--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: O podivných dobrodincích
Zdroj: NN Ročník........: 0003/018 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Oč jednodušší to mají naši všeodpouštěči, naši sametoví političtí kulturisté než poctivý (to jest i patřičně tvrdý) kritik neřádů a neřádstva kolem nás! Jen se "láskyplně" usmívají, jednají i s lidmi hodně provinilými jako s lidmi seriózními, a mají pověst lidí tolerantních, dobrotivých. Jen málokdo si uvědomuje (při téměř všeobecném ochromení způsobilosti ke kritickému myšlení a při téměř všeobecném ochromení smyslu pro spravedlnost), jak velkou spoluvinu nesou právě tito "dobrodinci" za špatnosti a hanebnosti, které tady jsou. Nevzdorovat zlu, to totiž vůbec není záležitost neutrální, je to vlastně tolerování a tedy i jedna z forem podpory zla.

Být špatností pobouřený a tvrdě ji pranýřovat - za to, že by se měl někdo červenat? Neměly by se spíš červenat naše "sametové" mátohy? Nejsme snad především jejich vinou silně ohroženi dokonce i recidivou "zmodernizovaného" komunismu? (Bude to komunistický kapitalismus nebo spíš kapitalistický komunismus?) Nejsme snad především jejich vinou přímo zaplaveni duševní špínou bolševickou i nebolševickou? Nemají snad právě oni lví podíl na tom, že spousta lidí poctivých ve spravedlnost už zas nevěří a zlověstně hodně darebáků se už zas spravedlnosti nebojí? Co je to za dobrodince, které pobuřují tvrdí kritikové neřádstva, ale hlavní viníci tohoto neřádstva je nechávají lhostejnými nebo je dokonce oslavují?!

Ant. Bělohoubek