--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubálek Bohuslav
Název: Úvaha k situaci v protikomunistických zákonech ČR
Zdroj: NN Ročník........: 0003/015 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 08.07.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
I d e o l o g i z a c e p r á v a ? 8.7.1993
Podobné výtky určitě zesílí teď, kdy Parlament řekne rozhodné slovo ke konečné podobě zákona o protikomunistickém odboji. Opět asi vyslechneme několik zavádějících tvrzení a pseudohumanistických mudrosloví. Pochopitelně, že si nedovolí veřejně kritizovat Norimberský tribunál a jeho zá- kony, které jsou precedentem k součané situaci, kdy je třeba v tom základním výrazněji upravit vztahy k minulé totalitě. Víme, že každé právo vyjadřuje nosnou ideu, která však ne- smí být na úkor věcného přístupu. Proto třeba nevadí určitá výjimečnost zákona o T.G.M. nebo o M.R.Štefánikovi. Pohrobkům komunismu spíš vadí vyslovení nepromlčitelnos- ti zločinů minulé doby - mnozí ( nebo jejich přátelé ) mají nejenom " máslo " na hlavě. Proto je jim každá demagogie dobrá, jen aby oddálili vypořádání. Dobře vědí, že se nevy- tváří nový trestní zákon pro minulou dobu. Zatím se jim da- řilo nerušeně přežívat. Proto není na škodu shrnout poznat- ky o dosavadním úsilí ve vyrovnání se zhroucenou totalitou. Počátečním a slibným krokem byl Ústavní zákon č.135 ze 29.listopadu 1989, který zrušil uzákoněnou vedoucí úlohu KSČ ve státě. Z dnešního pohledu šlo spíš o procedurální účel ( zejména pro hlasování ve FS, ČNR a SNR ), než o etický ná- boj problému. To konečně potvrzuje i další politická praxe v této oblasti. Je to snaha působit spíš dojmem, než kon- krétní prací ( např. prohlášení JUDr.Tomáše Sokola o KSČ, na jaře 1990 ).
Zřetelně to dokazuje i zákon o soudní rehabilitaci č.119 ze 23. dubna 1990, s neblahým institutem zbytkových trestů pro všechny, kteří proti nedemokratickému zřízení použili
- 2 -
rovnocennou obranu. Dílčí odezvou na tlak veřejného mínění v záležitosti zbytkových trestů byl zákon č.47 ze 30. ledna 1991 ( který ale v praxi nevedl k uspokojivým výsledkům ). Upravil také něco málo v odškodnění politických vězňů. Dru- há, a zatím poslední, novela Zákona o soudní rehabilitaci, byla schválena ještě ve FS ČSFR, dne 16.12.1992 , jako zákon č.633. Záslužně ( vzhledem k vyššímu průměrnému věku posti- žených ) zkracuje zejména proplácení státních dluhopisů z 10 na 5 let. Etické stránky problémů totality se nedotýká. Jistěže nelze pominout klady zákonů z oblasti navracení majetku nebo z oblasti pracovně - právní, např. zákon č.451/ 91 Sb. tzv.lustrační, i na něj navazující ustanovení zákona živnostenského. Jenže pořád jakési " objektivní " potíže a nedostatky, ovlivněné postoji zejména některých čelných ( prý pravicových ) politiků, odsouvají konkrétní řešení a snaží se je rozmělnit do ztracena. Tak to dopadlo i s návr- hem komplexního zákona o III.protikomunistickém odboji, kte- rý vypracovala KDU-ČSL na podzim 1991. Návrh prošel všemi výbory FS ČSFR, byl zhodnocen neopominutelnými účastníky, takže mohl být projednán v plénu FS. Jeho zařazení na pro- gram poslední schůze FS, v dubnu 1992, bylo zablokováno po- litickou lhostejností a nevůlí nejenom komunistů či převážné většiny OH, ale i jiných poslanců, např. z ODA = Bratinka, Prokop, Skalický, Štern. Zařazení též poškodila nepřítomnost mnoha poslanců ODS. Přítomný poslanec Boh. Doležal ( ODS ) s projednáváním nesouhlasil. Zařazení blokoval také R. Battěk ( ASD ). Postoje těchto jmenovaných poslanců byly příznač- né i pro jejich hlasování v podobných záležitostech. Navzdory tomu, lze přece jenom zaznamenat jisté úspěchy v zásadním vyrovnávání s komunistickou totalitou. Dva z nich
- 3 -
se promítají do oficiálně vyjádřené podoby, zaznamenané ve Sbírce zákonů ČSFR. Vzhledem k nástupnictví České republiky, jsou právně závazné i dnes. Bohužel se na to často zapomíná, i v odborných kruzích. Zřejmě také v duchu výše jmenova- ných " pravicových " důvodů.
