--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Černý Čestmír
Název: Co nás znechucuje a trápí
Zdroj: NN Ročník........: 0003/016 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Z projevu rektora VŠCHT profesora Č. Černého při předávání vědeckých a pedagogických hodností.

Stejně jako náš národ i naše vysoká škola prošla v posledním půlstoletí strastiplnou cestou, poznamenanou pokusy našich nepřátel - z nichž mnozí bohužel pocházeli z našich vlastních řad - o fyzickou nebo alespoň kulturní genocidu. Období po roce l938, l948 i l968 jsou toho výmluvným důkazem. Naši školu museli v oněch dobách opustit vynikající vědci i význační pedagogové, kteří dosáhli uznání bohužel často až v cizině. I když se náš národ i naše vysoká škola dokázaly po těchto ranách nakonec vždy vzchopit, což svědčí o naší životaschopnosti, měli bychom se všichni nad těmito smutnými údobími našich dějin zamyslet a vyvodit z nich poučení, že žádný národ nemůže a nesmí takto hazardovat se svou vlastní existencí a především ne s nositeli vzdělanosti a kultury. Musíme učinit vše, aby se v budoucnu již nikdy nemohli zmocnit vlády našich věcí ti, kteří kladou svůj osobní prospěch nad prospěch národa.

Ani dnes, tři a půl roku po listopadových událostech roku l989, nemůžeme být spokojeni s řadou jevů okolo nás. Je samozřejmě nádherné to, že máme svobodu projevu, vyznání a pohybu, tedy něco, o čem se nám ještě před několika lety nesnilo; stěží ale můžeme být nadšeni takovými skutečnostmi, jako například:

- že ti, kteří vzhledem ke své minulosti měli skončit v muzeu národních odpadků, místo toho zaujímají význačná místa v podnikání všeho druhu a v politickém životě;

- že ministr spravedlnosti prohlásí, že nepřipustíme praní špinavých peněz, ale tento výrok učiní po sezóně, tj. když už je vypráno a pečlivě vyžehlené peníze jsou investovány do často bohulibých podniků; že dále týž ministr prohlásí, že nedovolíme, aby se náš stát stal dostaveníčkem mafií a nedlouho předtím vysoký policejní důstojník přizná, že naši zemi "poctil" svou návštěvou sám šéf meddelinského kartelu Pablo Escobar;

- že dále v našem státě existuje řada malebně krojovaných policejních družin, jejichž členové mají platy v nejhorším případě ekvivalentní platům kvalitních kardiochirurgů, ale normální občan se večer neodvažuje spoléhat na jejich pomoc, a to i na frekventovaných místech hlavního města;

- že vedle těchto oficiálních útvarů pobíhají po Praze různí žoldnéři, cvičení a řízení příslušníky bývalých zločineckých organizací, a že jsou mnohdy vyzbrojeni luparami, jako kdyby se chystali uspořádat sicilské nešpory;

- že jsme si sice všichni rovni, ale někteří z nás jsou přece jenom rovnější a ti nejrovnější, tj. volení zástupci lidu, si sami sobě navrhují a vzápětí schvalují platy a někteří z nich si vylepšují svou finanční situaci dovozem kontrabandu ze zahraničí;

- že místo zbytkových statků první republiky máme v České republice Zbytkovy statky, jež budí úctu svou rozlohou, ale jejichž způsob získání je úplně mimo dosah chápání normálního občana;

- že Česká televize, věrna svým tradicím, se krátce zmíní o výročí zavraždění Milady Horákové, a pak se obšírně zabývá otázkou týrání lišek a vnitřními problémy organizace, jejíž předchůdci poslali Miladu Horákovou na popraviště.

Uvedl jsem zde jen několik z mnoha případů, které jsou nám všem dobře známy.

Někdo se může ptát, proč se v tuto, pro nás všechny tak radostnou chvíli, zmiňuji o těchto ne právě veselých skutečnostech. Domnívám se, že je mou povinností jako rektora, i jako řadového občana našeho státu nepronášet pouze chvalořeči, ale poukazovat i na to, co nás všechny znechucuje a trápí. Považuji to za zvlášť naléhavé v době, kdy obnovený český stát prochází prvním rokem své existence a kdy už se stal - a kdy už se stal - a nepochybně ještě vícekrát stane - předmětem vydírání z východu i ze západu, doprovázeného výhružkami zatím jen v energetické oblasti. Čím dříve se vypořádáme s negativními jevy uvnitř státu, tím snáze budeme moci čelit útokům zvenčí. S tím úzce souvisí i otázka národní hrdosti. V minulých dobách jsme byli nuceni kopírovat vše, co bylo v zemi, kde předevčírem znamená pozítří; dnes mnozí z nás se zcela nekriticky přiklánějí ke všemu, co přichází ze západu. Přitom dobře víme, že nám nechybí schopní a inteligentní lidé; to co nám bohužel chybí, je dostatek národního uvědomění a hrdosti. Učiňme pro zlepšení této situace vše, co je v našich silách.

Prof. Ing. Čestmír ČERNÝ, DRSc.

rektor VŠCHT