--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/016 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL

Prověrkové komise a kádrové materiály 26. listopadu spatřil světlo světa rozkaz ministra obrany ČSFR č. O15 (Reatestace důstojníků vojenského obranného zpravodajství), který podepsal Luboš Dobrovský. Prověrky přejmenované VKR tedy mohly začít...

"K přezkoumání objektivnosti závěrů z atestací důstojníků a praporčíků vojenského obranného zpravodajství, kteří do ledna 1990 vykonávali službu v bývalé vojenské kontrarozvědce, nařizuji provést reatestace.

Za tímto účelem jsem ustanovil komise, jejímiž členy jsou poslanci branných a bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR, reaktivovaní důstojníci, zástupci Sdružení vojenská obroda a v komisích č. 1-3 zvolení zástupci vojenské veřejnosti." Tolik pan ministr v úvodu rozkazu.

Složení komisí

Předsedou hlavní komise se stal, jak jinak, tehdy ještě plukovník PhDr. Jan Duchek a jejími členy poslanci Jan Šolc (OF), Ing. Alojz Rajnič (KDH), MUDr. Jiří Soukup (OF), genmjr. v zál. Ing. Josef Němec a pplk. JUDr. Michal Vaľo. Úkolem hlavní komise bylo reatestovat důstojníky a praporčíky VOZ , kteří byli podle RMO č. O13 pověřeni prací v dočasných koordinačních skupinách a vybrané funkcionáře, kteří do ledna 1990 vykonávali vedoucí funkce v bývalé VKR. K reatestaci ostatních vojáků z povolání VOZ byly ustaveny další tři komise ve složení :

Komise č. 1 -

předseda plk. JUDr. Ludovít Volník, člen: pplk. Oldřich Balák.

Komise č. 2 -

předseda plk. Ing. Jiří Zaňka, člen: Ing. Rudolf Šilhan, plk. vv.

Komise č. 3 -

předseda plk. Ing. Emil Veselý, člen: plk. gšt. Ing. Miroslav Kabíček

Souběžně byl zřízen i sekretariát ve složení plk. Rudolf Junek, plk. Jan Kokeš a pprap. Hana Schleisová.

Co mělo být prověřováno

Předsedovi a členům hlavní komise bylo uloženo "prostudovat zprávu o činnosti bývalé VKR, vyhodnotit osobní spisy důstojníků a praporčíků VOZ, včetně doplňků životopisů a následujících hodnocení z let 1970-72." Druhým úkolem bylo "získat přehled o řešených signálech z oblasti tzv. vnitřní problematiky a využít seznam tzv. normalizátorů zpracovaný ústřední evidencí SVO (Sdružení voj. obroda)."

Ostatním komisím rozkaz ukládal, mj. "posoudit s konečnou platností odborné, morální a charakterové vlastnosti, občanské postoje a celkovou způsobilost reatestovaných důstojníků a praporčíků pro službu v ČSA", stejně jako provést individuální pohovory se všemi vojáky z povolání VOZ, přičemž mělo být využito poznatků z vyhodnocených materiálů o průběhu služby v bývalé VKR (...). Závěrem měly komise vypracovat vyhodnocení výsledků reatestací a vybrat kandidáty způsobilé k ustanovení do funkcí ve VOZ.

Reorganizace VOZ

Na "reatestační" rozkaz č. O15/90 navázalo další nařízení, a sice rozkaz MO č. O19 o reorganizaci VOZ. Jeho páteří byla změna koncepce činnosti VOZ, která měla spočívat v "zabezpečování zpravodajské ochrany ČSA proti činnosti cizích zpravodajských služeb a páchání trestné činnosti proti ústavnímu zřízení, základům a bezpečnosti republiky a obraně státu. Spolupodílí se na ochraně státního tajemství v ČSA."

Na základě rozkazu č. O19/90 byla zřízena i správa VOZ FMO a služebny zřizované teritoriálně podle potřeb zpravodajské ochrany armády. Rozkaz ukládá Ngšt. ČSA "zpracovat a do 29. prosince 1990 vydat tabulky mírových a válečných počtů správy VOZ a provozního praporu ..."

V závěru nařízení najdeme zákaz "využívat VOZ ke zjišťování politických názorů, náboženské činnosti a přesvědčení vojáků a občanských pracovníků vojenské správy ..." Rozkaz nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1991 s tím, že příslušníci VOZ vzatí do kádrové dispozice podle RMO č. 0012/90 měli sloužit do 21. ledna 1991 ...

