--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Režim zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 19.07.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Za takový byl označen v § 2 zákona o protiprávnosti komunistického režimu režim, založený na komunistické ideologii, jež rozhodoval o řízení státu a osudech občanů od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989.

Víme-li, že režimem se rozumí metoda fungování státní moci, je třeba hledat jednak zdroj této metody, ty, kdož ji uplatňovali, a specifikovat skutkové podstaty zločinů.

Zdrojem je nepochybně, tak jak to i sám zákon uvádí, komunistická ideologie. Zejména ty její pasáže, hovořící o vedoucí úloze komunistické strany, o diktatuře proletariátu a o contradiction in adjecto - demokratickém centralismu. Z nich pak vycházely teze o nesmiřitelnosti třídního boje, o nepřátelích proletariátu, vnějších i vnitřních. Toto vše bylo pro účely praxe rozpracováváno v "objevné myšlenky" pánů profesorů práva universálního. Mezi jejich objevy patří například teorie o právu, jako nástroji k upevňování třídního panství, teorie o trestním právu jako nástroji k potlačení buržoazie a maloměšťáků. Bohužel epigoni těchto teorií, jakým jsou nepochybně soudruzi Knapp, ale i Karabec, znalci a kritici buržoazního práva státního, jakým je soudruh Klokočka, docházejí neustále sluchu a funkcí ve státě, který sám sebe prohlašuje za právní stát.

Není pochyb o tom, nakolik se snesou uvedené teoretické poučky a teze z nich vycházející s představami o právním státě. Rovněž tak by nemělo být pochyb o tom, nakolik budou jejich dřívější autoři schopni budovat právní stát.

Jestliže jejich teoretické poučky a teze byly inspirací pro metody, jimiž mělo dojít jejich naplnění, jaké asi budou metody, jimiž dojde naplnění představa o právním státě.

Leč metody samy o sobě a teorie, z níž vycházejí, nejsou zločinem bez svého naplnění jednáním, podle nich. Jednání se mohou dopustit pouze konkrétní lidé. Třeba ve jménu ideologie a metodami z ní vycházejícími. Proto je nutno posuzovat ne jenom je, ale je nezbytné posuzovat jednání těch, které je svými činy naplňovali.

Zde ale naráží jakékoli požadavky na zjišťování odpovědných osob na vžitou představu, která je blízká každému, kdo je momentálním držitelem moci. Pregnantně se o tom vyjádřil soudruh Honecker, když připouštěl svoji odpovědnost, ale pouze politickou s adekvátním trestem, jež by měl mít pouze politický charakter. V tomto smyslu je vyslovení požadavku odpovědnosti politických činitelů za škody, které svým jednáním ve jménu jimi zastávané ideologie napáchali kacířstvím. Politikové se tak pasují na něco jiného, než jsou jejich spoluobčané. Těm hrozí trest za každé pochybení. Trest s povinností napáchanou škodu nahradit. Zločinnost, nelegitimnost a zavrženíhodnost jakéhokoliv režimu se pak stávají pouhou rétorickou kategorií užívanou v boji o sympatie voličů. A jako takový lze vidět i zákon o protiprávnosti komunistického režimu, pokud z něho nebudou vyvozeny důsledky vůči konkrétním osobám, které se jménem režimu, na základě jeho ideologie a jím prosazovanými metodami dopouštěli zločinů jak proti konkrétním osobám, tak proti lidské společnosti jako celku. K tomu je však třeba určit, i z hlediska právaplatného v době jejich spáchání, skutkové podstaty takových činů, aby ti, kteří se dopustili zločinného jednání, mohli být potrestáni.

V Praze dne 19. července 1993

pro NN Vladimír Kolář