--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Zvířata za to nemohou ...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/018 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL

Se damnat iudex, innocentem qui opprimit (Publ. Syrus, Sent. S. 31).

Bezectnost některých lidí je známá a zdaleka nebudí tolik pohoršení jak by se na první pohled zdálo a kolik by zasluhovali. Po čtyřech letech, jež uplynuly od sametové inkarnace, by bylo zcela logické, že alespoň část institucí, které tvoří pilíře státu a měly by být oporou společnosti, bude očištěna od individuí nevhodných. Mezi úřady, které by měly bezúhonností činovníků oplývat a honosit se nezávislostí, patří pochopitelně justice. Mnoho nabubřelých slov jsme vyslechli od našich nejvyšších, jimiž proklamovali nutnost ustavení právního státu v němž je nezávislost soudů a soudců podmínkou nikým a ničím neovlivňovaného výkonu spravedlnosti. Bohužel všechna předsevzetí o nutnosti očisty justice, jež se od dob komunistických změnila velmi nepatrně a spočívá zřejmě v pouhé výměně státního znaku za hlavami senátu, zůstala právě v oněch deklaracích. Stejný zůstává k obrazu komunistickému účelově pokroucený právní řád, stejně jako soudci pro něž jediná změna, kterou prošli, bylo odložení partajních legitimací, což zřejmě mělo demonstrovat právě onu nestrannost. Leč zanechme nářků obecných a pohlédněme tvrdé realitě přímo do tváře.

Ostravský rehabilitátor

Jméno nynějšího předsedy ostravského rehabilitačního soudu JUDr. Aloise Klára jistě není našim čtenářům neznámé. V několika článcích, které jsme v průběhu doby zveřejnili, se jméno tohoto bývalého prokurátora z let padesátých objevilo v souvislosti s jeho dnešní činností při rehabilitacích politických vězňů. Pikantní ovšem je, že rehabilituje i své bývalé oběti, v našem případě pana P. Tunáka, jenž se po desetiletém věznění v ruském gulagu vrátil zpět do vlasti a jemuž napařil v r. 1959 14 měsíců nepodmíněně za hanobení spojeneckého státu a pobuřování (ş 125 a ş 81). A aby dodal patřičnou váhu svému upřímnému rozhořčení nad "značně společensky nebezpečným" vystupováním zločince Tunáka, nevpustil ho při hlavním líčení do soudní síně, čímž mu odepřel i adekvátní obhajobu.

Kusnierz a spol.

Případ pana E. Kusnierze z Lucemburska je rovněž znám. Tento bývalý politický vězeň, jenž byl v roce 1951 v Brně odsouzen společně s dalšími souputníky z velezrádné skupiny za "loupež aktovky se stranickým materiálem" domorodému šéfovi partaje, dostal ze všech zúčastněných těžkých zločinců trest nejvyšší - 18 let nepodmíněně. Prokurátor tehdy žádal trest absolutní, bolševický soud však rozhodoval "humánně" a navrhovaný trest smrti odmítl s tím, že "... by to nebyl positivní politický čin" (...). V r. 1952, již ve věznici Mírov, se E. Kusnierz společně se svým spoluvězněm O. Budkem, pokusili o útěk, jenž však nezůstal nepovšimnut. Vězeňský konfident Chrastavský je udal a bachaři byli připraveni. Budko byl několika střelami zasažen do zad a E. Kusnierz do nohy. Poté byl chycen a surovým způsobem zbit. V protokolu se ovšem objevilo, že se zranil při pádu z okna. Výčet zranění, která utrpěl, byl děsivý: otřes mozku, protrhlé ušní bubínky, několik vyražených zubů, zlomený palec pravé ruky, vykloubená pravá ruka, dvě zlomená žebra, prostřelená noha, pravá noha přeražená - sám vězeňský lékař, který zprávu sepsal, poznamenal, že zlomenina nohy musela být způsobena úderem tvrdého předmětu - vykopnutý kotník, zlomený malíček pravé nohy a řada dalších zranění.

