--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Postřehy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

- A je to opravdu tragédie tak veliká, když někdo odejde z toho pomateného a špinavého života naší společnosti dřív než smrtí stářím?

- Být pánem svého času v míře co největší a na duševní úrovni co nejvyšší - to je také jeden z cílů našeho poctivého lopocení a zároveň i jedna z nutných podmínek duševních výbojů co nejzdařilejších.

- "Jednorozměrní lidé" - především v tom smyslu, že jim chybí téměř zcela povědomí o naší duševní vazbě na minulost i na budoucnost. Žijí jen přítomností, bez vědomí zodpovědnosti vůči její "starší sestře" - minulosti i vůči její "mladší sestře" - budoucnosti.

- Nepoměr mezi dnešní úrovní techniky a úrovní lidských kvalit je až deprimující. Jakoby způsobilost lidí výrazně pokročit i v té druhé oblasti byla natrvalo zablokována. Hrubci, tupci, barbaři a div ne i kanibalové v luxusních automobilech jsou spíše pravidlem než výjimkou.

- Zdá se, že naši nanicovatí současníci mnohem víc než na hanebnosti našich vládců nevraží na ty, co tyto vládce pranýřují. - V. Havel a spol. spolu s V. Klausem a spol. postupně "zpacifikovali" prakticky celý národ: hodně provinilé zklidnili tím, že je spravedlností "neobtěžovali", hodně kurážné "zklidnili" tím, že je zase zahnali do potupného mlčení. - Jen lidem duševně hodně špinavým, spokojeně zabydleným v živočišné poživačnosti nevadí život v mnoha lžích, v potupném ponížení a v hanbě pro člověka ušlechtilého zcela nepřijatelné. Řečeno ještě stručněji a ještě palčivěji: jen duševní spodině může být dobře ve špíně, jakou by si lidé oduševnělí nikdy líbit nenechali.

- I na prahu třetího tisíciletí našeho letopočtu má náš barbarský "homo sapiens" pořád ještě prazvláštní potřebu: povýšit alespoň jednoho domýšlivého hňupa na objekt svého uctívání. Připadá mu pak, že tím už dělal pro růst toho lepšího v sobě a ve společnosti dost.

Ant. Bělohoubek