--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mareček Miloslav
Název: Okresní soud v Hodoníně
Zdroj: NN Ročník........: 0003/011 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 13.04.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

1 Rt 2/92

Kyjov 13. 4. 1993

Vyrozumění

Sděluji, že proti zprošťujícímu rozsudku okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 3. 1993, č. j. 1 Rt 2/92 - vzdor evidentní neúplnosti tohoto rozsudku, zavádějícnosti skutkových zjištění a vadám dalším, se neodvolávám, neboť:

1) Dovolávat se práva v neprávním státě nemá praktického smyslu 2) S vyřizováním věci formou soudní rehabilitace nadále nesouhlasím

3) Dosavadní řízení ve věci svědčí o čemkiliv, s výjimkou toho, že justice by byla vedena snahou o řádné sjednání nápravy.

Z uvedených důvodů se tedy odvolání vzdávám, nicméně považuji za správné k rozsudku či celé záležitosti se vyjádřit a orgány čínné v rehabilitačním řízení i občany další o svém stanovisku vyrozumět. Tedy:

Dne 23. 3. 1993 u okresního soudu v Hodoníně proběhlo podle ş 15 zákona č. 119/90 Sb. o soudní rehabilitaci hlavní líčení ve věci č. j. 1 Rt 2/92, ve kterém mne soud zprostil ve smyslu ş 226 b/tr. ř. obžaloby pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle ş 156/2 tr. z., kterého jsem se měl dopustit tím, že dne 22. 9. 1987, před svým bydlištěm č. p. 3218 v Boršově měl jsem urážet příslušníky VB při provádění služebního zákroku vůči mé osobě a v urážkách pokračovat i po předvedení na OO VB v Kyjově. Hlavního líčení, tak jako příslušných soudních jednání přecházejících jsem se na protest proti způsobu vyřizování věci neúčastnil.

Ve zprošťujícím rozsudku soud znovu konstatuje, že pro inkriminovaný zákrok příslušníků VB - předvedení mé osoby za účelem daktyloskopování dne 22. 9. 1987 - neexistovaly důvody a nemohlo proto v korelaci s tímto zákrokem dojít k trestnému činu útoku na veřejného činitele. Současně však soud znovu předestírá závěr o přestupku, kterého jsem se v uvedené korelaci měl dopustit. T. j. dopustit při de facto trestném jednání příslušníků VB, kterého jsem byl terčem, notabene dopustit výroky, jež nebyly prokázány. Neboť zabývat se vykonstruovaností vůči mně vzneseného obvinění, na kterou poukazoval rehabilitační návrh GP ČR ze dne 27. 2. 1992, už nepovažoval soud za nutné, resp. za žádoucí. Nutno tedy upozornit, že nejenže skutek, pro který jsem byl stíhán, nebyl trestným činem, jak uvádí výrok zprošťujícího rozsudku, ale nebylo též prokázáno, že k onomu skutku, ve zněni obžaloby OS v Hodoníně č. j. 668/87 došlo. Obžaloby jsem nicméně byl zproštěn toliko podle ş 226 b/tr. ř. Ne už i podle ş 226 a) tr. řádu. Zprošťující rozsudek je tedy neúplný a v důsledku tété neúplnosti i zavádějící. Nutící pak ke schizofrennímu - nebo účelovému závěru o přestupku.

Skutečnost, že soud opřel uvedený závěr o údaj, v daném kontextu rovněž zavádějící, vzhledem k intenčnosti celého řízení, nepřekvapuje. Přesto však třeba věc uvést na pravou míru a zmíněný údaj přesně situovat.

- Tedy: Ve výpovědi jsem nepřipustil, že bych použil hrubšího výrazu za situace, kdy jsem byl předváděn, před svým domem v Boršově - jak vyplývá z kontextu zprošťujícího rozsudku, ale po předvedení na OO VB v Kyjově, když mi byly lámány ruce. Jak explicite uvedeno nejen v mé výpovědi, ale i v původním rozsudku OS v Hodoníně ze dne 17. 2. 1988.

Bezprecedentní fakt, že bezděčný výkřik v důsledku bolesti působené lámáním rukou, může být dnešní justicí hodnocen jako přestupek proti občanskému soužití, zatímco příčinné trestné jednání bezpečnostních orgánů, spočívající v uvedené "lámací" proceduře, ublížení na zdraví, v gangsterském odvlečení občana z domova, protiprávním daktyloskopování a dalších aktech policejní zvůle, pokládá justice nejspíš za vzorový příklad občanského soužití, nepotřebuje komentáře... Dalšího komentáře pak ovšem nepotřebuje ani celé rehabilitační řízení č. j. 1 Rt 2/92. Neboť uvedený fakt vypovídá o intencích tohoto řízení s naprostou jednoznačností. Stejně tak, jako vypovídá o "kvalitách" dnešní justice a o "právnosti" tohoto státu.

- Tolik moje stanovisko.

Miroslav Mareček, Za humny 3218, 697 01 Kyjov Na vědomí: GP ČR, ČTK a další