--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šišák Luděk
Název: Náš rozhovor
Zdroj: NN Ročník........: 0003/013 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

NN: Jak se díváš dnes s odstupem času na případ Žákovy Slušovice, neboť takto je prezentována tato causa lidmi potrefenými i zasvěcenými a občas tiskem. Tento případ by neměl být jen a jen případem tvým ?

Žák: Termín Žákovy Slušovice je nepřesný nebo přímo špatný, neboť by se mohlo říci, že v roce 1980 to byly Šimanovy Slušovice, které prakticky nebyly dotaženy do konečného vyřešení a ti, kteří se na krachu vyšetřování podíleli, tak někteří z nich se podíleli i na krachu Žákových Slušovic. Podstata nedotažení obou případů tkví v tom, že lidí, kteří měli kontakty na špičky ve vládě a v jiných institucích a pracovali ve Slušovicích na vedoucích místech, měli i velmi úzké kontakty na bezpečnostní složky, o jejichž úloze při tzv. "sametovém převratu" v roce 1989 není žádných pochyb. Slušovice byly vybrány jako experimentální podnik pro zkoušku přechodu z tzv. reálného socialismu do podmínek "tržního socialistického kapitalizmu". Tito lidé nemohli být vyšetřováním vedeným po roce 1989 nadšeni, neboť kazilo realizaci jejich plánů. V tom tedy tkví celý kámen úrazu, že na jedné straně byli lidé, kteří chtěli dokázat slušovickým špičkám jejich trestnou činnost, což se částečně podařilo již v roce 1980, ale nebylo dotaženo, vzhledem k tomu, že tato velmi malá skupina lidí neměla potřebnou podporu a vliv velká skupina slušovických mafiánů. A proč já jsem nemohl dotáhnout případ ke zdárnému konci? V prvé řadě jsem neměl k dispozici operativce, což byl první předpoklad k tomu, abych byl později zkompromitován. Je zásada, že policajti pracují vždy dva. A to je všude na světě. Nedostal jsem nejen operativce, ale ani jednoduchou techniku - miniaturní nahrávač pro zadokumentování rozhovorů s lidmi, na jejichž informacích jsem byl závislý a abych tyto informace mohl zadokumentovat.

NN: Tedy speciální tým, který byl údajně vytvořen pro vyšetřování causy Slušovice, neexistoval?

Žák: Ale ano, speciální tým byl vytvořen, to bylo ale dávno po boji. O vyšetřovacím týmu se hovořilo v lednu u Křižana, ale ještě v dubnu nebyl ustanoven, a o tom, co se projednávalo u Křižana, byli slušovičtí prostřednictvím Zeleného informováni v předstihu.

NN: Víš, v jaké funkci dnes pracuje Křižan? Žák: Já jsem informován o tom, že dělá náměstka ministra vnitra pana Rumla, ale to je problém pana Rumla a ne můj.

NN: Víš o tom, že Křižan je KTS s krycím jménem MÁNES? Žák: O tom vím jen z tisku, já osobně jsem se o to nezajímal a domnívám se, že pro slušovickou causu to není podstatné. Křižan získal prvotní důležité informace na schůzce se Sokolem, Kubátem a některými zástupci Slušovic, Slováčkem, Petrem a Zeleným, kterého si nasadily a já už jsem se později nikdy z panem Křižanem nesetkal, tedy jako by pro mne neexistoval.

NN: Jakou úlohu jsi tedy hrál jako vyšetřovatel? Žák: Mým úkolem bylo zprocesňovat ty úkony, které by mi měla předávat operativa. Jenže já jsem žádnou operativu v ruce neměl. Navíc jsem byl tlačen časem, faktor času byl velmi důležitý, neboť jsem nemohl čekat na to, až se pan Sokol "někde s někým" sejde a rozhodne o tom, zda mi někoho za čtyři či pět měsíců přidělí.

NN: Nepřekvapilo "nejvyšší zodpovědné" to, že jsi se rozhodl pracovat sám, na vlastní pěst?

Žák: To není přesný termín "pracoval na vlastní pěst", neboť já jsem jako vyšetřovatel VB postupoval v souladu se zásadou oficiality, tedy jako orgán činný v trestním řízení jsem prováděl úkony k objasnění skutečností, o nichž jsem byl informován ať již z výpovědí lidí, či jiných zdrojů nebo písemností a jež nasvědčovaly tomu, že byl spáchán tr. čin nebo přečin. Problém byl ovšem v tom, že na objasňování těchto věcí jsem byl sám, bez podpory operativy, jejichž práci jsem musel velmi často nahrazovat a potřebné dokumenty zajišťovat sám. To není nic zvláštního, až na to, že to nikdo předtím, kromě mne nedělal, protože to vyžaduje zvýšené úsilí - tedy práci navíc.

