--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Franková Kristýna
Název: Velká hra na pravdu ve sdělovacích prostředcích
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nejdříve nestoudná oddanost komunistické propagandě, pak hlasitá přeměna v demokraty a nezávislé novináře. A protože to druhé byla jenom hra, musela nutně následovat vzpoura, jakmile se na blízku objevil někdo, kdo by skutečně mohl bolševickými kartami zamíchat. Poněvadž však dobří žáci marx-leninismu vědí, že v jednotě je síla, vyhráli. Causa ČTK - Kopřiva se stala záležitostí přímo precedentní.

Bylo jasné, že vyhrají-li v ČTK totalitní pohrobci, zvedne se sebevědomí a upevní se pozice komunistických manipulantů i v rozhlase a televizi. Je zbytečné pozastavovat se nad tím, že takřka všude doposud vládnou bývalí členové KSČ, když hordy bolševiků stále rozhodují v našich hlavních masmédiích. Právě ti totiž mohou kritiku nastolit, nebo ji naopak utlumit - o to výrazněji, že všechny tři instituce prozatím představují prakticky monopol. Rozhlas i televize denně filtrují už tak filtrované zprávy ČTK. Málokdo si uvědomuje sílu informace, málokdo ví, jak všelijak se dá manipulovat se zprávou "kdo, co, kdy, kde a o čem". Kolika způsoby se dá jakýkoliv fakt sdělit! Stačí zvolit určitý slovosled a dikci, položit důraz tam, kde ve skutečnosti není a podobně.

RUKA RUKU MYJE

Po listopadu 1989 se v ČTK nic nezměnilo. Pamatuji si letáky Levé alternativy, vylepené po celé Praze: "Nevěřme oficiální propagandě, požadujme a šiřme objektivní zprávy!" Zakladatelem Levé alternativy je Petr Uhl, polistopadový ředitel ČTK. Už v polovině roku 1991 upozorňuje v Metropolitanu Vladimír Nečas, zaměstnanec ČTK na to, že za ředitelování Petra Uhla setrvali ve většině nejvýznamnějších redakcí ve funkcích šéfredaktorů lidé, kteří patřili v letech netužší normalizace mezi oddané, horlivé a superagilní nomenklaturní komunisty, zpravodajské posty v zahraničí nevyjímaje. Lustrace podle prvních a neúplných registrů svazků byly provedeny povrchně a neúplně, takže většina agentů, pracujících v ČTK před listopadem 1989 i po něm, v síti neuvízla.

Petr Uhl slíbil, že očistu ČTK od spolupracovníků StB uskuteční tříčlenná komise z řad pracovníků ČTK, avšak jakmile seznamy agentů dostal, ujal se toho sám. Pár lidí sice muselo odejít, ale většina z oněch dvaapadesáti osob nalezených v seznamech zůstala dál. TO SE TO ŘÍDÍ APARÁT, VE KTERÉM MAJÍ PODŘÍZENÍ MÁSLO NA HLAVĚ! Za takových podmínek nemůže být o objektivitě zpravodajství řeč.

Tentýž V. Nečas na nebezpečnou situaci upozorňuje opět v září 1992 v Českém deníku.

"...Aleš Benda, krycí jméno Antonín, reg. č. 14619 zůstává s požehnáním velvyslankyně Rity Klímové stále zpravodajem ČTK ve Washingtonu. Ideový spolupracovník rozvědky Stanislav Černý (krycí jméno Koliba) se podílí na řízení zpravodajského servisu - ještě jako šéfredaktor mezinárodní redakce stačil vyslat na zpravodajské posty do zahranicí redaktory z řad nomenklaturních kádrů: Jiřího Majstra do New Yorku, Ivana Kytku do Londýna atd. Další ideový spolupracovník rozvědky "Baro" působil v roce 1992 jako zpravodaj ČTK na bruselském sumitu. Místa operativních redaktorů sloučené Redakce slovního zpravodajství jsou obsazená převážně bývalými zahraničními zpravodaji, těmi, kteří do poslední chvíle plnili pokyny fojtíkovské ideologie a dezinformovali domácí obyvatelstvo jobovými zvěstmi ze světa kapitalismu...

