--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Vaše budoucnost má jméno Harvard
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL Zhruba před rokem se začala rozbíhat kupónová privatizace - národ se stal hromadným majitelem akcií, jako houby po dešti začaly vznikat investiční privatizační fondy, které nakonec získaly, na rozdíl od drobných lidiček, množství akcií velkých průmyslových podniků, bank a dalšího, původně státního majetku.

Jedním z největších IPF je HARVARD CAPITAL a CONSULTING (HCaC), v jehož čele stojí Viktor Kožený, jenž je veřejnosti znám spíše díky aféře s jeho údajným vydíráním plukovníkem bývalé FBIS ing. Václavem W. Tento vyděrač, který panu Koženému dodával jistě velmi užitečné informace, býval zaměstnancem komunistické rozvědky (I. správy SNB). Kupovidu, do dnešního dne Václav Kožený nestanul před soudem, přestože se přiznal ke dvěma "odměnám" vyplaceným plk. Václavu W. Stejně závažným faktem zůstává, že v dozorčí radě HCaC působí několik bývalých pracovníků Státní bezpečnosti, ruku v ruce s nomenklaturními kádry rodné matičky strany. Což se zdá díky příhodě s estébáckým vyděračem zcela normální.

Čtenáři si jistě ještě vzpomenou na loňskou aféru kolem metod Harvardských fondů při získávání duší, jíž se zabývaly téměř všechny komunikační prostředky. Tehdy hrozilo, že bude společnosti odebrána licence a na důvěrné schůzce se sešli dva Václavové - Kožený a Klaus. Jak to dopadlo, je známo, pan ředitel měl zřejmě natolik pádné argumenty, že od odebrání licence bylo bleskově upuštěno a antiharvardská kampaň skončila stejně rychle jako začala.

Fond nakonec ziskal majetek ve výši zhruba 23 mld. korun a stal se tak druhým v pořadí ...

Komunistická privatizace

Ve stejné době jsem v článku Privatizační fondy - jistota, ale čeho? publikovaném v NN 19/92, varoval před hrozbou definitivního opanování ekonomiky exponenty bolševického režimu. Dnešní "tvrdá realita" tehdejší domněnky potvrdila v celém rozsahu: komunističtí velkopodnikatelé svou moc rozdělili přibližně do dvou oblastí - v ekonomice získali převažující vliv prostřednictvím nově vznikajících akciových společností a privatizačních fondů, stejně tak zůstali na čelných místech v bankovnictví, přičemž oba způsoby získání hospodářské moci se zcela logicky doplňují. Konečně, návod, jak to provést, jsme zveřejnili již před dvěma lety a stojí zato si několik pasáží připomenout. Jde o soubor partajních pokynů pro hospodářskou činnost KSČ v tzv. změněných podmínkách po listopadu 1989, přičemž první z nich již předjímá očekávané události či zvrat politického status quo a je datována 26. 5. 1989 (!)

Např. v pokynech ÚV KSČ, vydaných dne 7. 12. 1989, se doporučuje navázat spolupráci s jistým italským občanem jménem Antonio Falico, profesorem univerzity ve Veroně, který je samozřejmě členem IKS a působí jako poradce Banco San Paolo v Turíně a Banco Catolico di Verona (!?). Onen soudruh projevil nebývalý zájem o spolupráci s Obchodní bankou v Bratislavě a rovněž o ekonomickou spolupráci s ČSSR za účasti jmenovaných bank (...). Podobně byl doporučován i soudruh Lorenzo Labalestra, pracovník aparátu ÚV IKS, jehož chuť do podnikání v ČSSR podporoval rada ZÚ v Římě Čemus, stejně jako řada dalších rudých spřízněnců.

V materiálech se objevují i rady, jak nejrychleji založit fungující společnost se zahraniční majetkovou úřastí a doporučuje se podnikat zvláště v oblasti spotřebního průmyslu, potravin a farmacie. Směr působení v ekonomice předepisují i následující dvě doporučení :

- ve všech obchodních transakcích vystupovat jako tichý společník. Pozor na pravidla financování !