Snad je to i překvapilo, ale zároveň jim dalo i triumfy do rukou. Slušovice byly a jsou známy tím, že reagují velmi rychle na veškeré dění kolem sebe. To bylo a je dáno jejich systémem práce. Slušovice reagují okamžitě na jakýkoliv podnět, a to z hodiny na hodinu. Tedy ten, kdo ztratí při vyšetřování nezákonné činnosti slušovické mafie den, tak na to, aby to napravil, musí vynaložit sedm dní práce, kdo ztratí týden, musí pracovat více než měsíc úsilí a tvrdé práce. Kdo ztratí měsíc, neudělá ani za rok vůbec nic. A potom už nemusí dělat vůbec nic. Je tedy třeba postupovat velmi rychle a vědět přitom, na koho se obrátit. V roce 1980 pomáhala spousta lidí kpt. Šimanovi rozpracovat Slušovice a kpt. Šiman de facto dělal vlastně sám, a také na to doplatil. Lidé, kteří pomáhali kpt. Šimanovi, pomáhali i mně, a také na to doplatili. I když případ tenkrát nebyl dotažen do konce, přece jen výsledek byl. Byly uděleny nepodmíněné i podmíněné tresty. NN: Vyšetřování probíhalo hladce, anebo už v roce 1980 byly nějaké záhadné skoky z oken?

Žák: Skok z okna byl, a to v roce 1981 se povedl JUDr. Čáchovi, právníku ze Slušovic. To je totiž velmi zajímavé, neboť JUDr. Čácha "vypadl" z okna v bytě v době, kdy jsme se Šiman, já a Čácha dohodli, že dáme celý případ opět dohromady, i když byl tak neuvěřitelně zprzněn, a to dokonce jedním z těch, který dnes, podle mých informací, opět "dělá" na případu Slušovice. NN: Bezejmenný odborník?

Žák: On samozřejmě jméno má. Zatím jej ale ponechejme beze jména, neboť si myslím, že pan Ruml o něm ví, a je otázkou, jak se k tomu zachová. Pokud si pan Ruml nechá i dále od některých lidí "kálet na hlavu", je na pováženou, aby dále setrvával v křesle ministra vnitra. Vraťme se ale k původní otázce. Lidé, kteří v dobré víře pomáhali v osmdesátém roce při vyšetřování slušovických mocipánů, dopadli velmi špatně. Je reálné nebezpečí, že lidé, kteří pomáhali mně v letech 1990-1991, by mohli mít obdobný osud. Mou starostí tedy bylo, abych doklady a dokumenty, které mi poskytli a které byly psány jejich rukou, ať už to byly výpisy ze soukromých a jiných bankovních účtů, se nedostaly za žádnou cenu do rukou těch nesprávných osob, ať už to byli někteří policisté, nebo justice. Není vůbec žádným problémem provést grafologickou expertizu, která by odhalila totožnost pisatele takových informací, které představovaly mnohdy i předmět bankovního tajemství a banka je povinna dle naší platné právní úpravy nesdělovat údaje ke konkrétní osobě do doby, než je jí vzneseno obvinění ve smyslu tr. řádu. Pisatel takové informace tedy mohl být velmi vážně ohrožen nejen ztrátou zaměstnání, a na tom jsem neměl v žádném případě zájem.

NN: Tedy výpisy z bankovních kont a jim podobné doklady existují? Žák: Ano, existují, nejsou ovšem zcela pochopitelně k dosažení pro současné představitele ministerstva vnitra a jím určeného tzv. vyšetřovacího týmu. Podívejte se, mne ten tzv. tým hodil "přes palubu" a tehdejší celé ministerstvo vnitra mne odepsalo. Proč bych měl mít zájem, abych jim něco pouštěl, k čemu by to bylo, navíc já bych uškodil lidem, kteří mi dokumenty poskytli. NN: Je zcela evidentní, že tito lidé v nebezpečí jsou.

Žák: Já si do dnešního dne vyčítám, že jsem pustil jednoho velmi slušného a poctivého chlapa, který mohl poskytnout celou řadu informací velmi závažných pro vyšetřovací tým po tom, co jsem byl nucen odejít z případu do exilu. Tento člověk ale neposkytl po tom, co se stalo, vůbec nic. Člověk, který stál u vzniku MORAGRO a v tomto "podniku" fungoval po dobu těch dvou rozhodujících let.

NN: Jeho jméno musí zůstat utajeno našim čtenářům? Žák: Ne, raději ne! Můj záznam má pan Langoš a on ví, o koho se jedná. A další záznam dostal tým vedený panem Kukačkou a panem Rudolfem a bohužel se tato informace o dotyčné osobě "dostala ven"!

NN: Nám se zdá, že vyšetřovací tým měl spíše zabránit a zamlžit vyšetření případu Slušovice, než jej objektivně objasnit. Jaký je tvůj názor?

Žák: Je velmi obtížné říci, kdo byl poctivý, nebo kdo byl křivák. Skutečnost je taková, že žádný z nich mi pomoc neposkytnul, a pokud se vyšetřování vedlo, končilo vždy ve slepé uličce. NN: Co udělalo vedení Policie Jihomoravského kraje pro odhalení slušovické mafie? Tedy Popelář a Malý?

