--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Únos dítěte státními orgány
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 04.09.1991 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Případ, o kterém dnes podáváme první informace, se zdá být v mnoha ohledech neuvěřitelný a má nepochybně mnoho podivných souvislostí. Jednou z nejtragičtějších stránek celého případu je, že nejvíce poškozenou obětí se stala zcela nevinná dvanáctiletá dívka.

Pohlavní zneužití

Pomocník v hospodářství matky Jany Š. a jejího druha L. Pochyly pohlavně zneužil nezletilou Janu. Matka ohlásila tuto otřesnou skutečnost na policii. Jana, její matka a pachatel tohoto trestného činu byli vyslechnuti. Pachatel se ke svému činu doznal a byl zadržen. To se stalo 4. 9. 1991.

Policie zasahuje

Den nato, v nepřítomnosti rodičů, policie odvezla k výslechu starší sestru Jany, Martinu, která v té době hlídala svou malou tříletou sestřičku. Matka po návratu zjistila, že tato tříletá holčička se sama pohybuje mezi 300 kilovými býky. Později se dozvěděla, že dcera policisty upozorňovala, že má na starosti sestřičku, ti však na to nereagovali a nechali tříleté dítě bez dozoru, čímž přímo ohrozili jeho život. Pouze "zázrakem" se malé nic nestalo, pouze "zázrakem" nedošlo k vážným úrazům a škodám dalších osob, protože brána od výběhu býků zůstala po odjezdu policie otevřená a býci pobíhali po vsi a okolí.

Matka neprodleně odjela na policii, kde se dozvěděla, že u výslechu je i dcera Jana, kterou si policisté, opět bez vědomí rodičů, vyzvedli hned ráno ze školy. Vyšetřovatel matce sdělil, že Janu pustí domů asi za hodinu. Matka se vrátila domů, aby spolu se svým druhem sehnala býky zpět do ohrady. Dcera Jana se však nevracela, a když sociální pracovnice paní M., která byla výslechu Jany přítomna, odmítla matce sdělit, kde je dcera, rozjela se matka znovu na policii.

Podle výpovědi matky jí policisté teprve po dlouhém dohadování sdělili, že dcera je "někde" v nemocnici. Matka obtelefonovala všechna možná zdravotní zařízení, až zjistila, že dcera Jana byla hospitalizována na dětském oddělení nemocnice v Moravské Třebové.

Těžký psychický šok

Matka se svým druhem se do nemocnice rozjeli a od ošetřující lékařky se dozvěděli, že dívku nemohou vidět, protože je v těžkém šoku. Lékařka matku upozornila, že vzhledem k tomu, v jakém stavu dcera je, bude mít matka velké potíže. Když matka lékařce vysvětlila, že dcera ráno normálně a v pořádku odešla do školy a že poté byla celý den vyslýchána na policii, bez vědomí rodičů, byla lékařka údajně překvapena.

Co se asi dělo na policii, když vyšetřovatel předal dítě do nemocnice "v těžkém šoku"? Tento zdravotní stav dívky vznikl nepochybně právě při jejím pobytu na policii, rodiče ji od rána, kdy odešla do školy, vůbec neviděli. Skutečnost, že dítě muselo být po celodenním výslechu hospitalizováno a neochota policie sdělit rodičům, co s ním je a kde dítě je, jsou skutečnosti, které zcela nepochybně nejsou v souladu s platnými právními předpisy. Je rozhodně více než zarážející, že se těmito věcmi nezabývaly příslušné správní a soudní orgány.

Umístění v ústavu

To však byl pouze začátek. Druhý den se při snaze o návštěvu dcery v nemocnici rodiče dozvěděli, že dítě již v nemocnici není, že si je odvezli pracovníci "sociálky". Referát sociálních věcí však tuto informaci popřel. To bylo 6. 9. 1991. Již podruhé v průběhu tří dnů matka nevěděla, kde je její dítě. Obvolala všechny možné ústavy, zdravotnická zařízení, ale bezvýsledně.

Pomáhá ochranka prezidenta

Na pokraji svých psychických sil a celá zoufalá se rozjela do Prahy, kde se nad ní smilovala ochranka prezidenta Havla, která zjistila, že Jana je v dětském diagnostickém ústavu v Hradci Králové.

V neděli 8. 9., tedy po čtyřech dnech, matka poprvé zase uviděla svou dceru, když ji v tomto ústavu navštívila. První slova Jany byla: "Maminko, tatínku, všechno to chtějí svést na vás. Policajti a sociální pracovnice na mě hrozně křičeli a nutili mě, abych to svedla na vás." Dále podle výpovědi matky řekla, že ji policie odvezla ze školy kolem osmé hodiny a vyslýchala ji za neustálého křiku až do 18.30 hodin.

(Svědkem těchto výroků by měla být psycholožka ústavu, která byla účastna setkání rodičů s dcerou). Ani ona však, pokud je známo, nevznesla protest proti celodennímu výslechu dítěte na policii a metodám, které vyústily v těžký duševní šok dívky.

