Proč nemá Mozartova obec dosud svoji Bertramku?

Spor Mozartovy obce s Obresním úřadem Prahy 5 u smíchovského krajského soudu je stále ve fázi výslechů svědků, jenž ovšem nepostrádá jistou pikantnost. Po svědku Čížkovi, který po patnáctiletém vytrvalém studiu poté co se stal ředitelem Muzea české hudby, udělal během půl roku doktorát, vypovídala dne 10. června paní Žežulková, stará struktura působící ve vedoucích funkcích na finančním, dnes ekonomickém odboru Prahy 5 a to již od roku 1957. Pochopitelně svědčila, že na tehdejší předsedkyni MO profesorku Snížkovou a dr. Drahoňovou, když v roce 1986 podepisovaly darovací smlouvu, ve které předávaly za MO Bertramku státu, žádný nátlak činěn nebyl. V minulém čísle jsem psal o tom, že darovací smlouva byla předána bez souhlasu valné hromady MO, což je závažné porušení stanov MO a již proto nelze smlouvu považovat za platnou. Nyní Žežulková tvrdí, že o žádných stanovách MO jí nebylo nic známo. Soudkyně JUDr. Miková vyslovila podiv, že jako předsedkyně finančního odboru neměla potřebu si to ověřit. Paní Žežulková tedy přiznává, že dostala jakýsi doporučující dopis z ministerstva financí, ve kterém se pravilo, že je třeba Bertramku ONV Praha 5 převzít. To jen ilustruje poslušnost, pro kterou se soudružka Žežulková bolševickému vedení hodila právě do této funkce, kterou nesměli zastávat ti soudnější a schopnější. Přední mozartolog dr. Volek pak dokazuje, že tento dopis z roku 1984 skutečně existuje a že není ojedinělý. Dopisy stejného obsahu přicházely i z tehdejšího ministerstva kultury a jak z nich vylývá obě ministerstva o předávání Bertramky živě mezi sebou korespondovala. Věděli již tehdy patřiční činitelé, že brzo dojde k předání moci v akci "Komunisté sobě" a že právním převzetím zámečku z rukou NO a jeho přehrávkou na ONV pro Prahu 5, spadne nakonec Bertramka zpět do rukou jejich spolehlivého agenta.

I cedule Snack Bar Bertramka, provoz vinárny a charakter pořádaných akcí napovídají, že mozartovský objekt má patrně sloužit praní špinavých peněz, tedy k vytvoření jakéhosi komerčního diesneylandu v jeho čele stojí představitel Comenia pan Muzikář, v našich seznamech agentů StB dvakrát vedený po krycím jménem "Marek". Jak divná shoda, že? Paní Žežulková sice dál tvrdla, že o dopisech z ministerstev nic neví, nicméně přiznává, že záležitost s Bertramskou se do roku 1986 vlekla. Dr. Volek si přeje tento výrok zaprotokolovat, ale soudkyně to odmítá provést. Z poukazu na to, že odbor vnitřních věcí NVP byl celá léta považován za řídící orgán MO, což je písemně doloženo i dopisem podepsaným známým komunistickým fanatikem, ředitelem Národního muzea v Praze RNDr. Adolfem Čejchanem, se Žežulková vykrucuje s tím, že toto tvrzení není blíže specifikováno. (To jako myslí, že to neměla písemně v popisu práce? Věrné soudružky byly přece přímo na telefon.) Ale dr. Volek se nedává oklamat tím, co poněkud kompjuterové obvody právního stroje nejsou schopny v jemných nuancích akceptovat a naléhá na svědkyni Žežulkovou, že ona jako řídící orgán MO musela přece její stanovy znát. Žežulková, která měla na oNV ve své době pod sebou pět oddělení nakonec přece jen přiznala, že na jejich úřadě je část stanov MO uložena. Proč však jen část? Ví snad, že zbytek rozhlodaly již myši? Stejně tak na další dotazy dr. Volka ohledně dopisů z Národního muzea, reagovala paní Žežulková až obdivuhodnou ztrátou paměti.

Špinavostí komunistického režimu v případě Mozartovy Bertramky přesahující zdaleka i hranice republiky, jak názorně dokazuje citace z dopisu již zmíněného ředitele NM v Praze Adolfa Čejchana. "Od r. 1983 probíhalo jednání v tom smyslu, že MO daruje nemovitost čs. státu ke krytí pohledávek. Tento postup byl schválen i MK ČSR (přípis č. j. 577/84 - V/3 ze dne 25. října 1984) po předchozím projednání s MF ČSR a FMZV. Podle tohoto přípisu bylo ve věci postupováno ve smyslu dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. tak, že zástavní právo váznoucí na nemovitosti ve prospěch Rakouska je neplatné. Z tohoto titulu je výhradním vlastníkem Mozartova obec, vůči které má pohledávky čs. stát zastoupený ONV v Praze 5." Bertramka se tak zcela dostala do područí státu na podkladě tzv. Benešových dekretů, používaných proti nacistům a jejich kolaborantům, neboť se již nemusela dodržovat klauzuje v kupní smlouvě z r. 1929, bránící MO Bertramku darovat. Je nepochopitelnou shovívavostí, že světově proslulá nadace Internacionale Stiftung Mozarteum v Salzburku proti tomuto nařčení a postupu dosud neprotestovala. Tímto "zestátněním" a neplatnou darovací smlouvou profesorky Snížkové, Bertramka zaparkovala na ONV v Praze 5, aby čekala na vítr převratu. Tvrzení, že MO zámeček předala prot, že by neměla na údržbu peníze je nesmyslné, neboť je v rozporu s doklady a výpověďmi svědků, kteří potvrzují, že ONV Praha 5 neměl peníze také. Nemohl proto ani on před dalším pustnutím Bertramku zachránit. Jak vidět, čas dozrál a Bertramka měla najít skutečně movitého majitele. O to, že se tak stane se postarala místopředsedkyně MÚ Prahy 5, kterou do funkce dosadilo OF, paní Eva Kalhousová. Ta se totiž zasadila, že Bertramka se nevrátí MO, které podle kupní smlouvy se Salzburským Mozartem od roku 1929 za velkou finanční částku náleží, ale že ji bude užívat consorcium, které vzniklo mezi OÚ Praha 5 a Comeniem, zastoupeném panem Muzikářem. Zisk z pouťových komerčních akcí na Bertramce, má být mezi oba aktéry rozdělen na polovinu. Justiční labyrint, svými sympatiemi jasně stojící na straně OÚ Prahy 5, k tomu hraje o čas, zatímco Comenium se v dobytých pozicích Bertramky zakopává a opevňuje.

Luboš VYDRA