Žák: Malý udělal opravdu kus práce k odhalení mne, a to jako KáGéBáka. To byla a je jeho velká a nesmrtelná záruka.

NN: Tento "odborník" má tedy zásluhu na odhalení "tvojí osoby jako agenta či rezidenta KGB ve Švýcarsku"? Ale tato odhalení jsme slyšeli i od jiných představitelů dnešní "nomenklatury", kteří samotní "odněkud řízeni", bůhví odkud, provádějí odhalení jim nepohodlných "agentů a špionů", KáGéBáků a jiných..táků". Můžeš tyto informace "zaručené" potvrdit? (A. Žák se upřímně a velmi dlouho směje, ba přímo chechtá .... pozn. NN).

Žák: Já bych řekl, že jejich informace nejsou úplné, protož já nejsem jen rezidentem KGB ve Švýcarsku, ale i rozvědky Islandu a Malawi.

NN: Nejsi tedy agentem Země Františka Josefa, jak se v zasvěcených kruzích šeptalo. Prý jsi pracoval i pro kontrarozvědku tučňáků, žijících na těchto ostrovech?

Žák: Ne, tak vysoké ambice jsem neměl a nemám. NN: Povídá se, že jsi odešel do Švýcarska, neboť prý zde máš "konto"?

Žák: Ten údajný milion, který mám údajně zašitý ve švýcarských bankách, by byla velmi slabá záplata, kdyby ovšem nějaký existoval. Ale teď opět vážně.

Kpt. Šiman měl kromě causy Slušovice ještě další případy, které mu jeho nadřízení neustále přidávali, kdy měl stanoveny lhůty, a pokud by se nevěnoval i těm ostatními případům, kázeňsky by ho řešili. Tak ho vlavně psychicky likvidovali. Po osobní návštěvě Funka u kpt. Šimana dostal Šiman infarkt a byl odvezen do nemocnice. Skončilo to tak, že mu v jeho nepřítomnosti prohrabali stůl a zásuvky a některé písemnosti se z nich prostě ztratily. Ztratil se hlavně materiál, proč ředitel krajské zemědělské správy pan Kozubík spáchal sebevraždu, neboť mu tehdy Slušovice dělaly opravu bytu. Opravu platil tenkrát pan Omachlík, zaměstnanec Slušovic, částkou 1 000,- Kčs. Poštovní poukázku našel kpt. Šiman a byla součástí spisu. Později se ze spisu ztratila.

NN: Byla to sebevražda nebo vražda?

Žák: Vyšetřování bylo uzavřeno jako sebevražda s tím, že se Kozubík zastřelil.

NN: Byla to jediná sebevražda nebo vražda v tomto případě? Žák: Jediná sebevražda to nebyla. Další údajnou sebevraždou byla smrt slušovického právníka JUDr. Čáchy, který v Itálii "vypadl" z balkonu. To už jsem ale vzpomínal, neboť tato sebevražda se stala v době, kdy jsme se Šimanem a Čáchou chtěli opět obnovit celý případ.