...Poslanci v lednu 1992 odhlasovali dotaci 30 miliónů korun na zahraniční zpravodajskou síť. Daňovým poplatníkům tak bylo určeno, že se budou skládat na platy takových lidí, jako je např. agent StB Aleš Benda ve Washingtonu (mimochodem - tento muž získal nejhorší odborné hodnocení ze všech zpravodajů). Ucho džbánu, se kterým chodil Petr Uhl pro vodu, se utrhlo, až když odvolal z Vídně slovenského zpravodaje Mirka Turčana, čestného a vzdělaného novináře, který prý posílal zpravodajství, neodpovídající požadavkům zachování jednotného státu. Vídeňskou pobočku bylo totiž třeba uvolnit pro synka dlouholetého normalizačního ředitele ČTK, který učinil z této tiskové agentury pobočku ÚV KSČ a expozituru špionáže. Není jím nikdo jiný, než Otakar Svěrčina, ředitelující zde do listopadových událostí 1989. Než musel odejít z Četky, dosadil do mezinárodní redakce svého synka Ivouška, nynějšího zpravodaje ČTK ve Vídni. Tatíček si mne ruce, akce Klín zdárně pokračuje..."

Připomeňme, že v roce 1992 uvažovala Federální vláda o odvolání Petra Uhla z funkce ředitele ČTK, údajně na naléhání vrcholné slovenské politické reprezentace. Dvakrát o to žádal její tehdejší místopřeseda Václav Klaus, ministři OH se však postavili vždy proti tomu.

Jak potvrdil ve svých článcích pracovník ČTK V. Nečas, chodilo se tehdy na rady a konzultace především za bývalými soudruhy Jičínským a Rychetským. Když byl do čela OF zvolen po jeho reformě Václav Klaus, byl Petr Uhl šokován. Následovala tisková kampaň zaměřená proti Václavu Klausovi, která vyvrcholila proslulým výrokem přímo z pera P. Uhla o tom, jak V. Klaus chystal vládní převrat.

VYDÍRÁNÍ

Na sklonku roku 1992 byl P. Uhl odvolán z funkce a prozatímním generálním ředitelem byl jmenován Tomáš Kopřiva (ODS). Záhy ho pracovníci ČTK vyzvali, aby odstoupil a současně požadovali odvolání jeho náměstkyně Zuzany Blühové a obchodního ředitele Pavla Dolanského.

Významnou roli zde hraje Unie vydavatelů denního tisku, která podala na ČTK projekt, jejž T. Kopřiva odmítl. Záhy se projevil zmíněný tlak na jeho odstoupení, a to formou vydírání: zaměstnanci ČTK hrozili výpověďmi. Hrozilo ochromení agentury, ředitel byl v koutě. Začal pykat za to, že včas nezhodnotil Uhlova rezidua, přestože byl upozorněn na všechno, co se může stát. Věděl, že pokud on neovládne je, oni ovládnou jeho. Zřejmě však byl toho názoru, že všichni jsme křesťané a že hlavní je vzájemně si odpouštět.

VÁCLAV HAVEL: PETR UHL ŘÍDIL ČSTK DOBŘE, PROFESIONÁLNĚ A OBJEKTIVNĚ

Mezi koho to vlastně Tomáš Kopřiva přišel? Shrňme si Uhlovo dědictví, jak je připomíná V. Nečas v Českém deníku letos v dubnu: "...Většina vedoucích funkcí zpravodajství je dodnes obsazena komunisty, v minulosti horlivými a oddanými přisluhovači fojtíkovské ideologie. Pohled na podpisovou listinu "pracovního kolektivu" ČTK je výmluvný, politické pozadí konfliktu mezi částí pracovníků ČTK a T. Kopřivou je evidentní...

...Každému normálnímu četkaři jde o to, aby podnik prosperoval. Jenže právě vedoucí soudruzi z redakčních složek zapoměli, že Četku do současné nepříznivé ekonomické situace dostal svou trestuhodnou činností její bývalý ředitel Petr Uhl. Nyní Uhl poskytuje "pracovnímu kolektivu" ČTK právnické rady, jak popřípadě vyhlásit stávku. Týž Petr Uhl, který dlouho ponechal ve funkci svého náměstka rezidenta StB Jiřího Müllera, krycí jméno Maras nebo Martin, a šéfredaktora mezinárodní redakce Stanislava Černého, ideového spolupracovníka StB s krycím jménem Koliba, jehož všichni tři náměstci byli agenty StB. Domácí (bývalou politickou) redakci vedl Jan Štolba, krycí jméno "Jeník". Předcházející ředitel ČSTK Aleš Benda ("Antonín") odjel jako zpravodaj ČTSK do Washingtonu.

