--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Spor o Bertramku pokračuje
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 28.05.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra Dvě jednání, která spolu souvisejí
V Praze probíhaly začátkem května tohoto roku dvě soudní jednání na první pohled rozdílné, přesto však ze stejných zdrojů. O jednání prvém, ve kterém žaluje dr. Alexander Buchner dr. Tomislava Volka podle zákona na ochranu osobnosti o 200 000 Kč, jsme přinesli zprávu v minulém čísle NN. Druhý soudní spor, vlekloucí se již prakticky od roku 1991, proběhl na Smíchově. Jde v něm o zámeček Bertramka, který od roku 1929 patří Mozartově obci, byť díky dnešním zbolševizovaným soudům jí to doposud nebylo přiznáno.
MO ani v padesátých letech nemohli komunisté rozpustit tak snadno, jako učinili s podobnými jim nepohodlnými spolky, protože ji chránila klauzule v kupní smlouvě, podle které určitá částka z roku 1929 mohla zůstat salcburské nadaci Mozarteum nezaplacena, ovšem jen za podmínky, že MO Bertramku nikomu neprodá ani nedaruje. V opačném případě se dlužná částka aktivizuje a každý rok nabíhá úrok ve výši šesti procent. I když se komunistické vládě nic z toho platit nechtělo, přesto v rámci oslav 200 výročí Mozartova narození Bertramku bez jakéhokoliv právního dokumentu od 1. ledna 1958 zabavila. MO již od této doby neměla od ní ani klíče. Z obav, že by Salzburk požadoval objekt zaplatit, vytvořila až teprve 6. 12. téhož roku s MO smlouvu ex post. Formálně však Bertramku nechala dál ve vlastnictví MO. Té se již nepodařilo zastavit opakované nájezdy komunistických vandalů, při nichž například v roce 1955-56 komise jmenovaná státem pro dozor nad pořádáním Mozartovských oslav v čele s Alexandrem Buchnerem, neoprávněně převedla konto Mozartovy obce, cenný archív a jedinečnou notovou sbírku na sebe, respektive do sbírkových fondů Národního muzea. Mozartova obec, zdecimována finančně i morálně, se nakonec v roce 1958 uvolila předat správu Bertramky na pětadvacet let Národnímu muzeu. Tato správa probíhala tak, že muzeum vybíralo jen peníze. Zámeček se proto dostal brzo do velmi špatného stavu.
Vynucená darovací smlouva
Právně zůstala Bertramka v rukách MO až do roku 1986. Tehdy její předsedkyně paní profesorka Snížková podepsala pod nátlakem státu darovací smlouvu, a to i přesto, že neměla souhlas valné hromady, který byl dle stanov k platnosti takové smlouvy nezbytný. Vzhledem k tomu, že v době uzavírání smlouvy se vztahoval na MO občanský zákoník, který v ş 3 stanovil, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, je logické, že i podle něho je smlouva neplatná. Stát Bertramku převedl do správy Národního muzea, které se nechalo zanést do pozemkových knih jako její vlastník.
Naděje ? - Nikoliv. Prachy !
V listopadu 1989 se konala valná hromada MO, která pověřila výbor, aby jednal o vrácení Bertramky. Předsedou tohoto výboru se stal přední mozartovský badatel dr. Tomislav Volek. Nový ředitel Národního muzea Milan Stloukal obdržel v únoru 1991 od ministerstva kultury souhlas s bezplatným převodem Bertramky nazpět do vlastnictví MO. Nová smlouva však měla svoji vadu na kráse. Vyplývalo z ní, že MO přebírá nikoliv svůj, ale národní majetek. O vynuceném převodu však ani slovíčka. Kromě toho v ní bylo nehorázně uvedeno, že na Bertramce neváznou žádné pohledávky. Místo, aby opravil smlouvu, obvodní úřad se rozhodl Bertramku MO nevydat. V tom sehrála svoji neblahou roli nově zvolená zástupkyně starosty v Praze 5 paní Eva Kalhousová. Její bagatelizování významu MO bylo zcela v intencích tehdejších tržně-snobských ryb, které na společenské posty vynesl listopadový převrat. Vyčítat zdecimované MO, že není schopna se o Bertramku a oslavy Mozartova jubilea postarat, je stejný přístup jako ten, podle kterého se za komunistického režimu vyhlašovala soutěž o nejlepší prvomájovou výzdobu. OÚ Prahy 5 neomlouvá, že potřebuje peníze. Pokud totiž MO podle smlouvy s Internacionále Stiftung Mozarteum v Salcburku, od roku 1927 Bertramka patří, nemusí nikoho zajímat, jak slavné oslavy Mozartova jubilea je schopna pořádat. Je to jen její soukromá věc, do které žádné soudružce z bývalého OF nic není.