NN: Nehráli jste příliš vysokou hru? Žák: Proč vysoká hra? Jednalo se o svinstvo, podklady k tomu byly, nám šlo jen o to, aby svinstvo vyšlo ven a ti, kteří za všechno byli zodpovědni, aby byli podle zákona potrestáni. V té době jsem ještě naivně věřil tomu, že se snad na ÚV KSČ a GP najde alespoň někdo "poctivý", který se zasadí o nápravu, že vyšetřování bude pokračovat a viníci budou nakonec potrestáni. Odezva na můj podnět byla taková, že z GP ČSR mi bylo sděleno, že můj podnět je oprávněný, že v předmětné věci došlo skutečně k porušení zákona ve prospěch pachatelů trestné činnosti, že byla neoprávněně překvalifikována a budou přijata opatření ke sjednání nápravy. Samotná náprava pak byla sjednána tak, že jsem byl na příkaz náč. OS SNB V. Kiliána, později byl šéfem 5. správy StB a nechal si z archívu FMV vytáhnout Valešův agenturní svazek, mým nadřízeným mjr. MACHEM (později šéf ČUTAPO - Čubova tajná policie) přeložen proti své vůli na "výpomoc" do Uherského Hradiště s nálepkou návrat nežádoucí a manželka v rámci OÚNZ Gottwaldov nedostala práci. Tedy náprava byla sjednána. Na dokreslení situace: V roce 1980 prokurátor JUDr. Novák, který měl dohled nad vyšetřováním celé causy, se podepsal na zastavovacích usneseních a na změně právní kvalifikace. Jeho syn JUDr. Novák, později náměstek okresního prokurátora, je dnes majitelem bývalé slušovické cestovní kanceláře. Potom že se řemeslo nedědí z otce na syna. NN: Již delší dobu máme podezření, že Slušovice představují jakousi ekonomickou základnu KGB. Pokud je tato "hypotéza" správná, do jaké míry a od kdy Slušovice tuto roli hrají? Žák: Je těžké říci přesný datum nebo hodinu. Já se domnívám, že pokud došlo ke kontaktům KGB na vytypované a vybrané jedince, tak to bylo kolem roku 1985, tedy v době, kdy se začaly provozovat "počítačové slušovické hrátky" v jihovýchodní Azii. Jihovýchodní Azie nebyla jen známa zájmu Československé rozvědky, ale i KGB. To se dá dokumentovat. Já už jsem tyto věci říkal zde ve Švýcarsku paní Rakušanové ze Svobodné Evropy. Řekl jsem jí, že jeden vysoce postavený pracovník sovětské ambasády, který předtím působil i v USA, udržoval přátelské vztahy s mými rodiči. Můj otec v době války bojoval v Rusku nejdříve společně s krymskými partyzány, o čemž vypovídá expozice oblastního muzea v Simferopolu a později v I. čs. armádním sboru. Moje matka je Ruska a nikdy neměla čs. státní příslušnost. Na návštěvu k nám jezdili i někteří důstojníci SA z Milovic. Zde je tedy dán základ podivuhodných informací o mé příslušnosti ke KGB. Od těchto lidí jsem tedy získal informace o tom, že někteří zaměstnanci Slušovic měli úzké vazby na některé důstojníky Střední skupiny sovětských vojsk v Milovicích a na Olomoucku a Bruntálskou posádku. Dále mi sdělil, že měli poznatky o činnosti některých důstojníků, která se neslučovala s jejich posláním na území bývalého Československa a že tyto poznatky sdělovali formou zpráv zainteresovaným osobám a institucím v SSSR. Bohužel ani jedna zpráva nedošla k adresátovi! Bylo jasné, že měl někdo zájem, aby tyto zprávy byly zlikvidovány!

NN: Hovořil jsi o Slušovicích a jejich experimentu přechodu plánovité socialistické ekonomiky v tržní. Od kdy byl experiment naplno odstartován?

Žák: Předpoklad byl vytvářen do roku 1987 a od roku 1988 se všechno moho začít realizovat. Aby tento experiment mohl fungovat, bylo potřeba vybudovat materiální základnu, tedy peníze. Ty získávali mimo jiné díky monopolu na dovoz a výrobu výpočetní techniky. Vymyšleno to měli následovně: TNS tedy v překladu Ten Náš Systém osmibitové počítače pro školy vyvíjeli ve Slušovicích. To je pravda, ale tyto triviální počítače se prodávaly za drahé peníze a samozřejmě i se slušovickým sowtfaire. Ovšem složitější výpočetní systémy, které byly dováženy a měly v celních deklaracích uváděno "komponenty" k výrobě počítačů, byly dováženy kompletní a jen se po převezení do Slušovic přejmenovaly - tedy byly opatřeny nálepkou "Made in Slušovice". Zásilky těchto "dokumentů" byly letecky přjímány v Praze, Brně i Mošnově a proclení proběhlo tak, že "určený" celník orazítkoval doklady a k fyzické kontrole zásilek nedocházelo. Je tedy otázkou, co ještě zásilky obsahovaly? Všechny tyto obchody byly realizovány přes Vietnam, kde si Slušovice budovaly svou výzkumnou a vývojovou základnu, experimentální pole apod. A zde je třeba vidět zájem naší rozvědky a samozřejmě i KGB, se kterou naše rozvědka úzce spolupracovala a byla vykonavatelem některých akcí KGB.

NN: Jakou roli hrál v těchto transakcích dnešní pracovník ministerstva vnitra JUDr. Jan Šula?

Žák: O JUDr. Šulovi je to již obehraná písnička, oni jsou jím všichni nadšeni, tak já jim jejich iluze kazit nebudu. Skutečností je, že byl slušovickým zaměstnancem a pracoval ve funkci ředitele slušovického hotelu ve Vietnamu.

NN: Jeho oficiální verze, že jako doktor práv tam dělal účetního a za ním byla jen sekretářka, je lež?

Žák: Já si myslím, že nemluví pravdu! NN: Je to v důsledku krátké paměti, anebo má co skrývat ze své minulosti?

Žák: Domnívám se, že nemocí krátká paměť netrpí jen on, pokud bychom tento problém měli takto lapidárně vyjádřit. Vraťme se ale k problematice vztahů a vazeb KGB a Slušovice. Já jsem materiály získal od vysoce postaveného důstojníka sovětské ambasády, který měl a má přátelský vztah k mým rodičům a nevidím důvod, proč by měl poskytnout cílenou dezinformaci. Dnes tento pán žije v Moskvě a je v důchodu.

NN: Máš informace o vazbách některých našich politiků, např. Petr Pithart nebo Miloš Zeman a jiní na Slušovice?