Jsou to Zákon o době nesvobody č.480/1991 Sb. ze 13.lis- topadu 1991 a výrok Ústavního soudu ČSFR ( 4.9.1992 ), po- změňující zákon č.557/91 Sb. z 11.12.1991 ( ale jen v novele paragrafů 260 a 261 trestního zákona ).
Zákon o době nesvobody č.480/1991 Sb. 28. února 1991 byl předložen předsedovi FS vypracovaný návrh zákona o době nesvobody. Bylo mu přiděleno pořadí par- lamentního tisku č. 517. Teprve později byl evidován návrh usnesení poslance Pavla Bratinky ke stejnému tématu, zveřej- něný pouze pod č. 525 ( návrh tehdy byl ještě bez názvu ). Pan Bratinka odmítl nabídku, projednat obě předlohy v po- slaneckém klubu demokratické pravice FS a sloučit je, ale opět do podoby zákona ( neboť usnesení parlamentu nemá tu patřičnou právní sílu, kterou má zákon ).
Faktem zůstává, že ačkoli návrh zákona o době nesvobody byl posouzen ve stanovené lhůtě všemi patřičnými institucemi a mohl tedy být zařazen na 15.společnou schůzi FS v květnu 1991, nestalo se tak. Když jsem o to přímo na plénu žádal, v souladu s Jednacím řádem FS, docílil jsem sice hlasování o svém návrhu, ale ten byl odmítnut. Podíl na odmítnutí měli i pravicoví (?) poslanci !
Dovolil jsem si, opět v souladu s Jednacím řádem FS, předložit výsledky hlasování tisku. Tehdejší šéfredaktor Li- dové demokracie, Zd.F.Šedivý, zavedl do té doby neobvyklou
- 4 -
praxi. Však také měla bezprostřední odezvu v apologetickém vyjádření těch, kteří projednávání zákona bránili. Proka- zatelně se tím mnozí z nich dostali do rozporu se svými často okázalými proklamacemi. Tolikrát Sněmovnou znějící Voltairův výrok o právu vyslovit názor popopřeli svou praxí např. poslanci Battěk, Benda Václav, Bratinka, Doležal Boh., Kučera Petr, Mandler, Prokop, Skalický, Štern, Zeman Miloš. Nepřipustili jednání kde mohli nesouhlasit, vylepšovat, mě- nit. Je zajímavé, že mnozí z nich dnes rozšafně konstatují, že " se " hodně promeškalo při zúčtování s minulostí ! S vědomím patřičných souvislostí jsem podpořil zařazení tisku 525 na program jednání a 23.května 1991 i pro ně hla- soval. Usnesení bylo přijato. Na návrh poslance Igora Němce získalo i název ( Usnesení o době nesvobody ).
Ovšem, zákon téhož jména jsem musel ještě třikrát pro- tlačovat na program společné schůze FS. Teprve poslední po- kus, v pořadí čtvrtý, byl úspěšný. Nejenom, že návrh byl za- řazen do programu 18.společné schůze, ale byl zde i schvá- len. Stal se součástí právního řádu ČSFR. Nesmírnou pomocí k tomu byly nekompromisní postoje naší veřejnosti, zejména vů- či poslancům OH. Ti byli ochotni posléze pro zákon hlaso- vat, pokud nebude formulován tak razantními slovy. Od poža- davku na pamětní desku v budově FS návrh upustil už dříve. Při vědomí stavu ČSFR ( aktuální bylo nejenom referendum ) a za podmínky, že smysl zákona bude zachován, souhlasil jsem, také jménem většiny spolupodepsaných poslanců.
Zákon o době nesvobody ( č.480/1991 Sb.) tedy jedinou větou svého ş1 vymezuje léta 1948 až 1989 jako dobu nesvobo- dy, kdy komunistický režim porušoval lidská práva i vlastní zákony. Paragraf 2 říká, že právní akty, přijaté během doby
- 5 -
nesvobody se ruší tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákony ( mající na zřeteli nápravu spáchaných zločinů a křivd, jako např. Zákon o soudní rehabililitaci atp.). Paragraf 3 stano- ví platnost zákona počínaje dnem vyhlášení.