Poloprázdné archivy ...

Do konce června 1990 proběhla první vlna "prověrek", kdy odešlo 234 osob. Ve stejné době se oddělil - bez jakéhokoliv prověřování - odbor Hlavní správy pohraniční správy a zůstal podřízen vnitru. Teprve později, po nástupu L. Dobrovského, došlo k prvním pokusům o skutečné atestace. A tady se ukázala pravá role bývalého ministra vnitra Sachera, který se snažil za každou cenu si zachovat dohled nejenom nad vnitrem, ale i nad armádou.

V té době došlo k prvním pokusům "vyčistit" archivy bývalé VKR. Skartace proběhla, podobně jako u StB, hlavně u tzv. živých materiálů. Nikdo se už nedozví, kolik nadmíru zajímavých písemností dokládajících fízlovskou činnost kontrarozvědčíků, tehdy zmizelo.

Po reorganizaci VOZ byl údajně pečlivě zabezpečen archiv a lustrovat v něm mohli - na rozdíl od MV - jen dva noví pracovníci. Jistěže pouhou náhodou je, že oba "noví" byli starými vékáeráky. Oba pánové, Ing. Hnát i JUDr. V. Pazák, si archiv jistě ohlídají ...

Stejné snahy vybrat z archivu co se dá, pozorujeme i dnes. Tzv. osmičkáři (- 8. odd. na Genštábu, které má strážit tajné informace a zabránit jejich vynášení mimo armádu; pozn. aut.) již v dobách polistopadových organizovali likvidaci nepohodlných spisů. Jistí pánové tak jednají i dnes, šmejdí po archivech v Praze a Olomouci a systematicky zametají informace, aby se nedostaly do rukou nepovolaných, např. poslaneckým vyšetřovacím komisím (viz NORBERT, ZÁSAH, ZÁMYSL, VLNA, KRKONOŠE apod.). Mělo by to zajímat pana ministra obrany, stejně jako členy uvedených komisí.

Socialismus uhájíme !

VKR se zejména po ruské okupaci začala věnovat tzv. pravicovým živlům v armádě a už v letech 1969-71 začala shromažďovat informace o činnosti mnoha vojáků z povolání i občanských pracovníků.

Na základě podkladů dodaných právě VKR, bylo posléze propuštěno 3.597 vojáků z povolání a 200 obč. pracovníků. Hoši od kontrarozvědky "odhalili" 3O8 případů údajného zneužití sil a prostředků ČSLA u 590 osob (- 18O lidí bylo potom trestně stíháno).

VKR aktivně rozpracovala "pravicové, protisocialistické a protisovětské živly", zejména představitele tzv. pravice - generály Prchlíka, Peprného, Frýberta, Kamenického, Kubelu či plukovníky Mencla, Gardavského, Placáka a Sedláka. Horečná aktivita kontrarozvědky neustala ani v době tvrdé normalizace, kdy sledovala i verbální trestnou činnost: urážky presidenta, sovětských představitelů, partajních velikánů apod. Po dohodě uzavřené s X. správou SNB (správa kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem), věnovala zvýšenou pozornost studentům nebo absolventům bohosloveckých fakult, kde v letech 1986-89 získala 8 agentů ...

Díky prověrkám měla vzniknout zcela odlišná koncepce VOZ a měly být dokonale zpřetrhány dřívější vazby s bolševickou minulostí. To se však nestalo.

Názory "mužů listopadu" ...

Nemálo občanů se ještě dnes diví, proč za vlády tehdejšího OF nedošlo alespoň k náznaku očisty pochybných institucí, jež se zabývaly pronásledováním jinak smýšlejících lidí. Stojí za to citovat z knihy M. Vacka Nemám proč mlčet, kde říká: "Nikdo mi nenařizoval, jak postupovat například proti bývalým příslušníkům stranickopolitického aparátu a příslušníkům VKR. President Havel v mnoha svých vystoupeních nesouhlasil s tím, aby profesním skupinám v armádě byla přisuzována kolektivní vina" (...). Na jiném místě uvádí zajímavý názor pana poslance Šolce, člena hlavní komise, který mu údajně sdělil, cit.: "Když potom člověk hovoří s každým, koho se to týká, vidí, že jsou to lidé schopní (!?) a málokdo z nich se provinil tak, jak si to mnozí z nás představovali. Takže asi u 16 z nich máme určité pochybnosti, ale to neznamená zásadní výhrady." K tomu není třeba cokoliv dodávat, pan poslanec řekl vše ...