Žák: Aféra s husými játýrky je obecně známá a já osobně jsem s nimi u stolu neseděl, když konzumovali. Pokud se týká Miloše Zemana, je nepochybné, že se mu výkony Slušovic líbily a je jejich propagátorem. Dokonce se měl vyjádřit, že díky tomu, že Slovensko má dnes registraci DAK MOVA v Bratislavě, se jeho hospodářství brzy pozvedne natolik, že předběhne v blízké době i Českou republiku a že Slušovice dokáží na Slovensku další zázrak. NN: Byla tedy vůbec nějaká naděje usvědčit slušovickou elitu z její trestné činnosti?

Žák: Nebyla. Nikdo neměl zájem pravdu odhalit. Zodpovědní dělali všechno pro to, aby pravda nebyla zveřejněna a případ nebyl úspěšně dokončen. Poslední kroky Tomáše Sokola, který se stal právním zástupcem ředitele ústřední celní správy Jiřího Hronovského, který má pozitivní lustrační osvědčení a byl agentem StB, nasvědčuje tomu, že když něco prohlašoval, dělal úplný opak. Pan Sokol není jen mužem jedné věty, ale i několika tváří. Jak jsme se mohli pohnout v případě, když úniky informací z průběhu vyšetřování byly takového rázu, že slušovičtí dostali do rukou přepisy z některých technických úkonů, což je možno prokázat, neboť s tím veřejně vystoupili, a to svědčí o jejich přesné informovanosti, v jaké fázi se vyšetřování nachází.

NN: To vypadá, jako by Slušovice vlastně vedly vyšetřování proti sobě?

Žák: Já jsem dne 6. února 1991 realizoval formou trestního stíhání první část svého vyšetřování v cause Slušovice. Dne 10. dubna, kdy jsem měl připravenou k realizaci další slušovickou společnost zv. NIKA, kde působí dr. Kaláč, Drha, poslanec za ZS dr. J. Hurta atd., tak právě v tento den jsem byl postaven mimo službu a bylo proti mně zahájeno tr. stíhání.

NN: Jakou roli hrála při ochraně slušovických zločinců ČUTAPO? Žák: V této složce pracovali bývalí příslušníci VB i StB. Ti ale byli i v jiných firmách Slušovic jako např. TROJÁK apod. Tito příslušníci byli vlastně mozkovým trastem všech operací, díky svému spojení s lidmi od Bezpečnosti a z ostatních státních institucí. Takže cokoliv se dělo kolem Slušovic, bylo těmito zpětnými vazbami předáváno zpět vedení Slušovic.

NN: Zasahovala do vyšetřování bývalá FBIS? Žák: Vyšetřovací tým setavil Sokol a Výleta. Pokud se týká mých osobních styků s FBIS, tak to jsem měl jen s panem Vyoralem. To byl snaživý a poctivý kluk, který zajišťoval materiály, které mi nezajistila operativa kriminální služby.

NN: Když si požadoval elementární ochranu pro svoji rodinu, nedostalo se ti jí. Když o ni požádal pana Čermáka Kožený, dostal ji okamžitě. Jak se na to díváš dnes?

Žák: Já když to srovnám s dnešním povykem kolem toho, že někdo zavolá, že panu Rumlovi hrozí atentát a hned mu dávají "tlupu ozbrojených četníků", pokud vím, nikdy ji nechtěl, tak na mne se všichni ..... A pan Kožený dostal ochranu proto, že je Kožený. NN: Několikrát zde padlo jméno Tomáše Sokola ve spojení s právním zastupováním generálního ředitele Celní správy ČR JUDr. Jiřího Hronovského, agenta StB. Je současně známo, že JUDr. SOKOL byl i právním zástupcem slovenského mafiána Babinského. Co o tom víš? Žák: K tomu by se nejlépe mohl vyjádřit pan Sokol nebo Babinský. Jak pan Sokol k obhajobě Babinského přišel, když tento občan Slovenské republiky vykonával trest odnětí svobody v nápravně výchovném zařízení Slovenské republiky. Je zajímavé, že pražský advokát Sokol se ujal obhajoby. Pan Sokol převzal obhajobu po revizi případu po sametovém převratu.

NN: Když jsme mluvili o tandemu, který ustavoval tzv. vyšetřovací tým, Sokol, Výleta, zdá se, že je to náhoda?

Žák: V dějinách lidstva se dělí různé náhody. Já si však myslím, že nebyla náhoda, že se muž jedné věty Tomáš Sokol stal ministrem vnitra, ale že to byla cílená akce. Člověk, který mne "chtěl dotáhnout ze Švýcarska v železech", dnes k případu Slušovice mlčí. Proč?