Stručně a věcně byl tak položen zákonný základ pro další možné legislativní kroky. Ale nejenom to. V praxi je Zákon o době nesvobody používán advokáty jako podpůrná právní norma při prokazování nátlakové tísně ve zmíněném období.
Zařazení komunismu na úroveň fašismu Také rovnocenné zařazení komunismu na úroveň fašismu, při novelizaci trestního zákona v prosinci 1991, vyvolalo bouři v řadách účelově právních puristů. V prvotní verzi, podané 4.12.1991 na 19. společné schůzi FS, žádal jsem o velice jednoduchou úpravu : rošířit vyjmenovávané skutkové podstaty tím, že za slovo fašismus by se vložila čárka, za ní slovo komunismus . Jinak by původní text zůstal beze změny, včetně výšky stanovených trestů. Tak jednoduchá úpra- va a stručné vyjádření byly opět proti mysli zákonodárců svébytného typu , jak z levice, tak i tradičně některých poslanců O D A : Bratinky, Prokopa, Skalického, Šterna atp. Přednosti a přijetí se dostalo následně podanému návrhu po- slance Bohumila Doležala - i když mu byla vytýkána ne zcela právnická stylizace, použitím závorek v textu ( jako napří- klad fašismus nebo komunismus ). Než však došlo k hlasování, vytvořila se příležitost zazářit v rozpravě, ve prospěch toho, či onoho politického spektra. Toho se chopili samo- zřejmě novodobí zastánci lidských práv, levičáci a komunis- té. Bylo pozoruhodné, že přítomní erudovaní právníci, jako poslanec Zd.Jičínský, Zd.Masopust, a mnozí další, seděli už
- 6 -
v kooptovaném FS, na jaře 1990. Je zarážející, že tehdy jim nevadila ideologizace práva v ş 260 , daná skutkovou podsta- tou slova fašismus ! Tím spíš, že při tehdejší novelizaci trestního zákona se zabývali právě paragrafem 260 ! Jediné co v něm kooptovaní poslanci dokázali změnit, bylo nahrazení pojmu " pracujícího lidu " výrazem " občanů " !
Kdyby totiž tehdy jednali poctivě a vyloučili slovo " fašismus ", nemuselo dojít k požadavku o rovnocenné dopl- nění ş 260 a ş 261 trestního zákona ( pod dojmem krutých i neblahých zkušeností z doby nedávno minulé ). Jak je to potom doopravdy s ideologizací práva a s účelovým jednáním ? Dnes, díky rozepřím, znějí paragraf 260 a 261 univerzál- ně. Neboť ponechání slova " fašismus " jaksi poukazovalo jenom na jednu zločinnou ideologii. O to pravděpodobně také šlo. O přežitek vychytralého, třídního, přístupu lidí sice vzdělaných, ale ...
Proto i souboj o spravedlivou podobu ş 260 a ş 261 tr. zákona, jak ji stanovil Ústavní soud ČSFR svým nálezem ze 4.9.1992, můžeme řadit mezi úspěchy polistopadového dění. Z á v ě r
Události, aspoň stručně vylíčené, jsou nejenom vzpomín- kou na dobu, kdy jsem jako tehdejší poslanec mohl aktivněji ovlivňovat průběh dění. Nejenom popsané události jednoznačně potvrzují význam osobní odpovědnosti. Naši předkové spíš mluvili o morálce. Ale to je vlastně zcela shodné - neboť morální člověk musí být odpovědný - k sobě i k životu. Tedy i ke svému okolí.
Projednávání návrhu zákona o protikomunistickém odboji bude příležitostí i pro okázalý třpyt kočičího zlata všech odstínů. Současně však je prubířským kamenem nejušlechtilej-
- 7 -
šího kovu. Proto si přejme, aby co nejvíce poslanců čestně obstálo v této zkoušce. Aby umocnili ten úžasný vklad, pod- poru statečných lidí - ťěch, kteří v obcích, městech a okresech, už vyslovili oficiální uznání protikomunistic- kého odboje. Bohuslav Hubálek
Pozn.autora:
Toto pojednání bylo předáno 8. července dopoledne v se- kretariátu pana Kudláčka, vydavatele Českého deníku. Mělo zaznít jako příspěvek před projednáním návrhu zákona o pro- tikomunistickém odboji v Parlamentu, dne 9. července 1993. Nebylo zveřejněno. Využívám tedy existence necenzurova- ných Necenzurovaných novin, aby průkazná fakta z parlament- ních dokumentů atp., posloužila širší veřejnosti. B.H.
