--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Vyšší princip mravní
Zdroj: NN Ročník........: 0003/011 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 18.07.1949 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

18. července 1949 byl spolu s dalšími čtyřmi oběťmi popraven osmačtyřicetiletý architekt, malíř a obchodník Bohuslav Hubálek, který byl členem patnáctičlenného vedení rozsáhlé odbojové skupiny souzené státním soudem za přípravu ozbrojeného povstání proti komunistické vládě. O statečnosti a lidském profilu těchto lidí dnes nechci psát. Advokát pana B. Hubálka ve své výpovědi uvádí, že na smrt čekající měl v posledních chvílích před popravou jedinou prosbu, aby pomáhal jeho nejbližším pozůstalým, ženě a třem dětem. Advokát JUDr. Jindřich Konrád se čestně snažil toto poslední přání plnit. Dnes vydává svědectví: "... od okamžiku zatčení mého svěřence neměl ani on, ani já,...ani jeho manželka a děti přístup do bytu. Veškerý movitý i nemovitý majetek byl zabaven... Všech tří dětí se ujali cizí lidé... postupně byly děti i vězněny, stejně jako manželka pana Hubálka, ačkoliv se ničeho nečestného nedopustili.... jedině zásluhou některých statečných přátel členové rodiny tu krutou dobu přežili... zejména, když paní Hubálková, byla - po popravě manžela - sama umístěna v pracovním táboře."

O hrůznosti osudu pozůstalých svědčí i dochovaný zápis z hospodářského referátu, kam se paní Hubálková obrátila se žádostí o vydání alespoň nejnutnějších věci pro děti: "Prohlásila, že se dozvěděla, že v jejím bytě bydlí někdo od KSČ. Pátral jsem telefonicky, ale nic jsem nezjistil", píše úředník v zápisu, "jelikož mi nebylo nic hlášeno, odvedl jsem ji na referát sociální péče, aby se postarali aspoň o děti. Nikdo však nebyl o věci informován a nikdo také nemohl žádné opatření provésti. Já jsem si asi počátkem roku 1950 dům navštívil, a protože nikdo nebyl doma, zanechal jsem vzkaz a telefon. Druhý den mne skutečně volal s. Horák a po dohodě mne navštívil v kanceláři. Když jsem mu sdělil, o jaký případ se jedná, prohlásil, že je z ústředního sekretariátu KSČ a vyslovil podiv, že nemám jinou práci, než se starati o ženu velezrádce. Opustil jsem proto od dalšího jednání..."

Také obhájce pana Hubálka JUDr. J. Konrád udělal podobnou zkušenost: "... v době procesu... jsem se pokusil o to, aby aspoň dětem obžalovaného bylo umožněno z bytu převzít nejnutnější oblečení a dále to, co děti potřebovaly do školy. Byl jsem tvrdě odmítnut člověkem, který v bytě byl a jehož jméno neznám. Pamatuji se, že tento člověk se značnou dávkou ironie se mě zeptal, zda takováto moje intervence patří také k povinnostem obhájce."

Syn popraveného, bývalý poslanec FS, člen KPVČ a sám dlouholetý vězeň v komunistických táborech B. Hubálek pátral po osudu svých rodičů a přitom narazil na jméno Robert Horák. Na 6. schůzi FS v plénu pronesl tato slova: "Mně bylo 16 roků a mé sestře 14 a půl, když do našeho domu vtrhla Státní bezpečnost, odvlekli nás, dali nás na celu, kde jsme mohli spát vestoje a kde na nás ze stropu padaly štěnice. To byl nástup mládí světa, který tady i pan Lis, jako kandidát ÚV KSČ podporoval. Tito lidé, kteří vtrhli do našeho domu - velitelem přepadové skupiny byl jakýsi inženýr Robert Horák, jeden z prvních signatářů Charty 77, kterou jsem právě z tohoto důvodu nepodepsal."

Pan poslanec Hubálek neřekl, že tento velitel přepadové čety jeho maminku zfackoval, nechtěl vyvolávat zaslepený antikomunismu... Ten pán, který bydlel v bytě Hubálkových a odmítl vydat dětem jejich oblečení a školní potřeby, nemluvě o dalším majetku, byl pan Robert Horák, pracovník KCOF a později pracovník tiskového střediska Občanského hnutí.

Svědčí o tom i úřední materiály z ÚV KSČ, kde je jako adresa bytu p. Horáka uvedená adresa bytu, který patřil rodině Hubálkových. Pán poslanec Hubálek však byl poté několika poslanci falešně (možná i záměrně) ubezpečen, že jde o záměnu jmen, a protože je to člověk s neuvěřitelně vysokým mravním smyslem, panu Horákovi se písemně omluvil, ačkoliv nemusel, protože výroky poslanců pronesené ve FS, nejsou právně postižitelné.

Pán Horák odpověděl na doručence dopisu: "Rád Vás uvidím a pozdravím."

Úroveň jeho otrlosti a "kvality" přeměny Pavla v Šavla - nebo spíš přeměny komunisty s nešpinavými, ale s přímo smrdícími rukami v obhájce demokracie dokumentuje skutečnost, že omluvu, která mu nenáležela, přijal.

Na náš dotaz pán Horák tvrdil, že vůbec netušil, kdo v bytě bydlil před ním a nikdy nehovořil s nikým z hospodářského referátu, ani s právním zástupcem p. Hubálka JUDr. Konrádem. Přiznat tíhu vlastních vin je těžké, lidé to však zvládají, ale musí mít svědomí.

Pouze přiznání, pravda a pokání může vést k odpuštění. Bez přiznání viny se nesmí odpouštět - ani v případě Roberta Horáka. Pavla Grünthalová