NN: Mohl bys personifikovat síly, které ochraňovaly Slušovice? Žák: Já osobně to považuji za zbytečné, protože jakékoli personifikace by dnes k ničemu podstatnému nevedla. Podívejte se na takového mjr. Petra Krejčího z brněnské úřadovny Inspekce MV ČR. Co svinstva a křivd tento člověk napáchal a jaký byl výsledek? Po listopadu 1989 byl přesunut na Centrálu I. správy FMV, tedy rozvědku do funkce ředitele odboru. Když o tom můj kamarád kpt. Petr Baránek z Břeclavi uveřejnil článek v Zemědělských novinách s názvem "Opravdu čistá rozvědka?", tak proti němu okamžitě Inspekce zahájila řízení a byl vyvinut obrovský tlak, aby kpt. Baránka zlikvidovali. To se jim však nepodařilo a skončilo to tím, že mjr. Krejčí byl vrácen zpět do Brna na Inspekci. Tento soudruh se dne 10. dubna 1991 objevil ve Zlíně společně s mjr. Krejčíkem po své návštěvě ve Slušovicích a oba zahájili můj výslech. Tentýž den jsem byl postaven mimo službu.

NN: Petr Krejčí je jedním z protagonistů aféry Tomin. Jaký máš názor na Krejčího?

Žák: Mjr. Petr Krejčí udržoval velmi dobré a pevné kontakty s pplk. Vladimírem Lauckým, bývalým šéfem I. odboru S-StB v Brně a později náčelníkem OS SNB ve Zlíně, který dnes pracuje pro slušovické akciovky společně s dalšími důstojníky StB, mimo jiné i s kpt. Davidem, bývalým řídícím orgánem agenta StB ing. Jiřího Schejbala ("ŠEDA"), který má nemalý podíl na mém vykonstruovaném obvinění, a tak bychom mohli pokračovat....

NN: Jakou roli měl zákon o akciových společnostech při kapitalizaci reálného socialismu přijatý nomenklaturou před listopadem 1989?

Žák: Slušovice měly statut experimentálního pracoviště a byly zakladately první akciové společnosti EKOTRANS MORAVIA a tento zákon umožňoval postupný přechod na nové tržní podmínky. Tento přechod byl rozvržen na několik etap a je třeba vědět, že nešlo o náhodné kroky. Část pracovníků a nomenklaturních kádrů aparátu KSČ přešla postupně do jiných organizací, jako byl Prognostický ústav, ČSAV, PZO apod., tedy institucí, které se měly stát intelektuální základnou připravovaných změn. Všechno bylo děláno cíleně, ale mělo však jednu vadu. Po událostech na Národní třídě 17. listopadu se jim to vymklo z rukou.

NN: Je ti znám soubor instrukcí ÚV KSČ z doby před listopadem o převedení majetku strany a státu do ekonomiky a vlastně ho tím kapitalizovat?

Žák: Znám tyto materiály a znám i předcházející kroky v souvislosti s vyčleňováním pracovníků a jejich přechodem do jiných sfér, jak jsem o tom právě mluvil. Vy jste tento materiál otiskli v plném znění v č. 4/1991 vašich NN.

NN: Ano, a do dnešního dne žádná reakce. Nepřekvapuje tě, že řada bodů těchto direktiv a doporučení ÚV KSČ byla realizována v podnikatelské praxi Harwardských investičních fondů?

Žák: Ne, to mne vůbec nepřekvapuje. Pokud se podíváš na strukturu a složení Harwardských fondů, je ti jasné, že jsou tam lidé, kteří stáli u kolébky celého dění.

NN: Nedá se nic dělat, na desáté správě nebyli žádní blbečkové. Co tedy říkáš aféře Kožený Walis a co říkáš na to, kdyby se takováto aféra provalila na "Západě", který nám naši mocní slibují, ale chovají se, jakoby byli na Usuri?

Žák: Tento případ je velmi komický tím, jakým způsobem se vyšetřuje ze strany voj. prokuratury, což mne po zkušenostech s ní už vůbec nepřekvapuje. Jediným stíhaným je p. Walis, zatímco p. Viktor Kožený, který se vydává za něco, co není, požívá ochrany a důvěry politických představitelů ČR. Zřejmě žijete v úplně jiném světě, než jaký představují státy na západ od hranic ČR.

NN: Před měsícem vystřídal pana Vyletu ve funkci prezidenta Policie ČR JUDr. Stanislav Novotný, o němž se všeobecně ví, že je čestný člověk. Jakou mu dáváš "šanci" na přežití ve funkci za daných podmínek?

Žák: Rozhodně půl roku, neboť by bylo trapné ho odvolávat dříve. Pan Novotný dělal šéfa úřadu vyšetřování a je více než podivné, že jeho náměstek Otakar Kracík je dnes stíhán vojenskou prokuraturou pro "urážku mezi vojáky", což je naprostá stupidita, která se dá kdykoliv vykonstruovat. V současné době je "rozpracovávána pro špionáž" bývalá pracovnice sekretariátu pana Novotného, paní Jitka KRISTLOVÁ, a to ve vztahu k mé osobě. To je další nehorázná stupidita a já jsem velmi zvědavý, jak jí budou údajnou špionáž prokazovat a moje spojení s cizí mocností, respektive asi já mám představovat tu cizí mocnost, neboť mi paní Kristlová měla předávat nějaké materiály. Nejsou to snad kroky vedoucí k podkopnutí židle panu Novotnému ještě dříve, než na ni usedl? Vím, že se paní Kristlová zasloužila o znepříjemnění života některým krysám v policejním aparátě, a proto to dnes dostává pocítit.

