--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: O čem Karabec nerozhoduje?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/011 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 14.05.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Proč je tak značná "úmrtnost" ředitelů pražských věznic? Kolik se jich ve funkci vystřídalo od listopadu 1989 jen na Pankráci a v Ruzyni? Kolik z nich bylo ustaveno, pověřeno a zase odvoláno nebo propuštěno ze služby za doby, kdy je generálním ředitelem kdysi SNV, nyní Vězeňské a justiční stráže pan Karabec? Že by snad tento veliký manipulátor, který dokázal přesvědčit o své nepostradatelnosti pro české vězeňství tři ministry, náhle nedokázal koncepčně i personálně zvládnout situaci v pražských věznicích?

Je to paradoxní situace, alespoň se to tak jeví. Na jedné straně sebevědomý generální ředitel v důchodovém věku, nechávající se v rezortním tisku oslavovat nepoměrně více než kdysi jeho soudruh předchůdce RSDr. Jaroslav Konečný, na druhé straně jistá jeho bezradnost nad pražskými věznicemi. Asi to tedy nebude on, kdo vládne pražskými věznicemi. Osobu v pozadí lze hledat buďto výše, nebo níže, než je postavení pana generálního. Poohlédneme-li se po takové osobě, můžeme ji nalézt v ředitelce inspekce ministra spravedlnosti ČR pro vězeňství, paní Marečkové, nyní Hoffmanové, nebo ji můžeme vidět v osobě nadporučíka vězeňské služby, pana Hoffmana, jehož jméno paní Marečková nosí.

Paní Marečkovou - Hoffmanovou znají čtenáři Necenzurovaných novin z disentu a z Charty. Proto je třeba přiblížit čtenářům osobu pana Hoffmana. Nakolik dělá pan Hoffman svoji práci dobře, to se i s ohledem na jeho nynější manželku neodváží nikdo posoudit. Posledním, kdo se toho odvážil, byl bývalý zastupující ředitel věznice v Ruzyni pan mjr. Šembera, který pana Hoffmana odvolal z funkce. Nebylo to poprvé, co se mu to, panu nadporučíkovi Hoffmanovi stalo. Neúspěchy v práci byly důvodem pro jeho odvolání z jiné, mimopražské věznice v Drahonicích. Tam se jeho aktivita projevila v takovém rozsahu, že ji odvoláním odnesl i tamější ředitel Ohnemichl. Na rozdíl od něho však pan Hoffman zakotvil ve věznici v Ruzyni. Svoji činnost zde redukuje na zakopávání se v dobytých pozicích. Tak přežil pád, ve veřejnosti ne neznámého ředitele Matuchy, kterému, jak zlí jazykové tvrdí, k pádu dopomohl. Jeho pracovní úsilí bylo však zhodnoceno zastupujícím ředitelem věznice v Ruzyni, panem mjr. Šemberou jednoznačně. Pan ředitel Šembera jej odvolal z funkce pro nedostatky v práci. Pan Hoffman byl však ve svých pozicích zakopán natolik pevně, že kritik jeho práce, ředitel Šembera, během následujícího měsíce dořediteloval, narozdíl od pana Hoffmana, který se do své funkce vrátil.

Pan Hoffman však není tím, kdo vystavuje odvolávací dekrety ředitelům pražských věznic. Blíže má k tomu jeho paní a vlastní dekret vystaví generální Karabec. Zda to učiní ze svého popudu, nebo z popudu třeba paní Marečkové - Hoffmanové, to nechám na zvážení čtenářům. Jen jim poskytnu podrobnosti, úvahu usnadňující. Když býval generální Karebec ještě badatelem a bádal spolu se soudruhem podplukovníkem doc. dr. Čepelákem, CSc., nad účinností trestů u odsouzených žen zhlediska třídních pozic socialistické zákonnosti, odpykávala si paní Marečková, nyní Hoffmanová, trest odnětí svobody za verbální delikt proti hlavě socialistického státu. Ač je pan generální důchodového věku, nechce se mu asi využít výhod důchodového pojištění. Nezbývá mu tedy, než vyhovět přáním a požadavkům vysloveným tím, kdo může odvolat pro změnu zase jeho. Toho si je vědom nejen on, ale i manželský pár Marečková - Hoffman.

Zobecněním celé záležitosti je toto upozornění. Využívat morálního či jiného poklesku člověka k manipulaci s ním je označeno sociologem panem Millsem za nemorálnost vyššího stupně. A s tou dovedl zacházet předlistopadový režim mistrně. Naučíme se to také?

V Praze dne 14. května 1993

pro NN od nejmenovaného zdroje

JUDr. Vladimír Kolář