--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL

Návštěva Na valech

Atestace a reatestace důstojníků VOZ, které proběhly v roce 1990, nebyly pochopitelně k ničemu, a nebylo ani v zájmu zainteresovaných, aby k jakékoliv očistě došlo. Během těchto "prověrek", jež probíhaly od 28.11. 1990 do 15.1. 1991, byl prováděn úzký výběr do nové zpravodajské služby, další příslušníci VKR byli přeřazováni k vojenské policii, část jich přešla na jiné armádní funkce a ostatní byli propuštěni do zálohy. Ti, kteří byli zařazeni do VOZ, procházeli několika druhy testů, např. sociogramy či profesiogramy. Avšak způsobilost morální, byla úmyslně opomenuta, jejich "kádrové" složky byly kýmsi vyčištěny a naši rozmilí hoši prošli i bez těch odřených uší. V této souvislosti věru symptomaticky působí povzdech pana ministra Baudyše, jenž byl nucen prohlásit: "Zklamalo mne Vojenské obranné zpravodajství, jež nemělo přehled o tom, koho do armády znovu přijímáme: takže ti, kteří neprošli lustracemi, odešli sice z postů profesionálních vojáků, vrátili se nám ale jako civilní zaměstnanci. A mnohdy na vysoké funkce ..."

Doufám, že panu ministrovi poslouží k radě a ku pomoci seznam některých příslušníků kontrarozvědky, kteří vyhozeni dveřmi se vrátili oknem, jenž jsme zveřejnili v minulé části seriálu ... Ve stejném rozhovoru poskytnutém Lidovým novinám, si rovněž posteskl, že se "několikrát stal obětí zpravodajských intrik". Čerti vědí nakolik se jedná o pouhé gesto, pomocí něhož chtěl na sebe upozornit či jde o holý fakt. V tomto případě ovšem, jsou okolnosti provázející reinkarnaci bývalé VKR ve VOZ na pováženou. Tím spíše, že právě probíhající mimořádná hodnocení vojáků z povolání, lze ještě usměrnit, kam třeba ...

Žádná koncepce, nulové výsledky ... V závěru předcházející části seriálu jsme se zmínili o Hlavním úřadu VOZ, který se s jedinou vyjímkou - v osobě pana ředitele Duchka, jenž byl v minulosti "pouhým" politrukem - skládá ze samých bývalých příslušníků VKR, z nichž někteří na HSVKR sloužili již před listopadem 1989. Únik informací, k němuž potom zcela logicky dochází, je pouhým důsledkem pochybné personální praxe.

Přestože "noví" pracovníci obranného zpravodajství prošli výše zmíněnými testy, naprosto nezískali, a ani nemohli získat, profesní návyky obvyklé ve zpravodajských službách demokratických států. Bývalá VKR byla logicky zaměřena proti západním diplomatům a cizím, zejména opět západním rozvědkám. Vysoce ceněným "posláním" VKR byl boj proti verbální politické činnosti v armádě, šlo o obdobu boje s vnitřním nepřítelem ve vlastních řadách.

Neexistence nové koncepční práce se projevuje ve všem: výsledky operativní činnosti jsou opět, jak bylo vždy dobrým zvykem, pouze rozpracovány - zpravodajské signály projdou analýzou a jsou předávány výš k opětnému prověření. Později se uloží do archivu a "rozpracuje" se jiný poznatek. A tak to jde dál - pracovní úspěchy jsou trvalé a pochvaly se jenom hrnou ...

Jaké to má následky je zřejmé: poznatky týkající se zpravodajské činnosti KGB jsou "destilovány a vytříděny" Hlavním úřadem VOZ (- viz jeho personální složení; pozn. aut.), věc je znovu ověřována a pokud se agenturní aktivita ukáže jako oprávněná, je vše už dávno prozrazeno druhé straně ...

Řešení je nasnadě - právě probíhající pohovory je třeba využít ke stoprocentní výměně osazenstva VOZ, jedním z možných způsobů řešení, je výměna nevhodných osob a jejich nahrazení absolventy zpravodajské školy ZSGŠ. Podobně je možno stav doplnit zpravodajci ve výkonu - pokud se ukáží vhodní a budou-li vyhovovat kritériím nového VOZ. Konečně, je možné doplnit stav zpravodajců VOZ i vhodnými a morálně zachovalými mladšími důstojníky z bojových útvarů.