Po částečném uzdravení absolvoval ještě několik "nápravných ústavů": věznici v Ostravě, H. Králové, na Pankráci, lágry v Jáchymově (Vitmanov, Bratrství, Nikolaj) a další žaláře - Mírov, Příbram-Bytíz, Ilava a pověstný Leopoldov. V roce 1964 byl podmíněně propuštěn na svobodu, můžeme-li tak nazvat život v komunistickém Československu ... Po r. 1968 se po marném nátlaku StB, aby podepsal spolupráci, rozhoduje k odchodu do zahraničí a po mnoha životních peripetiích se nakonec usadil v Lucembursku.

Odčinění křivdy ?

Po dvacetiletí tuhé normalizace se konečně bolševický režim hroutí a řada dochází i na bývalé politické vězně. Počátkem roku 1991 je E. Kusnierz JUDr. Klárem rehabilitován, přičemž mu naděluje 5 let nepodmíněně jako zbytkový trest za sabotáž, které se nedopustil: vše bylo vykonstruováno StB. To se pochopitelně pana Kusnierze "poněkud dotklo" a zasílá svému horlivému rehabilitátorovi dopis, ve kterém mu radí, aby alespoň "občas při uvažování použil to kulaté, co má na krku".

Tím ovšem našeho milého soudce do hloubi duše urazil - vždyť jak by mohl tolik let zastávat natolik váženou funkci, nemít alespoň přehršli intelektu - a žaluje vytrvalého protikomunistického zločince za urážku veřejného činitele a útok na státní orgán, přičemž si neodpouští výhrůžku zatčením, překročí-li onen zatvrzelý lump státní hranici.

Každému, co jeho jest ?

Vytrvalost bolševických mutantů je vpravdě obdivuhodná, jakoby vůbec k ničemu nedošlo, nikdy nebyl žádný 17. listopad, vše bylo jako dřív. Oběť zůstává obětí i dnes a navrch mají opět ti čilí rudí stařečkové, kteří hřímali v soudních síních let padesátých o spravedlivém trestu nad třídními nepřáteli a agenty imperialismu, přičemž je s pocitem dobře vykonané práce posílali na smrt nebo na řadu let do lágrů a žalářů.

JUDr. Klár je pouze jedním z mnoha podobných, kteří - pokud se dožili podivné revoluce - i dnes oddaně slouží ... Ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Novák obdržel několik podnětů, které by postačily v každém civilizovaném státě, jenž se na rozdíl od nás může honosit označením právní, k odvolání tohoto svérázného soudce. Doposud je ticho po pěšině a pan ministr neuznal za vhodné, ani sdělit svoje stanovisko k tomuto ostudnému případu.

Zvířata a lidé

V loňském roce jsme dotyčného soudce označili jménem zvířete, které nám skýtá nemálo chutných proteinů bez nichž se zvláště česká kuchyně neobejde. Tento poněkud groteskní způsob, jak dostat zmíněného "muže práva" před soud a pohlédnout mu do tváře, se zdá být účinný. Postupně jsme podobně jako i ostatní, pana Kusnierze nevyjímaje, obviňováni z útoku na veřejného činitele, což bylo nakonec i naším přáním a jsem přesvědčen, že případu se dostane dostatečné publicity i v zahraničních médiích. Nadmíru zajímavý bude průběh soudního řízení zvláště nyní, po schválení zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, kde se mj. praví, že "Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali ...

d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:

- popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám ... atp.

(2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odst. 1, jsou plně spoluzodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické a ideologické oblasti ..." Kam však zařadit soudce, kteří na základě vylhaných důkazů a provokací konfidentů vědomě odsuzovali nevinné, to vše na základě zvráceného právního řádu, jenž v podstatě platí dosud ?

Mně však na mysli tane jiná a daleko prozaičtější myšlenka: jak k tomu to ubohé zvíře přijde, aby bylo k člověku přirovnáváno ...

(Motto v podtitulu si dr. Klár určitě přeloží sám, jako iudex candidus je jistě znalý jazyka latinského.