--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná JItka
Název: Ještě k soukromým bezpečnostním službám
Zdroj: NN Ročník........: 0003/016 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V čísle 14/93 NN vyšel článek o civilních bezpečnostních službách, podepsaný třemi otazníky. Jeho autor se mýlí. Není pravdou, že by se Česká komora soukromých bezpečnostních služeb zakládala v Praze z iniciativy firem Izros, Oáza, Pinkerton a CBS C.W (autor ??? se omlouvá, pokud seznam není úplný). Tyto čtyři bezpečnostní agentury založily cechovní společnost úplně jiného názvu, a to Sdružení civilních bezpečnostních a detektivních služeb (dále jen Sdružení či SCBDS). K nim posléze přibyly ještě další firmy: SAVBACH s.r.o., BESL & SZT, VAD s.r.o., CBA s.r.o. a M+M. Od letošního června do této skupiny už CBS C.W. nepatří.
Další cechovní sdružení (to, o kterém píše autor ???) založily o několik týdnů později zcela jiné bezpečnostní firmy, než jaké autor jmenuje, a daly mu název Komora soukromých bezpečnostních služeb (dále jen Komora). Zdůrazňuji, že v případě obou spolků jde o profesní společenství, a bez ohledu na název mají stejný statut, podobně, jako je tomu například u nejrůznějších taxikářských cechovních spolků.
Pokud si kterékoliv profesní společenství dá do názvu Komora (což není zakázáno, pouze veřejnost je poněkud zmatena) nikterak to ještě neznamená, že by to mělo cokoliv společného s Hospodářskou komorou zřízenou státem podle zákona, či že by bylo ostatním jakkoliv nadřazané.
(Souboje cechovních společenství stejné profese jsou na denním pořádku. Na jednom konci Prahy či republiky - podle šíře záběru - se sejde několik firem a založí spolek, na druhém konci pak jiné firmy se stejným předmětem podnikání učiní totéž, kdesi další skupina založí ještě jeden cech (málokdy bývají jen dva) a při první příležitosti, kdy se jejich zájmy začnou křížit, je konflikt na světě. O vzájemných rozepřích a názorových rozdílech mezi cechy stejné profese se veřejnost dozví jen velmi málo, ale občas se něco na veřejnost přece jen dostane - naposledy vzbudily pozornost novinářů právě cechy pražských taxikářů.
ZÁKON NA MÍRU JEDNOHO Z NICH?
Komora sice zatím není Komorou ze zákona, ale co není, může být. Jak nás informoval představitel konkurenčního Sdružení, pan Oldřich Dajbych, obsahuje návrh zásad zákona o soukromých bezpečnostních službách nejen statut budoucí komory, ale i registrační číslo cechu zvaného Komora, který, pokud zákon projde, bude Komorou doopravdy, tedy ze zákona. Je-li tato informace správná, pak to znamená, že jde o zákon šitý určité skupině soukromě podnikajících osob na míru, a to přímo ministerstvem vnitra. Znamená to též, že cech se jménem Komora má lepší konakty na ministerstvo, než cech se jménem Sdružení, a že si chce takto zákonně zajistit rozhodující postavení ve státě nad všemi ostatními bezpečnostními firmami či cechy.
K ZÁKONU SAMOTNÉMU
Návrh zásad zákona o soukromých bezpečnostních službách podřizuje soukromé bezpečnostní agentury pod přímou správu a kontrolu ministerstva vnitra tím, že ministerstvo má vydávat a odejímat licence. Ať už jej koncipoval či ovlivňoval kdokoliv, vyvolal celou řadu rozhořčení.
Cechy zajišťující bezpečnostní systémy, tedy cechy poskytující spíše služby řemeslné povahy, považují tento zákon - i když z jiného důvodu, než soukromí šerifové a detektivové - za likvidaci svých firem a za zásah do občanských práv. Zejména nesouhlasí, aby jejich profese byla slučována se soukromými bezpečnostními službami pod společným označením "servisní podnik". Činnost zřizovatelů bezpečnostních systémů se řídí ČSN a dalšími předpisy (elektrické, požární či mechanické zabezpečovací systémy), kdežto činnost detektivů či soukromých policistů musí logicky podléhat úplně jiným normám.
Právě tak, jako Sdružení civilních bezpečnostních a detektivních služeb, i tyto pohříchu řemeslné cechy mají za to, že by zákonem v této podobě byly paralyzovány mechanismy rozhodování a podnikatelské soutěže. Shodně se rovněž domnívají, že další úřadovny, které by pro ně nahrazovaly dosavadní živnostenské úřady, jsou plýtváním peněz ze státního rozpočtu (kolem 10 000 000 korun). Přibudou úřady, razítka, další povolení a pokyny, přibude složitostí, v nichž se bude byrokracie opět úspěšně rozmnožovat.