Nadpis dnešní části seriálu - Návštěva Na valech - je víceméně symbolický a má pouze uvést do situace. V březnu letošního roku jsme prostřednictvím tiskového odboru MV položili panu ministrovi několik otázek ohledně připravovaných personálních pohovorů. Přes několikeré ujištění zmíněného oddělení, zodpovězeny nebyly. V červenci měla proběhnout za účasti dvou zástupců vojenské veřejnosti z VA Brno, členů Svobodné legie a zástupce Necenzurovaných novin, s panem ministrem beseda na rozhlasové stanici Radiofórum. Bohužel se pan ministr nedostavil a ústy šéfa tiskového odboru MO dr. Borkovce, nám bylo tlumočeno, že diskuse by byla "konfrontační". Nevím sice na základě jakých úvah k podobnému přesvědčení dospěl- není mým zvykem se v průběhu besed prát a doposud všechny proběhly v klidu a ve věcné poloze, leč výsledek byl týž: obava z hrubě nepříjemných otázek na něž nelze dát uspokojivou a jednoznačnou odpověď. Diskuse nakonec proběhla i bez účasti činovníků MO, želbohu se stala - nikoli naší zásluhou - ryze jednostrannou záležitostí.

Jde nám, pane ministře, alespoň doufám, o stejnou věc, aby česká armáda byla sice početně nevelká a nezatěžovala příliš státní rozpočet, o to však musí být akceschopnější a mobilnější, stejně jako by měla být mocna zabránit vnější agresi. Konečně, budoucí působení AČR v rámci NATO, je jedním z nutných předpokladů pro svobodnou a nezávislou existenci Českého státu v budoucí sjednocené Evropě.

Co s vojenskou policií

Podle oficiálních údajů měla převážná část příslušníků bývalé VKR přejít do vojenské policie, a měli to být ti, kteří se už "nevešli" do obranného zpravodajství. Pro veřejnost přijatelným důvodem pro jejich přemístění, byla jejich proklamovaná "vysoká odbornost" a nutnost využití jejich kvalit. Nikterak nepopírám, že jsou mezi nimi lidé, kteří jsou navýsost schopní i odborně fundovaní sloužit ve vojenské policii. Patřili zpravidla k mladším důstojníkům a uvnitř VKR neměli užitečné známosti, které jsou doceněny obvykle až po čase. Bohužel lukrativní a velmi dobře placené funkce zastávají stále stejní výtečníci, kteří v minulém režimu patřili k jeho oporám. Ti ostatní se potom právem cítí ukřivděni.

Na nejrůznějších stupních řízení VP tak slouží nemálo příslušníků bývalé VKR. Jejich rozmístění do rozhodujících funkcí řídil plk. Bagin, plk. Dvořák a plk. Čermák, to vše za tichého souhlasu gen. Gavlase a tehdy ještě plk. Duchka (- kromě něho, všichni bývalí šéfové a náčelníci VKR ...). Náprava je opět jednoduchá- mimořádné hodnocení je v běhu a nic nebrání výměně zkompromitovaných příslušníků VKR - a jejich odchodu do zálohy. V armádě slouží dostatek lidí, kteří je mohou snadno nahradit.

Inspekce ministra obrany

O bývalém šéfovi IMO gen. ing. Rudolfovi Šilhanovi (- ke dni 3O.6.93 byl odvolán a nahradil jej plk. JUDr. Zd. Rusek, nar. 1949) jsme v souvislosti s jeho jménem, jež je uvedeno v seznamu důvěrníků II. správy SNB, psali v jedné z předchozích částí seriálu. Ve funkci se ocitl v roce 1990, kdy ho jmenoval ministr L. Dobrovský. Jeho praktické zkušenosti s řízením natolik důležité instituce jakou je právě IMO, byly mizivé. Není proto žádnou nadsázkou, že se stal pouhou loutkou v rukou lidí zavázaných bývalému MO gen. M. Vackovi, jenž se postaral o jejich uložení na klíčových funkcích. Konkrétně se jedná například o plk. Františka Dvořáka, o němž je všeobecně známo, že funguje jako Vackův informátor. Riziko prozrazení závažných informací je úměrné schopnostem Vackových špehů, v IMO se totiž soustřeďují údaje, které se týkají mimořádných událostí, stavu výzbroje a nejrůznějších utajovaných skutečností , stejně jako informace o morálním stavu vojska. Nevím, nakolik má k dispozici podobné informace pan ministr, být však na jeho místě, neměl bych klidné spaní ...