Zdůvodnění umístění v ústavu

Pracovnice DDÚ pak rodiče seznámila s Rozhodnutím referátu sociálních věcí Okresního úřadu ve Svitavách č OM 315 - 91, kterým se: "nezletilá Jana Š. svěřuje do výchovy nahrazující výchovu rodičů na dobu, než rozhodne soud, a to do DDÚ Hradec Králové." V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mimo jiné praví: "Matka i její druh nezl. Janu neúměrně pracovně zatěžují. Chodí do školy nevyspalá, unavená, při vyučování usíná. (Je zajímavé, že tento závěr učinil Okresní úřad po dvou dnech od začátku školního roku - pozn. aut.). Za sebemenší přestupky je tvrdě fyzicky trestána. (Upozorňujeme čtenáře, že nikde v průběhu dalšího soudního řízení nebylo toto tvrzení nijak prošetřeno, natož pak prokázáno - pozn. aut.). V současné době bylo lékařsky ověřeno, že nezl. Jana má na svém těle stopy násilí, kterého se na ní dopustil druh její matky." (Okresní úřad zde uvádí, že lékařské vyšetření potvrdilo násilí i jeho pachatele, což je světová rarita. I neprávník ví, že lékař pachatele násilí nepozná ani neurčuje - pozn. aut.).

Dále se v odůvodnění praví, že jsou důvodné obavy z dalšího poškozování zdraví Jany. Toto rozhodnutí (podepsala ho vedoucí referátu sociálních věcí OÚ Svitavy, J. Pešlová) rovněž konstatuje, že policie vede vyšetřování proti obviněnému J. Vargovia, trestný čin pohlavního zneužívání nezl. Jany.

Trestné stíhání druha matky

Z ničehonic však poté, 10. 9. 1991 zahajuje policie trestní stíhání druha matky nezl. Jany, J. Pochyly pro tentýž trestný čin - pohlavní zneužívání nezletilé Jany Š.

O dva dny později ustanovuje na základě tohoto trestního stíhání L. Pochyly Martině o Janě Š. opatrovnici, pracovnici Obecního úřadu v Dlouhé Loučce, Ivanu Krutílkovou. Ve zdůvodnění svého rozhodnutí prokurátorka uvádí: "L. Pochyla v přesně nezjištěné době ... si přilehl do postele k nezletilé Martině Š, ....dceři své družky, kterou osahával na přirození a ... nejméně ve třech případech pohlavně zneužil nezl. Janu Š., ...kterou ve dvou případech přizval k sobě do postele a zde ji osahával na prsou, v jednom případě ji ve vaně osahával na přirození."

Dále je v odůvodnění uvedeno, že je důvodná obava, že matka nezletilých bude na své děti nevhodně působit, aby zamezila eventuélnímu trestnímu postihu svého druha, a proto byl ustanoven opatrovník.

Vůči L. Pochylovi bylo tedy vzneseno velmi vážné obvinění, díky čemuž utrpěl nesporně jak psychicky, protože vyrovnat se s obviněním tohoto typu není pro nikoho lehké, tak na své občanské cti, reakce společenského okolí na obžalobu z tak vážného trestného činu byla velmi tvrdá, tak finančně, protože, jak uvidíme dále v souvislosti s tímto trestním stíháním, L. Pochyla byl postižen i tím, že mu byly zastaveny přislíbené půjčky a úvěry.

Důvodnost zahájení trestního stíhání, kterou uvádí vyšetřovatel policie i prokurátorka, je přinejmenším pochybná, protože uvedené skutečnosti nejsou nijak doloženy.

Jak se brzy prokázalo, bylo trestní stíhání zastaveno: "neboť je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se stíhání vede" (citát z usnesení policejního vyšetřovatele npor. Franka, ze dne 29. 11. 1991). V rozsáhlém odůvodnění zastavení trestního stíhání mimo jiné stojí, že z psychologického znaleckého posudku vyplývá, že Jana Š.: "Okolnosti vyšetřovaného případu reprodukovala nepravdivě, především v důsledku působení sociálního prostředí, situace vyšetřování a v důsledku přímého či nepřímého ovlivňování... Skutečnosti, které podpořily podezření ze spáchání trestné činnosti a vedly k zahájení trestního stíhání L. Pochyly, byly provedeným vyšetřováním vyloučeny."

Ústavní forma výchovy není pro nezletilou vhodná, ale pokračuje Zdálo by se tedy, že vše je v pořádku a Jana se vrátí z dětského domova, kam byla z důvodu velmi pochybných a způsobem hrubě porušujícím platné právní normy, bez vědomí a souhlasu rodičů umístěna. Opak je však pravdou. Jana Š. zůstává nadále v dětském domově, a to přesto, že jak se konstatuje i v usnesení Okresního soudu ve Svitavách: "Ústavní forma výchovy pro nezletilou není vhodná. Je pracovitá, nejsou s ní žádné problémy, ale je v jejím zájmu, aby žila jinde. Považovala pobyt v domově za trest a ponížení."