Místo aby dalo OÚ Prahy 5 věci do pořádku a vrátilo majetek MO, spojilo se naopak se středoevropským centrem pro kulturu a vzdělávání Comeniem, zastoupeným ing. Karlem Muzikářem, v našem seznamu NN vedeném jako agent StB 0202402145 "Zdeněk" a vytvořilo s ním konsorcium, které se snaží Bertramku komerčně využít. O rozporuplnosti paní Evy Kalhousové svědčí i skutečnost, že týž den 3. 5. 1991, kdy podepsala s Comeniem smlouvu na konsorcium Bertramka, napsala MO, že již od samého začátku uznává OÚ Prahy 5 její nárok na vlastnictví téhož objektu. Dále však uvádí, že rada OZ se rozhodla zajistit oslavy tohoto roku ve své režii. Podle smlouvy o konsorciu mezi Muzikářem a Kalhousovou došlo k dohodě o rozdělení zisku z akcí Bertramky, v poměru padesát na padesát procent.
Muzikářovi dlouhé prsty
Bertramka se tak dostala do správy diletantů, kterým nejde ani tak o Mozarta jako spíše o peníze. Zámeček, jako vzpomínka na pobyt hudebního velikána v Praze, přináší zisk hlavně v čase jubileí, v dalších obdobích je proto Comeniem využíván hlavně ke komerčním účelům. Pan Muzikář, jménem této "nevýdělečné" nadace, tento svatostánek kultury postupně předělává na putyku, o čemž ostatně svědčí i nedaleký poutač "Bistro Bertramka". A nehodí se vinárna s dlouhou zavírací dobou právě k praní tzv. "špinavých peněz"? Karel Muzikář byl 19 let členem KSČ. Jeho oporná hůlka byla donedávna dvoudomkář Pithart, dnes je jím Václav Klaus. V roce 1990 svedl pan Muzikář s panem Rychetským, který totéž chtěl pro justici, boj o kasárna u bývalého smíchovského tanku. Podobná "bitva" proběhla za pomocí dvou skupin černých šerifů o činžovní dům na náměstí Kinských, patřící restituentovi I. Havelkovi, v únoru letošního roku. Ten si totiž nechal předložit spisy, ze kterých zjistil, že starosta Prahy 5 ing. archit. Syrový pronajal panu Muzikáři pro Comenius prostory tohoto domu šestadvacetkrát levněji, než je obvyklý standart. Svévolné vniknutí do uzamčené části, pak donutilo I. Havelku dům střežit. Hned nato kanceláře Comenia obsadilo najaté komando a dům několikrát změnil svého "pána".
Jak vidět, postup OÚ Prahy 5 a pana Muzikáře je stejný. Nedávno bylo zveřejněno, že majetek komunistické strany je i dnes odhadován na trojnásobek majetku všech stran dohromady. Nelze se proto divit, že praní "špinavých peněz" se stává pro mnohé bolševiky trvalou nutností. Snad proto existují i doklady o tom, že pan Muzikář přispěl matrikáři MO značnou částkou, na zaplacení přihlášek za zakládající členy MO, kteří jsou dnes již v důchodovém věku. Z jakýchto však dával fondů, že se to v žádných výkazech neprojeví? A divíte se, že si pak v tomto spolku udržuje neoprávněnou podporu?
JUDr. Miková, odbornice na přehrávky? Ze soudního jednání u Krajského soudu v Praze na Smíchově jsem nabyl dojmu, že jeho předsedkyně JUDr. Miková připravuje půdu nevyššímu soudu tak, aby vrátil při nazpět. Nasvědčuje tomu i prostor, jaký dala svědkovi protistrany, řediteli Českého muzea hudby dr. Čížkovi, kterého narozdíl od přítomného protagonisty žalující strany MO dr. Volka nenapomínala, aby mluvil k věci. Je proto s podivem, že zástupce žalující strany JUDr. Slabý nevznesl námitku proti podjatosti soudu. JUDr. Miková totiž tento případ již v minulosti jako zástupkyně arbitráže řešila. A bylo to tehdy právě její rozhodnutí postoupit případ MO a jejích odpůrců, nejvyšší soudní instanci, která ho vrátila zpět, co opakuje tuto anabázi. Proč si to vzala znovu a nenechala to někomu jinému? Z podkladového jednání na ÚV KSČ 17. 7. 1985 vyplývá, že nikoliv MO, ale Národní muzeum žádalo peníze na opravu Bertramky. Kdyby toto dostal do rukou nezaujatý soudce, musel by dojít ke kritickému závěru, jak mocenská klika s MO kdysi jednala, kdo tu skutečně rozhodoval a nebral by vůbec v potaz pomluvy svědka dr. Čížka, ředitele Muzea české hudby, který u soudu vypovídal o tom, že MO se vůbec o objekt Bertramky nestarala. Nedaleká budoucnost však ukáže správnost mého postřehu. Příští soudní jednání má totiž proběhnout opět u Krajského soudu na Smíchově 10. 6. 1993 v 9.30 hod.
V Praze dne 28. 5. 1993