Uhl začal v Četce budovat vlastní rozhlasovou stanici, jíž se říkalo Radio StB, protože tam našli útočiště estébáci a komunisté. Z Francie přišlo zdarma technické vybavení; stavební práce, instalace zařízení a platy zaměstnanců šly však z pokladny ČSTK. Až po Uhlově odvolání byla stanice zrušena a její zaměstnanci pobrali tučné odstupné. Milióny korun byly v prachu. Vedoucí soudruzi k tomu mlčeli. Jak to, že není nikdo volán k zodpovědnosti?

Petr Uhl ponechal ve funkci šéfredaktora časopisu Parabola agenta StB Ivo Doskočila ("Ivan", "Svoboda") a dal mu plnou důvěru. Nedávno Ivan s celou redakcí bez předchozího uvědomění Četky odešel "podnikat", přičemž s sebou odnesl i vydavatelská práva.

Náměstkyní ředitele jmenoval Uhl důvěrnou přítelkyni známého agenta StB Jana Kavana Zuzanu Blühovou, která se vrátila z emigrace v Londýně, kde vypomáhala v TV produkci. Z Londýna zvala "odborníky", kteří nás chtěli učit, jak se píše novinová zpráva. Dnes považují její bývalí obdivovatelé paní Zuzanu za odepsanou a trvají na jejím odvolání pro neschopnost..." (To vše je o Uhlově řízení ČTK známo. Přesto jeho odvolání komentoval Václav Havel slovy: "Petr Uhl řídil ČSTK dobře, profesionálně a objektivně." - Pozn. aut.)

"...Posléze se ledy přece jen trochu hnuly. Na "rozlučkovém" večírku v četkařském bufetu se se svými kamarády rozloučil Stanislav Černý ("Koliba"), který stačil ještě dobudovat síť zahraničních zpravodajů ČTK podle svých představ. Doplnil ji o synáčky agentů StB Syrůčka a Klindery a do Vídně poslal syna prozrazeného rozvědčíka, bývalého ředitele Četky Otakara Svěrčiny - Ivouška. "Koliba" sám odešel do vedení společnosti Vltava, která řídí dnes již téměř všechny regionální noviny v českých zemích. Německý kapitál z Passova se spojil s komunistickou a estébáckou mafií... Z Washingtonu byl odvolán Benda ("Antonín") a svým odchodem z ČTK vyhrožuje ideový spolupracovník StB Karel Barták ("Baro"), který má tu drzost, že chodí do televize komentovat zahraniční dění. (Pozn. aut.: U vedení redakce zpravodajství v ČTV mě to nepřekvapuje, spíše bych se divila, kdyby spolupráci s Barem odmítli.) Vedení redakce ČTK ho prosí, aby zůstal, ale "Baro" si klade podmínku - vyslání do Paříže!!! ...Po svém předchůdci tedy zdědil Kopřiva neradostný odkaz. To, že odvolal šéfredaktora slovního zpravodajství Petra Holubce, je zcela namístě, neboť jde o jednoho z nejhorlivějších komunistických "politických" pracovníků, jak Fojtík a spol. novinářům přezdívali. Nevyjasněná je i jeho možná spolupráce s StB. Uhl ve své "tajné" zprávě o lustracích v ČSTK sám uvedl, že Holubcovy materiály se z registru svazků ztratily a zatím se údajně nenašly..." - připomíná m.j. V. Nečas v Českém deníku.

RADA - MATKA DOBRODĚJKA

Situaci v ČTK má urychleně řešit Rada ČTK. Oficiálně byla ustavena 15. dubna 1993. Sám místopředseda Rady Milan Buben potvrdil, že Kopřiva se musel vyrovnat s mnoha problémy, které přežívaly z dřívějška, musel provést delimitaci z ČSTK na část českou a slovenskou, takže na vlastní řízení agentury mu zbývalo velice málo času. Po osamostatnění se zaměřil především na ev. privatizaci a na řešení některých ztrátových provozů. ČTK s jeho příchodem nabíhala na samofinancování, nebyla už odkázána na vysoké subvence od státu. K tomu přistoupila daň z přidané hodnoty a insolvenstnost některých odběratelů, takže ČTK se skutečně dostala do určitých finančních potíží.

Milan Buben v rozhovoru pro Telegraf přiznal, že ekonomická situace nebyla zdaleka tak katastrofální, jak bylo předesíláno. K 1. čtvrtletí byl schodek jen kolem půl druhého miliónu korun, což je pro některé jiné podniky téměř vysněná částka. Rada přišla i na to, že ČTK si ještě za ředitelování P. Uhla pořídila u Investiční banky úvěr na vybavení některých provozů. Tato částka byla úvěrována 24 procenty. Ačkoliv Živnobanka nabízela úrok jen 14,5 procenta, přednost jí dána nebyla. S prodělkem se investovalo do Radia Plus (viz zmíněné radio StB), Prescentra, kupovaly se věci sekundárního významu, jako třeba nábytek do celého jednoho poschodí.