9. 7. 1993 = den " D " v Parlamentu
( Některé údaje k Zákonu o protikomunistickém odboji, jinde zatím nezveřejněné )
Závěrečné hlasování ( v 19,20 )
Před hlasováním utekli, poslanci, do té doby přítomní :
ČSSD : BUZKOVÁ Petra, GRULICH Václav, PETRŽÍLEK Pavel, ZEMAN Eduard
HSDMS : KAČENKA František, OPATŘIL Rudolf, ŠTAMBERA Dalibor HSD-SMS : VLČEK Zdeněk
LSU : KOZÁK Stanislav, SÝKORA Jaroslav, VLČEK Jaroslav
Hlasování, t.j. podpory zákona, se zdrželi : LSU : KŘÍŽEK Josef, PROCHÁZKA Vladimír, TRNKA František HSD-SMS : BÍLÝ Jiří, KAVAN Petr, MAZALOVÁ Gerta, UNGER Jaro- slav. Jmenovaní svůj postoj zdůvodnili nesouhlasem se statutem Moravy. Poslanci této strany NEDOROSTL Ladislav a STODŮLKA Zbyšek hlasovali pro zákon.
- 1 -
Noviny o dni " D " ( pražská vydání )
Sobota 10.7.1993 :
Ani zmínku o včerejším Parlamentu : BLESK, Expres, Špígl !!!!!!
Referát o přijetí zákona:
Český deník - neuveden počet hlasů pro, proti, atd. Haló noviny - uveden počet hlasů pro, proti, atd. Lidová demokracie - uveden počet hlasů pro, proti, atd. Lidové noviny - uveden počet hlasů pro, proti, atd. Mladá fronta dnes - uveden počet hlasů pro, proti, atd. PRÁCE - uveden počet hlasů pro, proti, atd. RUDÉ PRÁVO - uveden počet hlasů pro, proti, atd. Svobodné Slovo - uveden počet hlasů pro, proti, atd. Navíc od všech ostatních i jmenovitě za-
chycuje polarizaci v LSU, HSDSM, HSD-SMS i ČSSD, aniž jmenuje naprosto zjevné u-
prchlíky Buzkovou a Grulicha. TELEGRAF - uveden počet hlasů pro, proti, atd. ZN - neuveden počet hlasů pro, proti, atd.
Neděle 11. 7. 1993
BLESK - teprve teď přináší stručnou zprávu, bez číselných výsledků
- 2 -
Pondělí 12. 7. 1993
( Noviny nevycházející v sobotu ani v neděli ) Hospodářské noviny - bez uvedení číselných výsledků DOBRÝ VEĚR - stručná zpráva, bez číselných údajů VEČERNÍK PRAHA - stručná zpráva, bez číselných údajů
Z á v ě r
Ač se jednalo o významný zákon, žádný z deníků neposkytl stručnou, ale komplexní informaci typu :
" Pro zákon hlasovali všichni v prezenci zapsaní poslan- ci vládní koalice, všichni z LSNS a SPR-RSČ. Proti byl celý Levý blok a nezařazený poslanec Michal KRAUS. Pak 7 jmen těch, kteří neutekli a hlasovali prokazatelně v neprospěch zákona. Zdůraznění se měli dočkat ti, kteří volili alibi- stickou praxi vychytralých poslanců ( i bývalého FS ČSFR )."
Cui bono ?
Ono totiž u takových poslanců je v zápisu o hlasování uvedeno: nepřítomna, nepřítomen. Stejně jako u těch dooprav- dy po celý den nepřítomných. Takhle mohou " hrdinové svého přesvědčení " před málo informovanými voliči říkat " To oni, já u toho nebyl(a) ". Tím nenarazí ani nalevo, ani napravo. A dále budou pokračovat jako " naši " schopní, sympatičtí, rozšafní, moudří, nenahraditelní. To ovšem není odpovědná politika, ale zprofanované politikaření, se všemi možnými důsledky. Vždyť nemorálnost spočívala a spočívá například v ideologií třídního i rasového boje.
Ve svém nejbytostnějším zájmu - všímejme si, kteří lidé ( zejména politici ) jsou bezcitní, nemorální, nepoučitelní! Bohuslav Hubálek