--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: ODA na radost
Zdroj: NN Ročník........: 0003/015 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL

Strana pravicových liberálů- tak se obvykle prezentuje ústy svých představitelů Občanská demokratická aliance, jedna z nejmenších politických stran vládní koalice.

Strana, která čítala ještě před loňskými parlamentními volbami zhruba tři stovky členů a jejíž posilou se stala frakce LDS, kterou do ODA přivedla krásná Viktorie, nám narostla či přesněji řečeno, nafoukla se, stejným tempem, jako populismus jejích mluvčích. Dá se říci, že míra vemlouvání se občanstvu, a tedy i potenciálním voličům, je přímo úměrná růstu popularity partaje samotné, což v případě Aliance platí doslova a do písmene. Stačí si jen vzpomenout, jakým způsobem začala sbírat body před loňskými volbami, kdy Jan Kalvoda doslova hořel vlasteneckým zápalem a vehementně prosazoval tvrdý postoj vůči Slovensku. To mu ovšem vydrželo pouze do doby, kdy ještě bylo možné očekávat ohlas mezi občany. Po jeho odlivu, stejně rychle jako začalo, národní nadšení partajních leadrů rychle pohaslo. Další nanejvýše populistické kroky potom následovaly jeden za druhým. Není to ještě tak dlouho, co ODA striktně odmítla - k nemalé radosti komunistů a podobné verbeže - vést dialog se zástupci německých vyhnanců. Daniel Kroupa při žádné příležitosti neopomenul poznamenat, že rozpad bývalého Československa nezapříčinila snaha Slovenska po osamostatnění a nemožnost další společné cesty Českého státu se slovenskými nacionálními socialisty, ale špinavé peníze jakési blíže neidentifikovatelné "sudetoněmecké nadace". Duševní pochody Dana Kroupy se ubírají velezajímavými cestami - s komunisty nemá totožnou pouze rétoriku, ale i obsah jeho prohlášení je téměř shodný s proklamacemi představitelů "moderní levice": stačí si poslechnout hřímání soudruha Grebeníčka či zástupců "socialistické platformy" v KSČM.

ODA je zkrátka ochránkyní chudých a utlačovaných. V rozhlasové debatě na téma česko-německých vztahů, kterou jsme spolu před nedávnem vedli, obdobným způsobem argumentoval v případě umožnění návratu i částečné náhradě majetku vyhnancům. Tehdy, jistě oprávněně, připomenul, že stále opomíjenou skupinou bývalých československých občanů, jsou i všechny kategorie našich exulantů, jimž je doposud upíráno právo na majetek. Z vrozené skromnosti se však nezmínil, co pro uznání jejich práv učinila právě ODA. Podobně odmítavým způsobem se strana postavila i proti církevním restitucím, což vyvolalo v táboře rudých materialistů podobný ohlas, jako v případě předešlém. Se stejným záměrem - zalíbit se davu - prohlásili tři ministři ODA, že nesouhlasí s usnesením vlády o mzdové regulaci, která je pro vládu složenou z pravicových stran povýtce nepopulárním, leč nezbytným opatřením. Hluše vyzněl i odmítavý postoj Aliance na vydání akcií slovenským DIKům, jenž se stal pouhým prázdným gestem. Připomínat v této souvislosti více než podivnou privatizační praxi provozovanou stejným ministerstvem - viz případ Rakona Rakovník versus Procter & Gamble a mnoho dalších - by bylo nošením dříví do lesa.

Typickou ukázkou "zviditelňování" občanských demokratů, se v prvni polovině července stalo hlasování o obsazení funkce presidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, kdy neprošel alianční kandidát. Tehdy, jak už se stalo dobrým zvykem, naši hoši hlasovali opět proti- jak jinak, než s komunisty. Poněkud to připomíná Haškova Švejka: "...zabili jste nám Ferdinanda, tak tady máte přes držku!" Svědčí to konečně i o soudržnosti vládní koalice.

Ve stejné době D. Kroupa prohlásil, že ODA nepodpoří poslanecký návrh zákona o distribuci denního tisku, kdy je údajně nepřijatelné, aby bylo prodejcům novin diktováno, jaký tisk mají prodávat. Shodný názor zastává i Unie vydavatelů, jež je ovládána zástupci nejrozšířenějších periodik, tedy Blesku, Mladé fronty, Lidových novin, Rudého práva a podobných reliktů doby minulé. Naskýtá se otázka proč tomu tak je, když ODA nevlastní žádný titul, jenž by byl zastoupen v Unii. Nejpřijatejnější a logický závěr z tohoto faktu vyvodil M. Musil a M. Schmarz v článku z ČD Pozitivně naladěný Kroupa, cit.: "...právě D. kroupa řídí v ODA velice aktivní analytické oddělení, mezi jehož starosti patří i sledování odezvy názorů Aliance ve sdělovacích prostředcích. Tato strana má také nejpečlivěji vypracovaný systém styku s novináři a vybírání žurnalistů "pozitivně laděných" vůči ODA. Podporou zájmů Unie a zablokováním příslušných legislativních změn v Parlamentu by si Aliance ovšem mohla jedním rázem "pozitivně naladit" většinu českého tisku..." (-toho silně zarudlého, pochopitelně; pozn. aut.).

Perlou je prohlášení ODA z poslední doby, jehož se dopustil předseda občanských demokratů Jan Kalvoda, a ve kterém "dohnal a předehnal" i věrozvěsty z obrozené KSČM, když prohlásil, cit.: "Jedním z argumentů, který mě také přivádí k zamyšlení, je, zda pohraniční regiony nebudou snadnější kořistí sousedů. Je to vážné. Myslím si, že nikdo neví, jak moc je to vážné..." To vše v souvislosti s novým územněsprávním uspořádáním státu. Je zajímavé, jakým způsobem lze na sebe upozornit i za cenu rozdmychávání nacionální nevraživosti, která je - alespoň doufám - typická spíše pro tu část veřejnosti, která patří ke starší a tudíž i více čtyřicetiletím komunismu zasažené generaci, na rozdíl od dnešní mládeže, jež podobným zatížením netrpí. ODA se zcela pragmaticky řídí heslem VOX POPULI, VOX DEI - to ovšem platí pouze v zavedených demokraciích - a k těm máme po čertech daleko, asi jako na Měsíc.

Logicky uvažující občan, pokud si ještě v dnešním roztodivném politickém reji zachoval chladnou hlavu, se optá, proč to všechno ? Odpověď je nasnadě - ODA se chce nejspíše stát stranou masovou a všeho českého lidu. Skutečnou orientaci podpůrců Aliance totiž ukázal průzkum veřejného mínění, jenž sledoval přesun voličské přízně mezi stranami. Občanské demokraty by dnes volili stejným dílem občané zleva i zprava: největší přísun voličstva totiž ODA zaznamenala z bývalých příznivců Občanského hnutí. A to stojí přinejmenším za zamyšlení...

Takže, vzhůru do voleb, milí alianční přátelé - ať to stojí co to stojí. Čest vaší práci !