Plk. Jan Duchek, muž na svém místě ? Úloha pozdějšího generála Duchka v průběhu atestací a reatestací, byla více než podivná. Tento pán všemi prostředky ovlivňoval členy komisí a využil i toho, že coby reaktivovaný nebude podezříván z nadržování svým bývalým "stínům" z VKR.

Přes mnohá upozornění ze strany členů komise na absolutní nepřijatelnost umístění nevhodných lidí, prosadil např. do funkce v IMO na úseku kontroly VOZ plk. JUDr. Dvořáka o němž věděl, že je mužem M. Vacka a jeho informátorem. Tento pán, jenž se později stal šéfem "nového" VOZ, přestože mu bylo známo, že zcela běžně docházelo k "probírce" osobních spisů příslušníků bývalé VKR, vše zatajil před poslaneckou komisí. Je jasné, že díky tomu prošli lidé nejméně vhodní.

Osobní spisy

Např. ve spisech jistého Brabence (1.A) úplně chyběly všechny dřívější posudky- jeho spis obsahuje pouze Baginovo hodnocení z března 1990 (!) a vlastní životopis ze stejného roku. Spis byl dokonale probrán, zůstal pouze posudek z VPA a vysvědčení s postgraduálního studia (...). Naproti tomu v tzv. zelené kartě najdeme zajímavou poznámku "o důvodech hodných zřetele k ustanovení do funkce SRVKR (- starší referent, pozn. aut.) 1. odd. 1.A SVKR ZVO", poznámka je však přeškrtnuta, proč asi ?

Podobně útlá složka zůstala i po dalšímu výtečníkovi, mjr. Grůnovi, kde nezůstalo od roku 1983, kdy přešel k VKR, vůbec nic (!). Najdeme zde však hodnocení z roku 1990, jež podepsal - můžete hádat - právě Brabenec (...). V osobním spise zcela chybí téměř 25 stran ! Co na nich asi bylo? Samozřejmě, že zde opět najdeme hodnocení plk. Bagina ... V doplňkovém materiálu schází 22 stran (!) a soupis dokumentů je zcela nový. Chybí i šňůrka spojující jednotlivé listy... A tak bychom mohli pokračovat dál, na ukázku to však stačí.

Svodka do akce "PAS"

Je podivným zvykem bagatelizovat působení bývalé VKR v době před listopadem 1989, přičemž většina jejích příslušníků je přesvědčena, že doklady o jejich neblahé činnosti zmizely v nenávratnu. Mají jistě pravdu, mnohé se podařilo včas uklidit, přesto se občas ještě něco najde ...

Nahlédněme např. do svodky s čj. SKR OO9-229/89, která byla zpracována odborem VKR příslušným 10. LA v roce 1989 a zabývá se tzv. akcí "PAS", kdy byl prověřován rtm. Igor Holubec z Košic a důvodem bylo podezření z přípravy trestných činů zběhnutí do ciziny a údajného vyzvědačství. Důvodem rozpracování bylo, cit.: "...dne 26.5.1989 objekt v přítomnosti Pramene (- tak byl označován způsob získání zprávy, mohlo to být hlášení agenta; pozn. aut.) vedl úvahy na téma svého odchodu do KZ přes MLR. Svůj úmysl chtěl realizovat po ukončení studia na VVLŠ, konkrétně v roce 1991, kdy bude ... výstava Vídeň-Budapešť ..."

Mentální retardace zpracovatele - st. referenta OVKR mjr. Ing. Jos. Koňaříka - je více než zřejmá. Na trestný čin vyzvědačství podle něj stačí údajné prohlášení rotmistra, že "by s sebou vzal filmovou dokumentaci", aby měli jistotu, že je politický emigrant. A zvláště žertovná je následující pasáž z pera s. majora, kde uvádí: "Podle gesta objekta (...) Pramen usuzuje, že by se mělo jednat o fotografie vojenských dokumentů, protože měl na stole položená skripta (- to je věru bystrý úsudek hodný hrdinného práskače !) ... Dále objekt hovořil o tom, že by s sebou musel mít alespoň výuční list a nějaké materiály, které se dají prodat ... a na příkladu zařazovací knihy roty demonstroval před Pramenem co všechno se z ní dá zjistit ..."