Svěřena do výchovy otci

Teprve 10. dubna 1992 zastavuje Okresní soud Svitavy řízení o nařízení ústavní výchovy a Janu Š. svěřuje do výchovy otci, který mezitím založil novou rodinu, u něhož, dle mínění soudu, lze spíše spatřovat záruku dobré výchovy. O tom, že "dosavadní výchovné prostředí, t. j. výchova matky, dítě narušovala a výchova dítěte byla vážně narušena, svědčí dle mínění okresního soudu nakonec ta skutečnost, že dělník, kterého si druh matky L. Pochyla přizval na práci v zemědělství, byl odsouzen pro pohlavní zneužívání nezletilé Jany (!) Navíc, jak je patrno z výpovědi nejen kolizního pracovníka, ale hovoří o tom i ředitelka DD v Nové Vsi u Chotěboře, matka nemá vůbec podmínky pro výchovu dětí. Děti žijí ve špatných podmínkách bytových, materiálních a nebyla by zajištěna ani jejich řádná výživa." Tato tvrzení se dočteme v odůvodnění rozhodnutí, že Jana bude svěřena do péče svého otce M. Štětky, který je (dle zde také citovaného posudku zaměstnavatele) "mezi zaměstnanci oblíben a má dobrou pracovní morálku." Jana k němu sice nechce, ale jak se v odůvodnění také dočteme, je to asi proto, že se bojí matky ?!

Rozpory v odůvodnění soudního výroku Poněkud nesmyslně vyznívá, že soud na jedné straně konstatuje, že matčina výchova a dosavadní výchovné prostředí vážně narušovalo Janinu výchovu a na druhé straně konstatuje, že Jana je hodná, pracovitá, nejsou s ní žádné problémy a chce se vrátit domů. To povrzují jak všechny dětské domovy, kterými prošla, tak škola, do které chodila doma. Nabízí se otázka, kdo ji k těmto vlastnostem vedl, kdo ji tak vychoval? Právě ta matka, která její výchovu narušuje ?

Za výsměch zdravému rozumu je pak nutno považovat názor soudu, že: "do ústavní výchovy zahnala Janu výchova matka, kterou soud spatřuje nezodpovědnou především po morální stránce." V čem, proč, to se už nedovíme a zájem o to, jak a proč se nezletilá do dětského domova dostala a proč tam vlastně dosud je, soud neprojevil. Kdyby byly životní podmínky a výchova matky tak ohrožující zdravý vývoj dětí, jistě by soud uvažoval o ústavní výchově dalších tří dětí, které v domácnosti žijí.

Matka podává odvolání

Matka nezletilé podala proti rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách, kterým byla Jana svěřena do výchovy otce, odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Rozsudek byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu

Krajský soud, za předsednictví JUDr. Jarmily Jílkové, rozsudek okresního soudu dne 2. 9. 1992 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru: "že rozsudek okresního soudu byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a je proto nutné jej zrušit."

Ve zdůvodnění rozsudku se mimo jiné píše: "z výpovědi Jany jednoznačně zjištěno, že preferuje výchovu u matky, zejména s ohledem na své vztahy k sourozencům a s ohledem na to, že má ráda zvířata a život na venkově. Samo stanovisko nezletilé však pro rozhodnutí o její výchově není rozhodující. Je třeba objektivně zjistit, v jakých podmínkách nezletilá žije."

Krajský soud dále nařídil, aby okresní soud rozhodl o námitce předpojatosti kolizního pracovníka, kterou vznesla matka, aby prověřil poměry v rodině matky, včetně seznámení se s její domácností a vyslechl další svědky.

Protože nejsou důvody k nařízení ústavní výchovy, přijal krajský soud předběžné opatření, kterým byla Jana svěřena do výchovy otci. Po provedení shora uvedených důkazů a šetření má soud znovu rozhodnout o výchově nezletilé.

Dosud není rozhodnuto

Po téměř dvou letech není soudní řízení ukončeno. Jana žila nejdříve třičtvrtě roku v dětských domovech, nyní žije již déle než rok u otce. Od rozhodnutí krajského soudu uplynul již skoro rok, avšak osud dítěte nezajímá zřejmě Okresní soud ve Svitavách natolik, aby splnil jeho nařízení, objektivně zjistil skutkový stav a rozhodl.

Omyly a závažné chyby v postupu policie, sociálního referátu i nedostatky ve zjišťování skutečného stavu věcí ze strany okresního soudu nikoho nezajímají? Proč není dosud rozhodnuto? Nebylo by třeba prošetřit některé aspekty případu a jestliže by bylo zjištěno porušení zákonných norem, vyvodit z toho patřičné důsledky? Jde přece o dítě, které se nemůže bránit !

K dalším souvislostem případu se vrátíme v některém z příštích čísel.

Pavla Grünthalová