NN: Naše otázky se mnohým mohou zdát zmatené, ale opět se potvrzuje známé "vše souvisí se vším", zdá se to alespoň v tvém případě. Padlo zde několik jmen, mezi jinými jméno Zelený. Kdo je to?

Žák: RNDr. Karel Zelený má sestru, která je manželkou pana MUDr. Bojara, bývalého ministra zdravotnictví, byl ředitelem slušovického závodu AGROGEN, je dnes členem jedné společnosti se zahraniční účastí kapitálovou a jejíž kapitál pochází z Kypru. NN: Trestní stíhání svojí osoby bylo rozhodnutím Vojenské prokuratury přerušeno. Na základě tohoto rozhodnutí tvůj právní zástupce podává podnět pro porušení zákona generálnímu prokurátorovi. Domníváš se, že je možné u nás v České republice hovořit o právním státě, tak jako to velmi často činí naši sametoví představitelé?

Žák: Důvodem rozhodnutí o přerušení stíhání mojí osoby bylo, že není umožněno provést můj výslech. Orgány činné v trestním řízení by měly provádět důkazní šetření ve věci bez ohledu na to, co obviněný vypovídá, neboť výpověď obviněného je právem, nikoliv povinností. Pokud někdo o mé osobě prohlašuje, že jsem bůhví jaký zločinec, musí to dokázat. České úřady tedy klidně mohou dokázat a měly k tomu dostatek příležitostí, úřadům Švýcarské konfederace, že Česká republika je právním státem, který může udělovat lekce z práva a demokracie, a mohly tedy dokázat, že úřady Švýcarska udělily politický azyl kriminálnímu zločinci. Tuto příležitost z nepochopitelných důvodů propásly a opatrně se stáhly ze scény. Mohli tedy vojenští prokurátoři i s panem Sokolem dokázat, že mají pravdu, jenže asi "nejsou dostatečně pevni v kranflecích", a to svědčí o ledasčem. A k právnímu státu? Tento nynější stav v České republice mi připomíná situaci, když se dohadovali dřívější mocní, jak to bude v komunismu s penězi. Jedna radikální skupina tvrdila, že peníze zásadně nebudou a druhá radikální tvrdila, že peníze zásadně budou. Umírněná skupina středu tvrdila, že by peníze zásadně být neměly, ale pokud budou, tak jen u někoho! Obdobně je to tedy i s právem v České republice.

NN: Je ti známo, že informace o daňových přiznáních našich politiků představují něco horšího, než je státní tajemství. Žák: Já v republice nejsem už dva roky, ale pokud srovnám situaci u vás se zemí, ve které žiji, tak daňová přiznání jsou zde veřejnou záležitostí. Každý občan má právo nahlédnout do daňového přiznání svého souseda.

NN: Švýcarsko je známo svou přímou demokracií. Jak se díváš na výrok pana Klause v Metropolitanu, že skutečná demokracie může být pouze ta zastupitelská, zatímco přímá demokracie nemá s demokracií nic společného?

Žák: To by měl vysvětlit pan Klaus. A možná by nebylo špatné se zeptat sestry pana Klause, která žije zde ve Švýcarsku, zda by vyměnila demokracii švýcarskou za tu "bratrovu". Ale vážně, pokud se p. premiér vyjádřil v tom smyslu, jak byla položena otázka, tak v tom případě lze označit jeho stanovisko za velmi legrační. Budu konkrétní. Forma přímé demokracie jako politického systému zde ve Švýcarsku funguje přes 700 let. O všech důležitých otázkách jak na místní, kantonální i spolkové úrovni zde rozhoduje lid ve formě referenda. Tomuto systému mnozí, zejména nezdravě ambiciózní lidé v politice vyčítají určitou těžkopádnost, která však má své plné opodstatnění, a tedy i přednosti. Zcela jasně přednost tohoto systému vyniká ve srovnání s čs. modelem po listopadu 1989, když se k moci dostala vláda odborníků podporována dalšími odborníky v parlamentu a této skupině, zásadně nedbající hlasu lidu, se podařilo vytvořit takový právní chaos a přijmout taková rozhodnutí, že to ve svých důsledcích vedlo až k rozpadu státu. Takže aby někdo mohl cokoli "moudrého" prohlásit na účet přímé demokracie, musel by napřed dokázat na hmatatelných faktech a výsledcích, že český model má mnohem lepší parametry, o čem už teď pochybuji. Proto bych vyjádření p. Klause chápal spíše jako snahu o zastírání vlastních nedostatků kritizováním nezpochybnitelného. Každý politický, a tedy společenský systém naprosto spolehlivě hodnotí čas, který se nedá nikdy zmanipulovat. Čím je systém prospěšnější pro celek, tím je i delší doba jeho trvání. Český model demokracie oproti švýcarskému existuje velmi krátce a v některých konkrétních případech ještě k tomu pouze na papíře a už má vážné trhliny. Samotná Ústava ČR je toho důkazem, takže není o čem diskutovat. NN: Prezident Havel ti těsně před svou abdikací v minulém roce udělil milost, aby ses mohl vrátit zpět do vlasti. Máš v úmyslu se se svou rodinou vrátit zpět?

