až 1948, protiprávní způsob uchopení moci v Československu a zločiny komunistické diktatury v letech 1948 až 1989.
<%2>Cílem navrhovaného zákona je obnovení spravedlivého právního řádu a odstranění křivd spáchaných komunistickou diktaturou na občanech našeho státu a potrestání všech nepromlčených a nepromlčitelných zločinů, zejména zločinů proti lidskosti.<%0>
HITLER A GOTTWALD
Základním historickým faktem, z kterého vychází návrh tohoto zákona, je komunistické spiknutí, které u nás probíhalo v letech 1945-1948 a vyvrcholilo v únoru 1948. Jde o stejný historický proces, k jakému došlo o patnáct let dříve v Německu v podobě nacistického spiknutí, kdy je možno porovnat německý 30. leden 1933 s československým 25. únorem 1948. Obě dvě spiknutí proběhla zdánlivě - do jisté omezené míry - parlamentní cestou. Ve skutečnosti tomu tak ani v jednom, ani ve druhém případě nebylo. U nás nešlo o komunistický puč. Tento termín značí neúspěšný pokus o uchopení moci a byl bezmyšlenkovitě přejat z bolševické terminologie, hovořící o "reakčním puči". Neúspěšnost komunistické moci se prokázala až po čtyřiceti letech. Sémantický význam slova "puč" je tedy odlišný od jeho užití v této souvislosti a <%-2>vyjadřuje naprosto jinou skutečnost.<%0>
NSDAP A KSČ
Historická paralela vedená mezi nacismem a komunismem na cestě za právem a při návratu k demokracii vyžaduje přijetí co nejúčinnějších celospolečenských řešení.
Teroristický systém nacistické diktatury vycházel z absolutní moci, kterou získala strana NSDAP zmocňovacím zákonem z 24. března 1933 a zákonem o zajištění jednoty strany a státu z 1. prosince 1933 i zrušením funkce prezidenta po smrti Hindenburga v roce 1934. Tyto protiprávní akty znamenaly zrušení všech demokratických a občanských práv, potlačování všech projevů nesouhlasu a přípravu na program masového vyhlazování. Nejúčinnějšími nástroji teroru se staly policejní aparát (Schupo, gestapo, SD), SS, SA, justiční aparát (tzv. lidové a zvláštní soudy), systém koncentračních táborů, věznic, ghett a dohlížecí činnost NSDAP.
Teroristický systém komunistické diktatury vycházel z absolutní moci, kterou získala strana KSČ řadou zákonů, zejména zákonem č. 231/48 na ochranu lidově demokratické republiky, zákonem č. 247/48 Sb. o tábo<%4>rech nucené práce, dále zákonem č.<%0> 319/48 Sb. o zlidovění soudnictví, <%2>novým trestním zákonem soudním č.<%0> 86/50 Sb. a trestním zákonem správním č. 88/50 Sb. Moc KSČ byla rovněž posílena Ústavou 9. května (ústavní zákon č. 150/48 Sb.) a následující Ústavou z roku 1960 a ústavním zákonem č. 143/68 Sb.
VEDOUCÍ ÚLOHA STRANY
Nacistický zákon o zajištění jednoty strany a státu měl svůj ekvivalent v čl. IV. zákona č. 100/60 Sb. (ze dne 11. července 1960) o vedoucí úloze strany. I zrušení funkce prezidenta, které v Německu nastalo smrtí Hindenburga a u nás smrtí prezidenta Beneše, po níž se prezidentem stal předseda a později generální tajemník KSČ. Řada protiprávních aktů ve svých důsledcích u nás znamenala totéž, co jejich obdoba v Německu. Rovněž tak nejúčinnějšími nástroji teroru se staly u nás policejní aparát (VB, StB, PS-VB), zvláštní vojenské jednotky podřízené ministerstvu vnitra (Pohraniční stráž a Vnitřní stráž), pohotovostní pluky SNB a Lidové milice, justiční aparát (lidové soudy a státní soud), systém koncentračních táborů, věznic, táborů nucených prací a speciálních vojenských jednotek (Pomocných technických praporů) a prosazování "vedoucí úlohy" KSČ až po dohlížecí činnost (systém domovních důvěrníků Blockwart der NSDAP).
PRÁVA NEŠLA
Komunistickým spiknutím v únoru 1948 byla
přerušena kontinuita právního řádu v našich
zemích. Nastalo období, které znalo již staré
české právo a označovalo je slovy "práva nejdou".
V takovém období se stavěly všechny lhůty a nešly ani
lhůty promlčecí. Bylo to např. období Braniborů
v
let trvající bezprávní chaos.
KOLEKTIVNÍ NEVINA?
Demokratická společnost však potřebuje ke svému životu spravedlivý řád a žádá proto narovnání v právním, morálním a historickém smyslu. Neusiluje samozřejmě o naplnění pojmu "kolektivní viny", ale neuznává také pojem "kolektivní neviny". Nebude proto vystupovat proti těm komunistům, kteří nezpůsobili jinému újmu na životě, na zdraví, na cti nebo na majetku. Ovšem nepromlčitelné a nepromlčené zločiny musí být spravedlivě potrestány. Podle Listiny základních práv a svobod (ústavní zákon č. 23/91 Sb.) jsou zločiny proti lidskosti a proti míru nepromlčitelné. Od roku 1948 byly u nás opakovaně páchány zločiny proti lidskosti a od roku 1968 i zločiny proti míru. Nastolení demokracie chápe demokratický systém tak, že po vině následuje trest, po trestu pokání a odpuštění. Teprve potom se společnost může dopracovat k potřebnému usmíření. Jiné
postupy postrádají pragmatismus i morálku, racionalitu i čest. Zabředají do pseudohumanismu a zavádějí celou společnost do světa falešných hodnot.
PhDr. Ivan KASPAR