Dále Milan Buben řekl, že při předání funkcí nebyl mezi Uhlem a Kopřivou sepsán ani předávací protokol, natož soupiska majetku nebo inventura. Dluhy a zisky se začaly připravovat pro dělení mezi ČR a SR, a to partyzánským způsobem.

V posledních týdnech se přičiněním ředitele Kopřivy situace vylepšila natolik, že ČTK začínala být mírně zisková.

MRÁZ KOPŘIVU SPÁLÍ

Místopředseda Rady ČTK přiznává že: - ohledně situace v ČTK vedou některé stopy k Unii vydavatelů, - řada zaměstnanců otevřeně řekla, že odcházejí na lépe placená místa,

- někteří zaměstnanci ČTK vyvíjeli na Radu nátlak ultimativními požadavky,

- tento nátlak nebyl tak silný, aby ovlivnil rozhodnutí Rady ČTK, - na Radu ČTK nebyl vyvíjen nátlak ani ze strany parlamentu ani od žádné z politických stran.

V konkurzním řízení na obsazení místa generálního ředitele ČTK rozhodla rada ve prospěch vzbouřených zaměstnanců a do čela postavila jejich kolegu, dlouholetého pracovníka ČTK Milana Stibrala (dříve vydávající redaktor obrazové redakce, pak šéfredaktor obrazové redakce a po té šéfredaktor Pressfota. Milan Stibral je tedy jedním z těch, kteří zvedli vlnu proti T. Kopřivovi. Vyzval své zaměstnance, aby vzali zpět své výpovědi, Petra Holubce ustavil zpět do vedoucí funkce. Dál zde pracují Petr Uhl, Jan Barták ("Baro"). Zahraniční zpravodajové, kteří nás léta krmili lží a ideově zabarvenými žvásty o kapitalistickém nepříteli, zastávají v ČTK redaktorská místa a berou dobrý plat. Milan Stibral je zná, stál s nimi na jedné straně barikády. Co asi teď udělá?

ZÁMĚR?

Až se mi nechce věřit, že by to vše lidský rozum nedokázal spravedlivě posoudit.

Komunisté se nám vymívají. Působí, pomalu, po troškách, den po dni. Tažení zpupných lstivých četkařů jim dodalo sílu. Probudilo k životu stejné kliky ve sdělovacích prostředcích, kde vládnou svazácko-bolševické kamarádšofty.

Časem se radostně připojili redaktoři televizního zpravodajství, kteří nám takřka denně servírovali causu ČTK po svém. Vzpomeňme na groteskní a trapnou honbu nadšené redaktorky Michaely Jílkové, jinak konzervatoristky v oboru herectví. Předvedla jedno ze svých čísel a málem se vrhla pod kola automobilu Tomáše Kopřivy, aby získala vytouženou odpověď na stěžejní otázku, "co tomu říkáte, pane řediteli?"

V té době byl již T. Kopřiva dávno odsouzen četkařskou inkvizicí k zatracení. Jak rychle se probudily hyeny, pro které byl slušný a bohužel hodný donkichotský Kopřiva levnou kořistí. Situace v ČTK tedy byla a je precedentní záležitost. Rozhodnutí o výsledku vypovídá o morálním marasmu, ve kterém se utápí společnost, i morálně vyspělé osobnosti, které by chtěly cokoliv změnit. Selhaly i Rady a Podrady, od kterých se očekávalo, že bez obav a beze zbytku vyčistí Augiášův chlév. V případě sdělovacích prostředků se však hromady hnoje kupí dál.

V ČÍ JSME MOCI?

Ze 450 lustrovaných pracovníků ČTK spolupracovalo podle registru svazků s StB 52 lidí. Z toho 23 agentů, 17 důvěrníků, ostatní byli "jen" informátory.

Na sklonku roku 1989 řekl Václav Havel: "Chci uspořádat společnost demokraticky, pokojnou, slušnou a láskyplnou cestou." Zapoměl, že u nás žijí i lidé, kteří si takový postup nezaslouží. Právě tento tolerantní postup se projevil škodlivě ve všech oblastech života a především ve sdělovacícha prostředcích. Jsou to právě ony, kdo mohou v rozhodujícím okamžiku dát smrtelnou rádu demokracii a pravdě.

Divadlo skončilo, opona padá a na forbíně stále něco silně páchne...

Kristýna Franková