Nejenom vyzvědač

Zpráva o nebohém rotmistrovi je obšírná, najdeme zde i zmínku o nedostatku uvědomělosti zmíněného lotra: "Objekt je obdivovatelem západního způsobu života a intenzivně se zajímá o poměry v KZ. Informace o tomto prostředí získává jednak z našich sdělovacích prostředků (?), dále cestou svého emigrovaného (sic !) přítele a v neposlední řadě i studiem zahraničních časopisů. Za tím účelem chodí do universitní knihovny v Košicích." (-to už přestává všechno, rotmistře !; pozn. aut.). Soudruh major zjistil i další závažné údaje, např., že "objekt má příbuzenské vazby na USA", kde žije matčina sestřenice, která tam odešla v padesátých letech. Objekt byl dokonce tak drzý, že sice nahlásil její návštěvu, nepřiznal však, že se s ní setkal ...

Jeden z nejhorších hříchů, které jsou pachateli "přičteny k dobru", je zjištění, že "objekt byl několikrát viděn jak chodí do kostela."

Není mi známo, jak sledovaný rotmistr Holubec nakonec dopadl, rozhodně z toho nevyšel lacino. Spis totiž končí poznámkou v duchu slovníku bolševických vzdělanců, cit.: "Vzhledem k zpravodajské zajímavosti výše uvedených poznatků bylo dne 26.7.1989, za účasti pracovníka OVKR a SDVKR, provedeno jejich zhodnocení a byla vytyčena opatření k jejich prověření a rozšíření s tím, že v září tohoto roku budou dosažené výsledky vyhodnoceny a stanoven další postup..." Kdyby nebyl ve hře osud nevinného člověka, bylo by to všechno nejspíš k smíchu.

Ochránci naší armády a lovci špiónů, byli za svou bohulibou činnost také bohatě odměňováni - viz faksimile Přehledu o odměnách a trestech mjr. JUDr. Jar. Klapala, jenž za období od roku 1987-1989, obdržel na mimořádných odměnách 17.800 Kčs ! O jeho aktivitě svědčí i v pořadí již třetí karta Přehledu ...

Kde asi slouží major Koňařík a Klapal dnes ? Je vám to známo, pane ministře ?

Ocas musí za liškou (české přísloví) Ředitel VOZ gen. Jan Duchek byl odvolán a podle všeho má být nahrazen pplk. P. Lužným (absolvoval válečnou školu pozemního vojska v USA a působil ve funkci šéfa armádní koncepční skupiny).

Odvolání gen. Duchka z ředitelského místa však problém VOZ nevyřeší. Jeho nehynoucí zásluhou a mementem do budoucna zůstane, že mimo infiltraci osob krajně nevhodných pro službu v obranném zpravodajství, zapříčinil i další hrubé nedostatky při reatestacích. Bezostyšně zneužil neinformovanosti členů poslanecké atestační komise a vědomě nechal předložit mikrofiše dokládající činnost řídících orgánů VKR pouze na nižší úrovni řízení. Stejně tak nezajistil kontrolu kompletnosti mikrofiší porovnáním s registrem bývalé kontrarozvědky.

Ať už to byla pouhá lehkomyslnost či úmysl, tím, že neprověřil únosnost rozmístění bývalých příslušníků VKR na MO a GŠ, jež proběhlo v letech 1988-1991, ohrozil samotnou funkci armády a zprostředkovaně i bezpečnost státu. V podstatě zabránil plnému uplatnění lustračního zákona v armádě, kdy měl být využit i registr VKR (VOZ). Podobné "pochybení" u šéfa vojenské zpravodajské služby, jež by měla bdít nad ochranou armády, je více než na pováženou. Za dobu jeho působení ve funkci ředitele, se ve Vojenském obranném zpravodajství vytvořila dusná atmosféra vzájemného fízlování a intrik, což jsou konečně také jediné "profesní" návyky jeho zaměstnanců.

Zvláštní kapitolou je Hlavní úřad VOZ, jehož aparát je s jedinou vyjímkou, kterou je právě šéfovské místo, složen z bývalých příslušníků VKR. Je nad slunce jasnější, že tito pánové mají pevné vazby na své bývalé kolegy, kteří nyní slouží ve Vojenské policii, stejně jako na Generálním štábu a Ministerstvu obrany. Co všechno je důsledkem podobného "Kammeradschaftu" je nasnadě - dochází k naprosto nekontrolovatelnému toku informací a únikům mimo českou armádu. V řadě případů potom informace končí "v zemi nad kterou slunce nezapadá" a to by mělo být dostatečnou výstrahou novému šéfovi obranného zpravodajství.

(příště Návštěva Na valech)