--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Srpnoví oslavenci
Zdroj: NN Ročník........: 0003/018 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 20.08.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V podvečer 20. srpna jsem se účastnila otevření výstavy p. Dobrovolského, sestavené z jeho originálních fotografií zachycujících onen smutný den.

Ať mně však pan Dobrovolský promine, ráda shlédnu výstavu některý jiný den a přinesu o ní reportáž našim čtenářům. Upřímně řečeno, utekla jsem. Byla pro mne nevstřebatelná setava těch, kteří o srpnu l968 měli vyprávět. Pro zajímavost alespoň jména některých z nich: Kamila Moučková, Jiří Dienstbier, Jiří Ruml, Jiří Kantůrek. Chtěla-li bych slyšet slova, že nebýt února l948, nebylo by srpna l968 , musela bych jinam a to na Václavské náměstí 2l. srpna v podvečer, kde u sochy sv. Václava pořádal demonstraci KAN spolu s KPV. Vytoužená slova jsem slyšela několikrát, pokaždé pádně a důrazně podaná, ať již byl řečníkem člen ODS, KDS (Václav Benda), KDU-ČSL nebo KAN. Poslouchala jsem a aplaudovala při větách o zákazu komunistické strany jako zločinecké organizace. Kolik však již takových plamenných proslovů proslovených z tribun jsem za poslední čtyři roky slyšela! A ...

Členové KAN měli klopu ozdobenu vizitkou: "Čtvrtstoletí okupace". Zeptala jsem se jednoho z účastníků: "Myslíte, že skutečně se jedná o čtvrt století sovětské okupace?" "To rozhodně ne, je to jen symbol okupace vojenské." - otázka: "Myslíte si, že je přijatelné, aby o srpnu l968 hovořili osmašedesátníci jako hrdinové?"

- odpověď: "Rozhodně ne. I oni, přece, vše zavinili. Máme je oslavovat pro jejich pozdní prohlédnutí?"

Hovořila jsem s panem Svobodou (příhodné jméno) z KAN. Přiznám se, že mezi jinými brilantními projevy mě nejvíce zaujal pan Bohuslav Hubálek. Jediný nemluvil všeobecně a netaktizoval. Přesto konkrétně, na příkladu pana ministra V. Dlouhého demonstroval přizpůsobivost pragmatických komunistů a jejich novodobé pronikání do popředí pod jiným štítem.

V tom se za mnou ozval hlasitý výkřik? !Vy jste asi od Sládka, že?"

Otočila jsem se. Za mnou stály dvě starší dámy, s očima rozzářenýma katarzí z odsudků komunistů od předřečníků pana Hubálka. Neváhala jsem a s oběma dámami jsem po demonstraci provedla krátký rozhovor.

- NN: Promiňte, můžete mi sdělit co se vám nelíbí na projevu p. Hubálka?

- první dáma: To, co říkal o panu minisru Dlouhém. - NN: A víte o tom, že pan ing. Dlouhý byl komunistou a to nikoliv komunistou řadovým?

- první dáma: Amo, to víme, ale dneska už není - NN: Domníváte se, že v desetimilionovém národě, kde jeho vládu tvoří nepatrné promile, by se nenašel jiný vhodný ministr hospodářství bez komunistické minulosti? - první dáma: Ne, nenašel. Určitě by se nikdo lepší nenašel. - NN: Chcete říci, že komunisté jsou nenahraditelní odborníci?

- první dáma: Když on už ale není komunista. - NN: Promiňte, poslední otázka: "Koho jste volily a které straně fandíte?"

- druhá dáma: ODS, ta je nejlepší. A vůbec se nestydím a říkám to veřejně. ODS!

* * *

Vyzývám vás k minutě ticha za mrtvé srpna l968, mrtvé z květnových dnů l945, popravené z padesátých let, ale i z protektorátu Böhmen und Mähren, za oběti gestapa, StB a KGB, za oběti rasismu, antisemitismu, nacionalismu, nacismu a komunismu.

Vyzývám vás k další minutě ticha, věnované hlubokému rozjímání o nás, co to v nás je, kde je chyba, že se dokážeme semknout v kritický okamžik, abychom vzápětí lhostejně a trpně přijímali vlastní osud, jako chovné stádo lehce ovladatelných bytostí. Dokážeme potom jen alibisticky oslavovat oběti našeho kolektivního setkání. Vyzývám vás k polemice na toto téma. Prosím pište mi do redakce na účet příjemce.

Iva SEDLÁŘOVÁ