A stačí tak málo: využít právě probíhajících prověrek a zbavit se starých a všehoschopných vékáeráků. Ti, kteří jsou přijatelní, mohou sloužit u VP, ostatní je třeba poslat do civilu, což výslovně platí pro pány plukovníky M. Kessnera a F. Dvořáka.

Vackovy zahraniční vztahy ...

Kromě ZS GŠ (Zpravodajské správy), hostí MO i Správu zahraničních vztahů GŠ, jež se zabývá ochranou a doprovodem inspekcí cizích armád, kontrolou dodržování mezinárodních smluv o omezení stavu výzbroje, rozmístění vojsk apod. Tato správa, která před lety čítala pouhých několik lidí, se v poslední době rozrostla do olbřímích rozměrů a uvedenou činností se zabývá zhruba 400 vojáků z povolání (!). Samozřejmě, že i v této instituci nemohou chybět Vackovi donašeči: namátkou můžeme jmenovat bývalého pracovníka odboru VKR na FMO pplk. Jana Chmelaře, bývalého zástupce náčelníka odboru VKR plk. Jozefa Kostelníka nebo bývalého zástupce náčelníka odboru vyšetřování HSVKR pplk. JUDr. Milana Matušku ...

Plukovník Moravec by se divil

Mnohým čtenářům je jistě známo, že armádní zpravodajská služba vedená plk. Moravcem, patřila před druhou světovou válkou - ale i v jejím průběhu - k nejlépe organisovaným a nadmíru úspěšným agenturám, a její podíl na porážce nacionálně-socialistického Německa je nezanedbatelný. Těžko lze srovnávat tehdejší situaci s dneškem, díky listopadovému převratu jsme přišli o mnoho tzv. nepřátel a rozvědná činnost se tak stala spíše jednosměrnou záležitostí. To však nic nemění na faktu, že výsledky rozvědné práce ZS jsou téměř nulové. Zavedenou praxí je umělé vylepšování zpravodajských informací a není výjimkou, že konečný efekt hodnocení je přímo úměrný ceně předaného daru ...

Porovnáme-li ostatní správy zabývající se zpravodajskými aktivitami, můžeme konstatovat, že ZS vychází z podobného srovnání nejlépe. Správa se zabývá tzv. ofensivní činností v zahraničí a zpravodajské úkoly by měla plnit do 3O km od státních hranic. Budoucí zpravodajci absolvují tříleté studium ve zpravodajské škole ZS GŠ a lze je zařadit mezi armádní elitu. A nejenom podle přísloví o jednookém, který je mezi slepými králem. Situace v ZS je však stejně zmatená, jako v jiných armádních složkách: někteří ze zpravodajců zůstali i dnes venku - a bojí se vrátit - jiní odešli do zálohy.

A bylo by naprostým diletantismem, kdyby M. Vacek opomenul ZS a neuložil i zde své špicly. Pokud pečlivě prostudujeme systém přemisťování určitých lidí v době nedávno minulé, dospějeme ke zcela shodnému výsledku. Hra na škatule hejbejte se, totiž začala zhruba v roce 1988 (!) a odkud přišel befél, jímž se Vacek doslova řídil, je jasné. KGB měla jistě nejčerstvější informace a sovětští analytici potřebný předstih ...

Díky "mužům na pravých místech", tak bezprostředně hrozí nebezpečí vyzrazení pracovníků české rozvědky a jejich ohrožení je více než akutní. Pokud nedojde k urychlené nápravě, může dojít k naprosté eliminaci naší zpravodajské sítě v zahraničí. Co by následovalo, není třeba zvlášť vysvětlovat: bezpečnost státu by se ocitla na samé mezi únosnosti, což je pouhým lakonickým konstatováním hrozivého faktu ...

