Švejka by Rychlé šípy nevzaly

"I uvolněný kamínek, spouští hýkání oslů," svěřuje perské přísloví. Uvádíme ho tu proto, abychom udělali radost panu Jiřímu X. Doležalovi, který má v citátech zálibu, jak ostatně dokazuje úvod jeho článku "Mirek Dušín nikdy nelže", otištěný v Reflexu 19/93, str. 21.

Pan F. X. Doležal trpí utkvělou představou, že Rada Charty 77 na čele s Petrem Cibulkou založila jakousi "vzdorochartu". Důkazů pro to se dovolává tzv. "denního tisku". Pochopitelně, že jím myslí tisk levicový. Příznačná pro dušení rozpoložení pana Doležala je i otázka: "Mají členové původní, dnes rozpuštěné Charty 77 nějaký prostředk, kterým by zabránili panu Cibulkovi ve zneužívání jména CH 77 pro jeho trucpodnik?" Tímto voláním po "nějakém prostředku" se pan Doležal nachází zcela v hlubokém harmonickém souzvuku s pendrekářema bývalého komunistického režimu. Protože však obdobné způsoby, jako má pan Doležal, jsou prezentovány s velikou škodolibostí v současném tisku, vedeném především bývalými komunisty a svazáky, znovu tu připomínám:

1. Prohlášení mezi sebou voleného tzv. "kolektivu mluvčích Charty 77" o tom, že rozpouštějí Chartu 77, učiněného proti vůli většiny signatářů, je svévolí. Kolektiv mluvčích mohl nanejvýš rozpustit sám sebe. To, že nebyl proveden ani pokus o jakési referendum, svědčí pouze o stejné necitlivosti v přístupu k lidem a kabinetních praktikách, jaké byly ve vedení Charty 77 uplatňovány od samého jejího vzniku. Nezapomínejme, že jí ze dvou třetin signovali bývalí komunisté. S Chartou 77 se počítalo jako s dalším záložním podnikem pro některou z příštích socialistických tváří.

2. Na Chartě 77 není co "rozpouštět", protože není, jak čtenářům sugeruje pan Doležal, organizovací, ale hnutím, spojujícím se na základním prohlášení z roku 1977. (Názor, že je organizací, se nám donekonečna snažili vysvětlit na výsleších právě estébáci. I v tomto bodě tedy vládne mezi panem Doležalem a bolševickými represívními orgány až dojemná shoda). Z toho ale vyplývá, že Charta 77 by mohla zaniknout buď tehdy, kdyby lidé podepsaní pod tímto prohlášením svůj podpis odvolali, nebo kdyby všichni dnes žijící signatáři se sešli a odhlasovali její ukončení. Ale ani v tomto případě, protože nepředstavuje právní subjekt, by se nedalo zabránit tvoření skupin, které by pod hlavičkou Charty 77 dál pokračovaly ve své činnosti.

3. Hlavním důkazem útoků na signatáře, kteří jsou rozhodnuti se nevzdávat, protože ideály Charty 77 zdaleka nejsou u nás realizovány, je však finanční pozadí hnutí, zastoupené Nadací Charty 77 a vedené panem Janouchem ze Švédska. Tato nadace byla založena pouze pro prominenty Charty 77, což dokazuje i fakt, že od té doby, co "kolektiv mluvčích" svoji činnost ukončil, nepřispěla na hnutí ani haléřem. Naprostým výsměchem pak je i skutečnost, že Nadaci CH 77 v Čechách zastupuje bolševička Božena Jirků, která nikdy signatářkou Charty 77 nebyla.

Panu Doležalovi vadí, že ti, kteří se rozhodli v Chartě pokračovat, mají snahu si vytvořit určitá pravidla. Nazývá to "kádrováním". Vystupuje tak s "nebývalou odvahou" proti tomu, co většinou přítomných signatářů na obou posledních sněmech Charty 77 schválila. Srovnávat demokraticky schválená pravidla s pravidly totální absurdity je od pana Doležala velká nehoráznost. Na kterém svazáckém smetišti, či sklepě se pan Doležal před "listopadem" skrýval, že proti nim nevystupoval tenkrát? Proč si hraje na generála až dnes? Filozofii českých pivních švejků morální pravidla připadají směšná, a to o to víc, jsou-li vytržena z kontextu, jako když se rozebírá školní básnička. CUM VITIA PROSUNT, PECCAT QUI RECTE FACIT. (Kde špatnost prospívá, je hříchem jednat poctivě). - Proto tak lacině u nás argumentujete s Mirkem Dušínem, že pane F. X. Doležale!

Luboš VYDRA