--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vohradská Jarmila
Název: K článkům "Hanspaulka - zakletý vrch"
Zdroj: NN Ročník........: 0003/013 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Domnívám se, že pro redakci NN je reputace těchto novin jako celku přednější než reputace chybujících redaktorů jako jednotlivců, a že proto otiskne moji polemiku s panem Vydrou. Jde totiž o polemiku ve věci dosti vážné i dosti palčivé.

Jsem také majitelkou rodinného domu. I tímto domem od r. 1948 plně disponoval národní výbor. V r. 1951 jsem byla s matkou na základě udání komunisty ("nadměrný byt") vystěhována do části původního bytu. Komunista - udavač se nastěhoval do druhé části tohoto bytu. Po celá desetiletí jsem pak musela jen přihlížet, jak jsou uvolňované byty (např. po úmrtí) přidělovány nadekretovaným uživatelům, často značně majetným. Jako majitelka této nemovitosti (vinou národního výboru nezřídka nájemníky doslova přecpané) jsem zažila od nájemníků velice mnoho šikanování (samozřejmě, že více od těch s rudou legitimací). Auto článků o Hanspalce čtenářům sděluje, že sociální cítění má mít každý, kdo je gentleman. Úspěšná politika pak spočívá v pozornosti k sociálním problémům. S tím mohu souhlasit potud, pokud se tzv. sociální politika neděje po komunistickém způsobu jen na vrub majitele soukromého bytu. Zatím tomu tak stále je: Majitel musí stále doplácet na "uspokojování bytových potřeb uživatelů bytu" v jeho domě z vlastní kapsy. Ví auto oněch článků, že např. jen roční odpis obytného domu je sedmkrát vyšší než roční suma vybraného nájemného?

Překvapuje mě, že redaktor NN chápe jako prioritní "užívací právo" k bytu v soukromém domě v tom pojetí, jak jej zakotvili komunističtí legislativci v dávnověku komunistické totality. Od toho odvíjí povinnosti majitele soukromého domu trvale se starat o bydlení "uživatele" jeho bytu i o bydlení dalších generací "uživatele". Uvažoval autor někdy o tom, kde je hranice mezi přirozeným právem vlastnickým ke své věci (domů, půdě) a právy uživatelů cizích (najatých) věcí? Nezapomíná, že základem komunistické ideologie je především třídní nenávist uživatelů cizích věcí k soukromému vlastnictví? Jakoby nevěděl, že komunisté programově usilovali o totální likvidaci veškerého soukromého vlastnictví a jakoby neznal dva hlavní způsoby, kterými to prováděli: 1. vyvlastnění věci ve prospěch "státu" (většinou bez náhrady) a 2. zákeřným povýšením "užívacích práv" uživatelů k cizím věcem nad přirozená práva vlastnická. Komunisté tak administrativně rozdělovali cizí (soukromý) majetek ve prospěch maximálního užitku "uživatelů" a na vrub majitelů soukromého majetku. Myslí si autor skutečně, že dlouhodobí "uživatelé" bytů v soukromých domech neměli potuchy o ponižujícím postavení majitelů domů? Věděli to a velice jim to vyhovovalo. Pronajaté byty považovali za svoje a radovali se, že např. oproti majitelům družstevních bytů platí za bydlení jen pakatel. Věděli také, že každý soukromý dům má svého domovního důvěrníka (zvoleného z "uživatelů"), ke kterému se obraceli se stížnostmi na majitele. Věděli, co je úkolem domovních komisí, občanských výborů a uličních organizací KSČ. Určitě vědí i to, kdo na majitele soukromých domů vypracovával kádrové posudky, vyžadované z místa bydliště. Pokud by někomu už paměť nesloužila, doklady jsou i v bytových archivech národních výborů. Mnohá represe vůči majiteli domu by se nekonala, kdyby nebylo udavačů z domu. A ví autor, kolika bývalým udavačům (povětšinou komunistům) musí majitelé domů DODNES poskytovat bydlení? (První udání od nájemníka mého domu nese datum 1949, poslední 1976. Mezi udáními byla i např. taková: "Koupil jsem si auto a změřil jsem si, že se vejde do zahradní kůlny majitele domu. Žádám o přidělení této kůlny a o vyklizení části zahrady majitele domu").

Považuji za velice nemravné, požaduje-li DODNES "uživatel" bytu náhradní byt od majitele domu, zejména v případech, kdy "uživatel" bytu byl do domu nadekretován národním výborem a vyloučením spolurozhodování majitele domu. Za stejně nemravné považuji i to, když "uživatel" jednoho nájemního bytu požaduje od majitele domu DVA byty jenom proto, že se původní uživatelova rodina rozrostla ve dvě či více domácností. Takovéto požadavky mohou vyslovovat jen gentlemani - komunisté.

Podle pana Vydry "majetky padaly z nebe". Je ochoten připustit, že majitelé domů mohou pocházet z předků, kteří cítili povinnost postarat se o své bydlení a o bydlení svých potomků? Takovým by bylo určitě cizí usazovat se trvale v cizím majetku. Restituenti se nemusí nikomu zpovídat, jak se svým majetkem naloží. Odpovědni jsou pouze svým předkům, svému svědomí a svým potomkům. (Že k vyvlastňování domů docházelo především vynucováním oprav a úprav, na které majitel domu finančně nestačil, na to dnes mnozí také jaksi zapomínají). A jakoby těch levičáckých překvapení od redaktora NN ještě nebylo dost, pan Vydra vytýká majiteli domu na Hanspalce, že jeho syn vystudoval vysokou školu. Že ji vystudoval i syn "uživatele" bytu, to považuje za samozřejmost. Jakoby vinil komunsity z nedostatečné důslednosti v diskriminaci dětí majitelů soukromých domů.

Nakonec ještě zmínka k napadení starosty pro Prahu 6 a jeho zástupce: Poznala jsem je jako lidi, ke kterým jako majitelka domu nemusím chodit s hrůzou ze šikan, podnícených udavači, jako tomu bylo do listopadu 1989.

ing. Jarmila Vohradská

Praha 6