--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Na počátku bylo slovo
Zdroj: NN Ročník........: 0003/018 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Hluboké biblické moudro se dá přiblížit i zarytému atheistovi. Každý musí se mnou souhlasit, že řeč je dorozumívací prostředek tvora zvaného Homo-sapiens. Je to rozhodně prostředek při argumentaci masově přesvědčovací. Prostředek, který může slabší nebo rozumově méně vybavené, ale i váhající směrovat, vést, řídit.

Proto bude v každé době instituce šířící "Hlas" předmětem zájmu k ovládnutí tím mým a tudíž dle lidského "ega" nejlepším názorem. Ale bude i místem, kdy ve chvíli obecného ohrožení stane se shromaždištěm statečných, ochotných vlastním tělem bránit svobodu šířeného slova. Je pátek 20. srpna l993, l0 hod. 30 min. Stojím před Čs. rozhlasem a sleduji akt odhalení pamětní desky se jmény těch, kteří položili život k jeho obraně při okupaci Československa pěti armádami vojsk Varšavské smlouvy 2l. 8. l968. Ke dvěma deskám - ke květnovým dnům l945 a srpnovým l968 v průčelí budovy na Vinohradské třídě l2 v Praze 2, přibyla deska třetí. Obětem revolučních dnů roku l945 je věnována vstupní hala, padlí roku l968 jsou vyjmenováni na fasádě domu.

Na desky předsálí by se již další jména nevešla. Poslouchám jen jedním uchem zahajovací projev Ivana Medka. Zaujala mne úvaha, koho by ti mrtví, kdyby byli mezi námi, volili v parlamentních volbách v r. l992? ODS či jinou koaliční stranu, ČSSD či propadlé OH, kde všude jsou bývalí komunisté (ačkoliv i v ODS a ODA - víme své). Byli by ochotni zemřít, kdyby znali další vývoj? Už vůbec se neodvažuji položit si otázku co by řekli mrtví v roce l945, kterým po léta ve výroční den pokládali rudý věnec a stráž drželi krojovaní pionýři.

Mou pozornost upoutal až projev nového ředitele rozhlasu Vlastimila Ježka. Snad proto, že jak sám podotkl, bylo mu v roce l968 pouhých pět let, paralelu roku l968 nacházel v září r. l989 a nikoliv v roce l945 a zvláště v roce l948. Nebo měl pan ředitel důvod srovnání dán svým smýšlením? Jistě se dá namítnout, že rok l948 neměl své rozhlasové mrtvé. Přišli potom, ušetřily se kulky, stačil provaz. Ba ne, pane řediteli. Mluvil jste sice vroucně a procítěně, já si však dovoluji tvrdit, že úplně jinak, než by z úst ředitele rozhlasu právě po roce l989 mělo zaznít.

Měli jsme slyšet, že kdyby nebylo února l948, nebylo by zbytečně padlých v srpnu l968. Měli jsme slyšet, že kdyby nebylo předběžných dohod příštího rozdělení Evropy, nečekala by americká armáda v okolí Plzně, až uměle vyvolané Pražské povstání přijdou rozhodnout vítězná vojska Rudé armády. Paralely z roku l968 a l989 nejsou však od věci z jiných důvodů.Slyším-li "osmašedesátníky" vyprávět o svém hrdinství z těch srpnových dnů a vidím prostor, který je jim dáván v jejich politických mantinelech právě v rozhlase, mám jisté pochyby o výsledku listopadu l989.

Protože se pohybuji, jak se dnes s oblibou říká "blízko kruhů dobře informovaných", neunikly ani mně podezřelé změny klimatu ve sdělovacích prostředcích. Televize byla jasná hned od počátku s panem J. Kantůrkem v čele. Ani jeho smetení z trůnu TV, konečně jen důsledek rozdělení státu, nepřineslo hlubší změny, což je jasné i laikům ze skladby pořadů. Pan intendant Štern z ODA buď nevidí, nebo je to v souladu se záměrem jeho politických soukmenovců. Ředitelů rozhlasu se vystřídalo již několik. Posledního, pana Mejstříka, přežil jen o několik týdnů šéf Radiožurnálu V. Musílek, člen ODS. Vedení čs. rozhlasu i stanice Radiožurnál však neosiřely nadlouho. Ředitelem se stal již zmíněný řečník pietního aktu p. Vl, Ježek, Radiožurnálu Alexandr Pícha. Což o to - změny jsou kořením života. Co však je pravou příčinou? Český deník zveřejnil, že dvacet redaktorů z rozhlasu díky této změně odchází - čs. rozhlas tuto zprávu vzápětí dementuje. Čtenářům Č.D. prezentoval svou zprávu v kontextu s okolností, že V. Musílek byl představitelem ODS, kdežto nový ředitel, Vl. Ježek, se netají svou sympatií k ODA, pracoval v deníku Práce a dokonce se šeptá o jisté nezištné přípomoci v případě volebních reklam OH. Ten, kdo přichází často s rozhlasovými pracovníky do styku však ví, že pod p. Musílkem se smělo téměř vše. To slovo "téměř" pak je jisté omezení, které "nedovoluje kritické názory na politiku nejsilnější, nejoblíbenější a srdci nejdražší strany" českých posluchačů, potencionálních voličů v dalších parlamentních volbách. Známe, že? Dnes už nikoliv KSČ, ale jiná zázračná a neomylná strana.

