--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Podpisová akce proti JUDr. Klárovi na obzoru
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra Ostravský krajský soudce JUDr. Klár je veselá kopa, nad kterou se dělají rozpačité vrásky i na čele pana generálního prokurátora JUDr. Jiřího Šetiny. Klárova korespondence se totiž čte spíše jako vášnivý román, než jako právní doklad člověka, jenž v ruce drží citlivé misky vah spravedlnosti. Jeho jadrný cynismus vůči lidským křivdám lze pak řadit kamsi mezi zvláště jedovaté odrůdy černého humoru zločinců všech dob. Obzvláště rád svým obětem slibuje, že až přijedou domů, že je již bude čekat se zatykačem v ruce na nádraží.

O případu Eduarda Kusnierze, ze kterého si JUDr. Klár dělá přímo labužnicky rád blázna, jsme již psali v NN 24/92. Pro čtenáře, kteří s případem nejsou obeznámeni, jen velmi stručná rekapitulace: Eduard Kusnierz ztratil díky komunistickému režimu 13 let života nejproduktivnějšího věku v odporných kriminálech. V roce 1952 se pokusil o útěk a byl při té příležitosti trvale poškozen na zdraví. Po svém propuštění mu byla nabídnuta spolupráce se Státní bezpečností. Odmítl a utekl do ciziny. Nyní žije v Luxemburku. Krajský soud v Ostravě za předsednictví JUDr. Aloise Klára 12. 12. 1990 sice Krusnierzovi trestný čin velezrady podle ş 2 odst. 2 zák. rehabilitoval, ale současně ho uznal vinným pro trestný čin sabotáže, za který mu stanovil "přiměřený" trest 5 let odnětí svobody nepodmíněně. A tak protože se nebere v úvahu doba nesvobody, bolševici na Krajském soudě v Ostravě potvrzují rozsudky podle vykonstruovaných svědectví a zpráv komunistických zločinců padesátých let. V dopise, ve kterém JUDr. Alois Klár vyhrožuje i mně za to, že jsem o něm a jeho obětech napsal, mi současně sděluje "že uvedení hrdinové nenapadli 1 funkcionáře KSČ, ale čtyři další, kteří s věcí neměli nic společného." Na to mu odpovídám, že je škoda, že těch funkcionářů KSČ nenapadli víc. Celou tehdejší dobu lze považovat ze nevyhlášenou válku komunistů proti lidem této země vedenou těmi nejpodlejšími lživými prostředky s cílem vytvořit generace otroků sloužících šílené ideologii. Občané proto měli právo se tomuto zotročení bránit všemi prostředky, tedy i za cenu ztráty života svých protivníků. A kdo zneškodnil komunistu, by měl být oslavován jako hrdina, protože každý komunista již svojí přítomností v této zločinecké organizaci byl ať aktivním, tak formálním porušovatelem vší zákonnosti, již vzhledem k tomu, že vůle strany byla postavena nad zákon. To, že to byli nevinní občané, kteří ztráceli své životy, ať v oprátce, živořením v kriminále, či jen znemožněním naplnění své seberealizace, současní ochránci spravedlnosti si jaksi nepřipouštějí. A pokud mi JUDr. Klár píše, že o rozsudku rozhodlo 5 soudců, z nichž 3 jsou politickými vězni a nejkratší doba, kterou si odpykali, je deset let, a ti, že by stěží dovolili vydání takového rozhodnutí, které není v souladu se zákonem vydaném FS 23. dubna 1990, co k tomu říci? Inu, že v každé době jsou osoby smířlivé, které za uštědřený kopanec lezou ještě nazpátek a olizují ruku toho, jenž kopl.

Je to pouze smutné, ale nepřesvědčuje. Nelze se divit, že bývalé politické oběti reagují i jinak, dávajíce průchod svému hněvu, viz příloha. V přímé demokracii lidé totiž nemají být jen pouhými manekýny, tančícími podle předstírané slušnosti. Osobně si také nemyslím, že lidé nepotlačující svůj hněv mají blíž k zločinu, než lidé zdánlivě klidní. Zkušenost totiž mluví právě o opaku. Proto nevím, proč bych neměl citovat člověka, který se zlobí, protože má pravdu. Míša Legdan, Karel Jelínek a František Gojný z Klubu politických vězňů Karviná nám před nedávnem zaslali dopis s návrhem protestních akcí proti JUDr. Klárovi. Připravují též podpisovou akci. Pokud budou chtít poslat podpisové archy k nám do redakce, rádi je zveřejníme.