- maximální přizpůsobení tržnímu mechanismu Jako priorita č. 1 je uveden pokyn "Bez otálení získat všechna možná oficielní povolení, která se mohou v budoucnu hodit" a mezi ně patří i "zahraniční obchodní činnost".

Od té doby byl systém postupného znovuzískávání moci, tentokrát ekonomické, zdokonalen a jeho výsledkem je stav dnešního hospodářství. Pro podobné transakce nebyl pochopitelně použit jenom partajní majetek, ale díky přímé ochraně - a dá se říci i podpoře - komunistických národohospodářů ze strany V. Klause, se dnešní společnost potácí kdesi mezi socialistickou perestrojkou a raným kapitalismem. Co z podobného spojení může vzniknout, ukáže patrně nejbližší budoucnost.

Kapitalistou snadno a rychle

Před časem jsme dostali dopis, který obsahoval fotokopii Smlouvy mandátní z ledna 1992 (HCaC), dopisu prezidenta HCaC z 30. 7. 1992 a fotokopii úryvku z Informace pro akcionáře Harvardského fondu z deníku Práce (5. 2. 1993).

Oč v tomto případě jde, není nijak komplikované. V počátcích kupónové privatizace, tedy přibližně před rokem, najal H fond síť tzv. agentů-mandatářů, kteří byli oněmi pilnými včeličkami, jež sháněly duše prostých akcionářů z lidu upisujících své body ve prospěch fondu. Agentů celkem bylo 22.000 a fond s nimi uzavřel právě onu Smlouvu mandátní zmíněnou v úvodu. V textu se praví, cit.: "Odměna (- rozuměj za získávání občanů investujících své body v rámci fondu, pozn. aut.) bude splatná do 30 dnů, kdy mandant ... obdrží finanční odměnu za spravování těchto fondů." Podobný slib dává agentům sám pan prezident Kožený v dopise z 30. 7. loňského roku: "... nominální hodnota majetku, kterou naše fondy získají a na jejímž základě bude vypočtena výše Vaší odměny, bude HIF oznámena z centra až po skončení celé první vlny, tedy zřejmě na přelomu roku 1992/93. Ihned poté stanovíme výši Vaší odměny a převedeme tuto částku na Váš účet ..." A za vše hovoří noticka z deníku Práce (5. 2. 1993) nazvaná Informace pro akcionáře Harvardských investičních fondů, kde se praví: "Další dotazy adresované HCaC se týkají nároků bývalých agentů společnosti, kteří v období předkola získávali DIky pro investování do HIF. HCaC dostojí svým závazkům v souladu se smlouvou, t. j. hned poté, co bude mít k dispozici potřebné zdroje plynoucí z inkasa poplatků za založení, resp. správu fondu. Tyto poplatky však zatím žádný ze správců privatizačních fondů v důsledku opožďování procesu předávání akcionářských práv nemohl obdržet." Takže docela obyčejný podvod, tentokrát takříkajíc v malém, na rozdíl od loupeže století či transformace komunistické moci politické do ekonomiky, chcete-li.

Dopis končí docela výstižně dvěma výkřiky: Ať žije právní stát ! Ať žije reforma ! Já dodávám jediné, dobro došli ...

ZPRÁVA Z DENNÍHO TISKU

Harvard investoval do velkých bank

Praha (kus) - Jeden z největších privatizačních fondů Harvard Capital and Consulting investoval do peněžních ústavů, jako např. do Komerční banky a České spořitelny, kde se jeho podíly pohybují od 10 do 15 % (!).

Dále se soustředil především na velké podniky (...) z oblasti strojírenství. V této oblasti se jeho podíly pohybují dokonce od 17 do 20 % (!!). K firmám s jeho účastí patří např. Armabeton, Metrostav, Energovod a Moravsko-slezské teplárny. Vysoké procento podílů - kolem 16 % - má HCaC v Plzeňských pivovarech a Sklounionu Teplice ... Celkově se dá říci, že velká většina podniků dala body do podobné skupiny podniků. Neatraktivní podniky před restrukturalizací a s nepříliš efektivní výrobou zůstávaly ve stínu jejich zájmu ...(Č. deník - 19. 5. 1993).