Žák: Já nevím, do jaké míry a v jakém smyslu byl a je informován prezident Havel o celém případu i situaci z toho plynoucí. Spíše mám dojem, že o tom mnoho neví. Já už jsem dříve zpravodaji ČTK řekl, že o návratu do ČR by se dalo uvažovat, ale nikoli za současných podmínek a předpokladů.

1) Náš byt v Uherském Hradišti je již delší dobu obsazen rómskou rodinou, která na něj dostala dekret od bytového úřadu poté, co vešlo ve známost, že jsme ve Švýcarsku dostali azyl. Z toho plyne, že se už nemáme kde ubytovat. Navíc tam jsme měli 3 pok. a zde 4 pok. byt v nesrovnatelně hezčím a hlavně zdravějším prostředí, takže pochybuji o tom, že by rodina toto chtěla opustit.

2) Manželka dostala od kantonu stipendium a od září začíná studovat ve svém oboru, který je tady atraktivní a perspektivní, takže nepochybuji o tom, že ona by o návratu uvažovala. Děti o něčem takovém nechtějí ani slyšet. Mají zde kamarády, ve škole se jim líbí, mají dobré výsledky a netrpí strachem jako doma v ČR. 3) O návratu bych mohl uvažovat jedině já sám, pokud by o tom někdo stál, a to bez konzultace se švýcarskými úřady, které rozhodly o udělení azylu, nelze jednostranně řešit. Těch podrazů už bylo z české strany dost a na další nejsem zvědav.

V mé věci ještě nebylo s konečnou platností rozhodnuto, neboť voj. prokuratura na rozdíl od svých dřívějších prohlášení a vyhrůžek se k tomu nemá, takže rozhodovat se bude u Evropského soudního dvora ve Štrasburku. Na tento orgán je možno se obrátit teprve v době, až ČR bude přijata do Rady Evropy, což zatím není. Všechno má tedy svůj čas a já osobně nemám kam spěchat, protože pobyt ve Švýcarsku pro nás rozhodně není trestem, ale spíše naopak.

NN: O tvém otci Juraji Žákovi se zmiňují jak autoři knížky "Hon na Slušovice", tak i tiskový mluvčí DAK MOVA prof. Popesko v poledníku Špígl. Z jejich prohlášení vyplývá, že tvůj otec byl vysokým důstojníkem v hodnosti plukovníka na Gen. štábu MNO a díky jeho konexím a postavení jsi mohl nastoupit jako nestraník k čs. kontrarozvědce. Co je na tomto jejich tvrzení pravdy? Žák: Vůbec nic, jenom lžou, což je normální styl jejich práce. Po skončení války proběhla demobilizace a můj otec z armády odešel do civilu a stal se vojákem v záloze. Odešel do SSSR za mou matkou, zde se oženil a pracoval v civilním zaměstnání nejdříve na Zakarpatské Rusi, pak přímo v Krasnodaru, kde jsem se narodil a později na Dálném Východě jako zásobovač. Do ČSSR se celá rodina přestěhovala až v r. 1960. Hned po přestěhování nastoupil jako zámečník v n. p. CHIRANA Strašnice, kde pracoval až do svého důchodu, tedy v dělnické profesi. Plukovnické hodnosti nikdy nedosáhl a na Gšt MNO nebyl nikdy ani náhodou. Tvrzení tiskového lháře DAK MOVA a autorů knížky "Hon na Slušovice" lze přejít s úsměvem, ale aby to neměli tak lehké, tak jsem na ně podal žalobu k obvodnímu soudu pro Prahu 1 v měsíci listopadu 1992, takže tu svoji pravdu o agentu KGB a jiných nesmyslech mohou dokázat veřejně a konkrétně. Každému toto jednání, které by se mělo uskutečnit ještě letos, doporučuji, neboť zde si budou moci lidé udělat nezkreslený obrázek o metodách práce a hlavně pravdomluvnosti těchto lidí. Doufám, že z toho nebude chtít nikdo udělat "přísně tajný proces", jako to udělala voj. prokuratura v mém případě, aby zabránila přístupu veřejnosti.

Za Necenzurované noviny se ptal

Petr Cibulka a Luděk Šišák

Zürich, 1. červen