--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: K návrhu zákona o státní službě
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 24.05.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dne 17. května tohoto roku se konalo v budově Ministerstva práce a sociálních věcí připomínkové řízení k zásadám návrhu zákona o státní službě.

Jedněmi z účastníků připomínkového řízení byli i zástupci Únie státních zaměstnanců. Možnosti účastnit se připomínkového řízení se Unii dostalo s vědomím a souhlasem premiéra, pana Václava Klause. V začátku jednání bylo konstatováno, že Unie zaslala své připomínky včas, že tedy budou její připomínky projednávány. Nebyly však ani citovány.

Protože bylo Unii dáno poměrně málo času na to, aby mohla zpracovat připomínkované zásady jednotlivě, tak jak byly navrženy, soustředili se její zainteresovaní členové na ta ustanovení zásad, která se týkala zajištění výkonu státní správy nezávislými úředníky s odbornými a morálními předpoklady se zajištěním rovného přístupu ke státní službě každému občanovi, který takové předpoklady splňuje.

Aplikace lustračního zákona

Nespornými požadavky na osoby, jež budou státní službu vykonávat podle nového zákona, jsou požadavky lustračního zákona. Zásady o státní službě předpokládají, že osoby, které ji budou vykonávat, budou ke státu ve státně zaměstnaneckém poměru, který vznikne jmenováním. A lustrační zákon se podle svého prvního paragrafu vztahuje na funkce obsazované m. j. jmenováním. Protože se lustrační zákon týká i orgánů státní správy České republiky, nemůže být pochyb o jeho uplatnění v zákoně o státní službě. Avšak zásada číslo 19, návrhu zákona o státní službě, se o lustračním zákoně nezmiňuje. Naskýtá se otázka, zda je pro autory návrhu zásad uplatňování lustračního zákona takovou samozřejmostí, že se o něm nemusí zmiňovat, nebo zda jde o úmysl? Druhé variantě odpovědi nasvědčují jiná ustanovení zásad. V zásadě č. 16, o státní službě dočasně, se umožňuje odborníkům, jichž je pro plnění úkolů státní služby třeba, aby státní službu vykonávali bez předchozí průpravy ve službě přípravné, která jinak musí státní službě stálé předcházet. Nic proti tomu, kdyby se psal rok 2010, nebo alespoň rok 1997, kdy již lustrační zákon pozbude platnosti. Avšak ve spojení s navrhovanými zásadami č. 210 a 219 vzniká možnost zakonzervování ve státní službě těch osob, které se osvědčily zejména před listopadem 1989 a nevyhovují požadavkům lustračního zákona. Může-li totiž ode dne účinnosti zákona o státní službě požádat o přijetí do ní ten, kdo byl státním úředníkem před jeho účinností, nelze vyloučit, že o přijetí ke státní službě požádá i ten, kdo nevyhovuje požadavkům lustračního zákona. Takový žadatel pak může být přijat. Ba dokonce může být přijat i takový žadatel, který pracoval před účinností zákona o státní službě jako státní úředník v úřadě, na nějž by se vztahoval, nebo se vztahuje zákon o státní službě, pokud od skončení jeho pracovního poměru podle předpisů předcházejících zákonu o státní službě neuplynulo více než tři roky, složí-li slib, nebo více než 6 let, vykoná-li kvalifikační zkoušku a složí-li slib. Protože lustrační zákon pozbude účinnosti dnem 31. prosince 1996, a protože se předpokládá účinnost zákona o státní službě ode dne 1. 1. 1994, je cesta pro ty, kteří požadavkům lustračního zákona nevyhovují, otevřená. Buďto přežijí jako "nepostradatelní odborníci" ve státní službě dočasné, nebo si počkají pár let a vrátí se znovu. Ze všech těchto uvedených důvodů požadovali zástupci Unie zakotvení požadavku uplatňování lustračního zákona přímo do textu zákona o státní službě.

Právo vstoupit do služeb vlasti

Každý občan má právo a možnost bez jakéhokoliv rozdílu a bez neodůvodněných omezení vstoupit za rovných podmínek do služeb své země. Tolik Mezinárodní pakt o lidských a občanských právech. Unie si je tohoto práva vědoma. Proto požadovala, aby funkční místa pro státní službu přípravnou byla obsazována vždy na základě výběrového řízení, veřejně vyhlášeného a aby podmínky výběrového řízení byly veřejně vyhlašovány. Návrh zásad tak, jak byl předložen, ponechává na výběr služebnímu úřadu, tedy libovůli omezující shora uvedené právo občanů, zda funkční místo bude obsazeno podle jiného, třeba i subjektivního kritéria.

Objektivní výběr

Zásady stanoví podmínku přechodu ze státní služby přípravné do státní služby stálé. Tou je úspěšné absolvování kvalifikační zkoušky před kvalifikační komisí. Jejími členy se mohou stát i jiné osoby než státní zaměstnanci. Na ně však nejsou kladeny podmínky, jaké jsou kladeny na státní zaměstnance, tedy ani podmínka daná lustračním zákonem. Proto Unie vznesla připomínku, podle níž by členové komisí, kteří nebudou státními zaměstnanci, podléhali též podmínkám lustračního zákona. Budou to totiž oni, jejichž rozhodnutí zajistí nejen odbornou, ale též morální kvalitu výkonu státní správy.

Nezávislost a definitiva

Unie se nemohla pro nedostatek času zabývat každou jednotlivou navrhovanou zásadou. Přesto je třeba, alespoň povšechně se zmínit o tom, co Unie postrádala.

Je to lepší určení úlohy státního tajemníka, jako osoby, která je tím nejvýše postaveným státním úředníkem, nezávislým na politicích. Měl by to být on, kdo přednáší politické požadavky odborníkům a kdo naopak informuje politika - ministra o odborných možnostech řešení politických problémů. Sporné je jeho postavení v systému jmenování představených. Zde již je třeba vyslovit požadavek Unie na skutečný obsah pojmu definitiva. Tou nelze rozumět pouze navrhovaný systém postavení státního zaměstnance mimo činnou službu v případě zániku jeho systemizovaného funkčního místa, či zvláštní způsob jeho sociálního a nemocenského pojištění. Definitivu si nelze představit bez zákonem zajištěného postupu ve službě, závislého pouze na odsloužených letech, dosaženém vzdělání a stanovené další odborné kvalifikaci. Naopak nelze za definitivu považovat systém, kde je postup ve službě závislý na libovůli kohokoliv.

Toto je tedy navíc, oproti těm připomínkám, které byly Unií dány k jednotlivým zásadám.

Závěrem

Nebyla by však tato zpráva úplná, kdybych se nezmínil o způsobu, jakým obhajoval návrh ministerstva JUDr. Kottnauer. Nechci zpochybňovat jeho právnickou erudovanost, jen mi vadilo, že ji prezentoval způsobem hodným velitele čety milicionářů, i s těmi vyhrnutými rukávy.

V Praze dne 24. května 1993, pro NN JUDr. Vladimír Kolář