ONO VADIS, STRANO ZELENÝCH

I.

Před listopadem 1989 v době "hluboké totality" bylo mnoho z nás "zelených vzteky" ze stavu přírodního prostředí a ze způsobu, jakým bylo přírodní prostředí bezohledně devastováno pro uklidnění žaludků a některých materiálních potřeb davu, pro uklidnění vášní a zajištění klidné a nerušené vlády KSČ. S plným žaludkem se, jak známo, odkrvuje mozek.

Po listopadu 89 vznikla v dlouhé řadě různých politických subjektů a subjektíčků strana, která, jako jediná, měla a má ve svém programu zastavení ekologických devastací a myšlenku trvale udržitelného života na této Zemi, v této republice.

Jak šel vývoj v tzv. politice, postupně Strana zelených začala ztrácet na popularitě a bohužel i na důvěře. Proč, to je otázka, na kterou bych se chtěl pokusit odpovědět v serii subjektivních pohledů, které vycházejí z mého "zeleného přesvědčení" a působení v SZ od iniciátora místní skupiny přes předsedy okresu, člena předsednictva a místpředsedy moravského zemského výboru SZ po ústředního tajemníka Strany zelených.

Současný stav ve vedení strany snad beze zbytku charakterizují dvě citace z denního tisku, které bez komentáře předkládám: "...ani si to neuvědomujeme, ale každou chvíli chce kdosi s námi manipulovat. (...), ať už je to náš šéf, který již ani nehledí na nějaká sociální prravidla, ale ve smyslu krize snižuje plat, propouští a tak si vymáhá poslušnost, která hraničí s domestikací a vytváří snad ještě horší tlak, jako velcí manipulátoři za komunismu. Tím, že se zhoršuje situace, je kvaziobjektivní možnost většího tlaku a je i větší náchylnost nechat se více manipulovat okolnostmi, lidmi. Člověk, který chce žít kvalitně, by měl mít přehled i v těchto situacích, aby si i za takovýchto podmínek byl schopen vážit si sám sebe. Na druhé straně může přizpůsobivec argumentovat: a co já mohu dělat? Musím se přizpůsobit... taková je doba. A co výchova - to není manipulace s člověkem? A co když ten Vizír je skutečně tak dobrý - proč mu nepodlehnout? Vzniká nebezpečnost psychologické situace: člověk chce být postupně obětí manipulace - a na straně druhé, tato touha plodí velké manipulátory. Kdo trochu zkusil jak chutná moc, jak chutná bohatství, má v současnosti možnost široce uplatnit pocit vlastního velikášství prostřednictvím manipulace s lidmi a věcmi a snad daleko otevřeněji, méně anonymně než předtím, protože si může dělat reklamu vlastní osoby.

Velký manipulátor si bezohledně podřizuje jiné, má odpor k těm, kteří projevují odpor k němu. Je pro něj typický postoj vládce nad podřízenými, které nejen přemísťuje na šachovnici života, ale předepisuje jím, co si mají myslet, jak hlasovat. Nejvíc se stará o to, aby neměli svůj hlas.

Řízení je pro velké manipulátory příležitostí vnucovat vlastní vůli a názory. O vlastních názorech si myslí, že jsou nejlepší. Zvykají si, že diskuse nebo nějaké expertní skupiny jsou zbytečností - i tak nic nevymyslí - správný a rozhodující je jejich hlas. Připomíná to výrok jednoho našeho totalitního velkého manipulátora, který řekl: ať se dívám, jak se dívám, přece jen mám pravdu já... Vladařský postoj velkých manipulátorů si bere na mušku zvláště osobní vlastnosti neloajálních lidí. Neobvyklí, tvořiví, nekonformní lidé se pro velké manipulátory stávají předmětem boje. Na jejich myšlenky a problémy, ale jejich osoby jsou terčem velkého manipulátora. Velký manipulátor kladně hodnotí především lidi loajální, lidi málo kritické, lidi bez aspirací, lidi, kteří bez tvořivosti pracují na uskutečnění jeho příkazů, kteří se nestarají o vlastní názor. Anebo s velkou pohotovostí zjišťují, jak se jejich názor shoduje s názorem velkého šéfa. Přitom ani nezpozorovali, že s ním souhlasili dříve, než u nich názor vůbec vznikl. Co s tím dělat? V prvé řadě je třeba si uvědomil o co jde. Definovat sebe samého. Je možné akceptovat jen to, co za akceptovatelné pokládáme my sami jako nezávislé, myslící a tvořící bytosti Proti ostatnímu je třeba se bránit.

"...Předseda Strany zelených a místopředseda Liberálně sociální unie J. Vlček nedávno výhružně prohlási: "Zelení mají dost dlouhé prsty". Co se týče Ralska a tedy i uranu dlouhé prsty skutečně měl. Jednak jako ředitel federálního Úřadu pro řešení důsledků pobytu sovětských vojsk na území ČSFR (z parlamentních kruhů jsem získal šokující informaci, že tento úřad nezanikl a federací, ale pod křídly Rady obrany státu žije vesele dál a je tedy možné, že J. Vlček pořád bere ředitelský plat), jednak jako dodnes neodvolaný vládní zmocněnec pro nakládání s majetkem po sovětské armádě. Jeho spojenectví se Svobodnou zónou není tajemstvím.

Méně známý anebo opomíjený je fakt, že kupodivu Strana zelených (na rozdíl od ostatních ekologických sdružení a iniciativ) nebyla proti dostavbě Temelína. Ovšem za předpokladu, že dodavatelem jaderného paliva bude - Rusko! Dr. Vlček totiž uprostřed diskusí o Temelínu vyrukoval s tvrzením, že ruská strana je ochotna odvážet jaderný odpad na své území, pokud bude podle dosud platných smluv dodavatelem palivových článků a vyzval tehdy vládku k "reakci na uvedené skutečnosti při rozhodování o dostavbě Temelína".

(...) Teprve poté, co Vlčkova Strana zelených zjistila, že vláda dá přednost americké firmě Westinghouse, označil "zelený" poslanec Seifer vládní prognózy v oblasti energetiky za "věštění z křišťálové koule" a místopředseda zelených ing. Kejval slavnostně prohlásil, že stanovisko jeho strany k dostavbě Temelína je "jednoznačně zamítavé"...

Někoho může napadnout zda Vlček, jehož prsty zřejmě dosahují až do nejmilitantnějších vojenskoprůmyslových špiček Ruska nepracoval náhodou jednu chvíli proti zájmům Svobodné zóny. Omyl....

Josef SLEZÁČEK

(pokračování příště)