Další zásadou, která je terčem kritiky, je územní vymezení podnikání v obou oborech. Naopak, co podle mínění těchto cechů zákon zcela postrádá, a co doposud vůbec není nijak řešeno, jsou kritéria vzájemných vztahů soukromých bezpečnostních agentur s policií a pravidla hry při výkonu bezpečnostních služeb vůbec. "Je nutné zdůraznit kontrolní a sankční činnost orgánů ministerstva vnitra i policie. Zlepšení situace se nedosáhne omezováním licenční politiky a dublováním práce živnostenských úřadů, ale důsledným využíváním možností, které již ve stávajících zákonech existují," uvádí Cech zřizovatelů bezpečnostních systémů a Gremium alarm, dvě společenství, k nimž se hlásí několik set firem.
Ve zprávě, kterou ČTK poskytlo Sdružení civilních bezpečnostních a detektivních služeb (SCBDS), nacházíme podobný názor: "Policie má i v současné době značnou možnost kontroly agentur a jejich zaměstnanců. Je tedy chybou spíše na její straně, že nevyužívá všech možností daných zákonem. Například při žádosti o hromadný zbrojní pas předávají vedoucí agentur policii seznam svých zaměstnanců, který obsahuje jméno, příjmení, rodné číslo, číslo OP, místo narození, jméno otce, rodné jméno matky. Do 30 dnů se policie k tomuto seznamu vyjádří a může zaměstnance, kteří nevyhoví jejím kritériím, ze seznamu vyškrtnout."
SCBDS se zejména obává, že ministerstvo míní administrativní cestou omezit počet bezpečnostních agentur, přičemž jediným kritériem množství firem by měl být počet zákazníků ochotných za tyto služby platit. "Pokud občané nebudou pociťovat nutnost najímat si bezpečnostní agentury na ochranu svého majetku, života či zdraví, budou agentury zanikat z ekonomických důvodů," pokračuje dále prohlášení představitelů SCBDS ve zprávě ČTK. Je skutečně nade vší pochybnost, že kdyby občané důvěřovali policii, nemusely by soukromé bezpečnostní agentury téměř vůbec existovat. Jde zde tedy tak trochu o hození rukavice.
Dál SCBDS navrhuje ponechat bezpečnostní agentury v působnosti živnostenských úřadů s tím, že výkon těchto služeb bude policie kontrolovat - tedy bude se vyjadřovat ke všem osobám v nich zaměstnaným. Ministerstvo vnitra by udělovalo licence pro odpovědné pracovníky, což by byla podmínka k vyhotovení živnostenského listu. Policie by uchazeče o tuto práci posuzovala jak z hlediska příslušnosti k bývalé StB, tak z hlediska občanské bezúhonosti. Na její pokyn by vedoucí agentury musel s dotyčným pracovníkem rozvázat pracovní poměr. Současná situace by se podle SCBDS dala řešit velmi jednoduše: novelizací živnostenského zákona a přijetím zákona o bezpečnostních službách, jež by taxativně vymezil služby, které agentury svému klientovi poskytovat nesmí (kupř. vymáhání dluhů apod.). Zanedbatelný není ani postřeh, že v případě podřízenosti bezpečnostních agentur ministerstvu vnitra by si mohli policisté s agenturami vyřizovat své osobní účty a bezdůvodně bránit jejich činnosti, což je velmi pravděpodobné, poněvadž pracovníci soukromých agentur jsou z 90 procent bývalí policisté, eventuálně profesionální vojáci, a navzájem se tedy s policisty dobře znají.
Na jaře letošního roku předložil ředitel jedné z firem SCBDS, pan O. Dajbych z české pobočky agentury Pinkerton návrh zásad zákona o soukromých bezpečnostních službách k diskusi parlamentu. Pan Milan Kupka jménem předsedy poslanecké sněmovny odpověděl, že se dr. Milan Uhde s návrhem seznámil a že děkuje za informaci. Od té doby je kolem tohoto návrhu ticho, alespoň před veřejností. * * *
Není tomu zase až tak dávno, co na jisté pouti v Praze děsili občany po zuby ozbrojení muži v černém, sedící v záhadném voze cizí výroby bez státní poznávací značky. Nikdo nevěděl, co tu chtějí a kdo vůbec jsou. Na dotazy občanů žádný z nich nebyl ochoten podat uspokojivou odpověď, proč jejich auto nemá SPZ a jak to, že vůbec jezdí. Později objevivší se policisté zcela odmítli námitku občanů na stav dotyčného vozidla i na přítomnost neidentifikovatelných, hrůzu nahánějících postav v něm, a na dotaz, zda jsou alespoň ti v černém pod jejich dozorem, odpověděli, že ano. Vida, ani starostovi, který muže v černém pozval a platil, ani policii nevadí, že je tu porušován zákon. Vadilo to občanům a ti byli vykázáni do patřičných mezí. Obtěžovali, byli dotěrní, právě tak, jako jsou dotěrní všichni, kteří upozorňují na nedodržování či obcházení lustračního zákona, na zneužívání monopolů, na zneužívání informací či postavení pro soukromé účely, na ožebračování podniků za účelem jejich pozdějšího levného zakoupení, na šantročení se státním majetkem vůbec.
Žádné další a další zákony nám nepomohou, není-li stát ochoten jít v jejich respektování a v úctě k nim občanovi příkladem. A už vůbec nám nemůže pomoci nepřehledná džungle zákonů, kupících se na sebe jenom proto, že ten předchozí nebyl dostatečně využit. Jitka Studničná