--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Jeden krok dopředu a dva zpátky
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

JEDEN KROK DOPŘEDU A DVA ZPÁTKY

Vystoupení předsedy strany Jiřího Svobody z KSČM předznamenalo další pokus reformistické skupiny uvnitř KSČM o své zviditelnění před veřejností. Ten předchozí byl zmařen atentátem, o jehož záměrech a pozadí se můžeme pouze dohadovat. Jednoznačně lze zodpovědět snad jedině otázku, která politická strana má ve zvyku fyzicky likvidovat své názorové odpůrce a kdo měl na odstranění J. Svobody vůbec zájem.

Nezdařený atentát pouze zpomalil vnitřní vývoj ve straně, avšak zabránit mu nemohl. Voliči a řadoví členové KSČM jsou poněkud zmateni: která z obou skupin, prohlašujících o sobě, že je "moderní levicí", má vlastně pravdu?

MODERNÍ LEVICE 1.

Odštěpný proud, reprezentovaný exposlanci Federálního shromáždění Jiřím Svobodou, Josefem Mečlem a Zdeňkem Masopustem, tak dlouho smažil sněhové koule při neúspěšné snaze přimět k tomu i ostatní, až mu došla trpělivost.

Strana lidí zvláštního ražení se stává nepřijatelnou už i pro samotné komunisty - alespoň pro ty, kteří nechtějí, aby jejich "zítra" nebylo totéž, jako jejich "včera". Černého Petra včerejška a s ním i odpovědnost za minulý zrůdný režim by tak měl zůstat v rukou těch druhých komunistů z většinové skupiny, kterým to ostatně nikterak nevadí.

Avšak ani odštěpný proud nezačíná na zelené louce, zcela oproštěn od hanebné stranické minulosti. Svědčí o tom členství Z. Masopusta v přípravném výboru. O panu poslanci Masopustovi zveřejnila komise FS pro vyšetřování událostí 17. listopadu fakt, že byl evidován jako agent v registru svazků StB. Jeho krycí jméno je "Právník".

MODERNÍ LEVICE II.

Riziko, že se poslanci, ať už vnitřně či veřejně, zřeknou stalinistické většiny a přikloní se ke Svobodovi, čímž se ortodoxní komunisté dostanou zcela na politickou periférii neparlamentních stran, bylo značné.

Přesto se Gottwaldovi učedníci rozhodli k protiútoku. Jak je v komunistických řadách zvykem, nepřipustili reformisty ke slovu (jak vypověděl v televizi rozzlobený J. Ortman), odsouhlasili si nezměněné ponechání názvu strany a zvolili do svého čela M. Grebeníčka, muže, jenž před dvěma desetiletími tak ostře vystupoval proti všem, kdo byli znechuceni nečekaným vpádem hord cizích vojáků do vlasti.

Ale tací se našli i další dvacetiletí předtím za Hitlera, a ještě předtím...

Jitka Studničná

Doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc., narozený 21. 3. 1947, pochází z rodiny Aloise Grebeníčka, jednoho z nejobávanějších sadistických vyšetřovatelů StB v uherskohradišťské věznici na přelomu 40. a 50. let (viz článek v Necenzurovaných novinách 21/92). V letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění za Jihomoravský kraj. Členem KSČ je od roku 1975. Nadšený normalizátor, publikující s potěšením své prookupantské názory v novinách.