Mnozí z odcházejících podali své výpovědi právě z tohoto důvodu a mnohem dříve, než byl Musílek odvolán. Servilita Č.D. mě nepřekvapuje, protože situace je obdobná. Pravicovost totiž znamená totéž co ODS. Jak je vidět, bolševismem jsme nakaženi všichni, alespoň v totalitních představách o svobodě slova. To ovšem neznamená, že cesta rozhlasu pod novým vedením je zbavena nešvaru cenzurních zásahů (neboť o nic jiného se nejedná). Uvidíme, čas ukáže, zda nad Vinohradskou l2 svítá, či nastává soumrak. Jisté obavy jsou jistě odůvodněné.

Zvláště připustíme-li možnost (šeptanou v kuloárech) o jistých tajných politických dohodách mezi ODA a OH o převzetí moci, kterému má připravit půdu ovládnutí sdělovacích prostředků, BIS, justice atd.

Události posledních dnů a propukající aféry jako houby po dešti, mající za úkol zdiskreditovat představitele citovaných institucí nasvědčují, že šeptané prognózy nejsou liché. Unavený občan, vydíraný půl století zleva, je zklamán "konzervativizmem" zprava. Izolován od všech zkušeností není schopen pochopit, že se o konzervativizmus v pravém slova smyslu nejedná, tím méně o demokracii. Vidina liberálního středu tak může být lákavá. Porovnejme se situací voleb v USA.

Vraťme se však k rozhlasu. Jistá redaktorka, kterou z pochopitelných důvodů nechci jmenovat, mi řekla: "Máme-li si vybrat mezi cenzurou ODS a cenzurou ODA a OH, je dilema jasné. Odcházím za p. Musílkem do Orbisu (agentura pro rozhlasové a televizní vysílání), který bude úředně

vládní, ale neoficiálně se ví, že stranící ODS." Okolo rozhlasu se povídá, že programový šroubek bude utahován pozvolna a nenápadně, lidé měněni postupně - k cíli, který bude de facto normalizační žurnalistikou s lidskou tváří. Padlo jméno Vladimíra Mlynáře v souvislosti s obsazením místa šéfa Radiofóra. Jisté je, že A. Pícha má po tři měsíce blokováno místo zpět v televizi, pokud rozhlas "nezvládne" tak, jak je žádoucí. A co je žádoucí? Vzpomínám princip redaktorů Čestmíra Čejky: "moderátorova tyč vytváří umělé klima společnosti".

... Stojím před budovou čs. rozhlasu, je pátek 20. srpna l993, ll hodin dopoledne. Právě byla odhalena pamětní deska se jmény patnácti občanů tohoto státu, kteří v těchto místech 2l. srpna l968 zahynuli nebo na následky svého zranění zemřeli. Mezi účastníky není mnoho známých tváří z naší politické scény. Vidím ministra obrany A. Baudyše, poznávám předsedu nejvyššího soudu O. Motejla. Ohromeně zjišťuji, že si něco srdečně vysvětluje se soudruhem ORTMANEM.

Z pozůstalých, kladoucích k desce kytice, poznávám například rodiče Milana Kadlece. Vzpomínáme na Milanův pohřeb do prozatímní hrobky na hřbitově u sv. Matěje v Praze 6. Po celém obvodu hřbitovní zdi byli rozestavěni sovětští vojáci a pohřební akt probíhal pod ostře nabitými a na nás namířenými samopaly. Vzpomínám, jak později z Milanova hrobu musel být odstraněn vybroušením nápis "zavražděn okupanty" a nahrazen citací "tragicky zahynul".

Poznávám syna dalšího zavražděného, Václava Sadílka. Ten mi později odpoledně řekl: "Byli jsme pozváni na ředitelství rádia po tomto aktu. Je mi špatně ještě teď z toho, že jedni a titíž lidé, kteří mají de facto tátu svou nenávistnou ideologií na svědomí, mně po odhalení pamětní desky s jeho jménem vyjadřují svou účast" ...

Iva SEDLÁŘOVÁ