Lustrace ě la Dobrovský

Mnozí si ještě po mnoha měsících, které uplynuly od vlády L. Dobrovského nad armádou, vzpomenou na jeho slova, jež pronesl na lustrační téma: "Armáda se lustrací nebojí. Zatím jsem neudělil žádnou výjimku ze zákona." Samozřejmě, že měl pravdu, armáda či přesněji řečeno, ti s máslem na hlavě, se opravdu bát nemuseli. Lustrace totiž v armádě proběhly po čertech podivným způsobem.

Vesele se lustrovalo ostošest, ale pouze z registrů FMV ! Srozumitelně řečeno, byly využity registry příslušné všem správám SNB, s jedinou výjimkou, jíž byl registr konfidentů III. správy, tedy naší rozmilé vojenské kontrarozvědky. Další pochybení už s sebou nesl sám nedokonalý a hrubě nedůsledný lustrační zákon, který pro armádu stanovil povinnost prověřit pouze důstojníky s plánovanou hodností plukovník a generál, a funkce vojenských přidělenců. Je více než nesporné, že lustrace se měly vztahovat na všechny důstojnické i praporčické funkce a na všech stupních velení. Armáda tak dostala všeodpouštějící glejt s odůvodněním, že by důsledné posouzení viny vojenských kolaborantů ohrozilo bojeschopnost armády.

Svazky v dobrých rukou

Šéf VOZ, gen. Duchek, tak mohl prohlásit v odpovědi na otázku, kterou dostal na Hl. personální správě, kdy a zda vůbec se budou psát propouštěcí rozkazy či rozkazy k přemístění postižených hus, že "armáda bude vycházet pouze z nálezů FMV."

A jistě dobře věděl proč, vždyť vojáci zapsaní v registru svazků VKR, se mohou kdykoliv hodit a většina z nich, ze strachu před prozrazením či vydíráním, vykoná vše co se po nich bude žádat. Je zde vážně ohroženo samo poslání armády a snad není třeba vysvětlovat, že utajované skutečnosti týkající se obrany našeho prostoru či strategie AČR vůbec, budou žádaným soustem pro leckterou zahraniční rozvědku. Veškerými údaji o vojácích z povolání, kteří se upsali vnitroarmádním špiclům, totiž disponují stále ti samí - Dobrovského atestacemi "očištění" důstojníci bývalé VKR. Je vám toto všechno známo, pane ministře ?

Tito lidé nesmí mít v žádném případě umožněn přístup do funkcí, jimž přísluší práce s utajovanými skutečnostmi: to vše bez ohledu na plánovanou hodnost. Totéž se samozřejmě týká i nejrůznějších odrůd bývalých armádních "Parteiträgerů". Ti sice neměli špiclování profesně v popisu práce, leč ono bohulibé konání bylo samozřejmou stranickou povinností a dokládalo vyspělost zdravého třídního uvědomění k zářné kariéře předurčeného jedince. A mně nezbývá než věřit, že pplk. Petr Lužný a Štefan Bačinský, jsou opravdu muži na svých místech (v sázce je totiž příliš mnoho). Anebo se opět mýlím ?

Epilog

A na samý závěr je nutno připomenout, že od 1. srpna tr. platí Zákon o protiprávnosti komunistického režimu, v němž se konstatuje, že "Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace, založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému." Stačí si v mysli oživit, čemu prostřednictvím podobných lidí, dodnes příliš nezměněná armáda, sloužila v minulosti. A nemusíme být pamětníky samých počátků komunistického režimu: vzpomeňme na ostudný 21. srpen 1968, kdy se ČSLA nezmohla ani na jediné gesto odporu, vybavme si stejný měsíc o rok později - kordony vojáků v ulicích našich měst a tvrdé zásahy proti demonstrantům. Kolik scházelo, aby počátkem osmdesátých let naše hrdinná armáda vmašírovala do bouřícího se Polska ? V živé paměti ještě zůstává reminiscence na listopad 1989: tehdy stačil jediný povel, aby po ulicích měst tekla krev stejně, jako v Rumunsku oněch ponurých prosincových dnů. Doufám, že lidem, kteří jsou odpovědni za transformaci nynější armády, slouží paměť stejně dobře, jako větší části tohoto národa ...

(Příště Nastala opravdu doba pohybu ? Čtenářské ohlasy a mnoho dalších zajímavostí)