--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Zdrcadlová bludiště? Hračky pro levičáky
Zdroj: NN Ročník........: 0003/018 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 18.08.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra Motto: Věci nejsou takové jak se zdají
ale jaké skutečně jsou
Dramaturg olomouckého divadla z komunistických časů Pavel Dostál o mně 18.8.1993 napsal v Rudém právu, které dnes ono krvavé slůvko "Rudé " má již jakoby stydlivě zakryto fíkovým listem, že jsem v NN zveřejnil nechutné denunciace na adresu Václava Havla. Článek, vyjadřujícící to čím patrně Pavel Dostál nejvíce trpí, nazval výstižně "Schizofrenie". To také poněkud omlouvá v něm přítomnou zmatenost a podivuhodnou " schopnost " plést si zrcadlo s realitou. Soudnému člověku totiž na rozdíl od pana Dostála nepřipadá nechutné zveřejnění informací o chování Václava Havla, ale Havel sám, protože se tak chová. Mimo jiné, sám od sebe jsem článek psát nezačal, ale protože jsem chtěl udělat radost Ivance Hudcové, která se na stránkách Květů čtenářům svěřila, že Michael Simons, autor "Nesmělého presidenta", projevil zájem o extravagantní historky o Václavu Havlovi a hlavně o ženách se kterými navázal intimní vztah. Protože pár takových historek znám tak, aby náhodou neměla pocit, že jí nikdo nebere vážně, tak jsem ochotně vzal tuto dámu za slovo. Jak je však vidět, musím i ve svém případě prohlásit, to co tvrdím, když se směji druhým, že nevděk světem vládne. Nelze se tomu divit. Většina lidí v našem státě má totiž máslo na hlavě. Léta podporovali KSČ, chodili s infantilními mávátky na prvomájové průvody, dělali ze sebe hlupáky pro svoji zbabělost a závislost na pohodlném životě a najednou se stali přes noc hrdiny tvořící svým cinkáním klíčů revoluci. Tito lidé si tuto lež o své nenadálé významnosti vzít nedají a sotva příjmou, že Václav Havel je pro mne pouhý člověk z masa a kostí, kterého i když se na něho zlobím, mohu mít pro mnoho jiných dobrých vlastností také rád a nikoliv bůžek, který naplnil naši nicotnost smyslem významnosti. Když bůžka napadáme, říkáme nepřímo těmto lidem, že jsou nuly, které kdyby na to přišlo, by opět hodily do volební urny svůj hlas pro komunisty stejně jako před lety. Mají nám tedy za tuto pravdu o nich být vděčni? Měli by. Antonín Bělohoubek kdysi prohlásil, že jsme spojeni nikoliv svojí velikostí, ale svojí ubohostí. Velká slova, protože pouze vědomí vlastní ubohosti zbavuje strachu vidět pravdu nejen o druhých, ale i o sobě.
Tomuto postoji je zřejmě na hony vzdálen Pavel Dostál, který se ozývá hned poté co se zmiňuji v článku " Vůně ženy Petry Buzkové" o jeho náušničkou propíchnutém uchu, aby tak potvrdil pravidlo, že muži, kteří tuto ozdobu nosí jsou v podstatě marniví a ješitní. Stejně tak nezapře v sobě dramaturga předvádějícího scénu, když se hystericky vrhá po generálním prokurátorovi Šetinovi, jako slepice po kousku chleba, sotvaže s nim udělám rozhovor. A je jako slon v porcelánu dělající humbuk, když podává u městské prokuratury v Praze podnět k prošetření Šetinových výroků, které jsem necenzuroval jak je u dnešní pokrytecké žurnalistiky běžné, ale zachoval v jejich autenticitě. Že s panem Dostálem vždy nesouhlasí ani jeho spoludruzi, dokazuje jemu adresovaný Otevřený dopis Jeho Intelektuálské Magnificence Doc. PhDr. Zdeňka Klanici, DrSc z Brna, který byl původně adresován Rudému právu. Přátelské klání nad páně Dostálovým článkem, který jako by předcházel jeho "Schizofrenii" a právě proto tedy i příznačně nazvaný "Strach z katarze" vzbuzuje opravdové veselí. Pan Klanica zde upozorňuje na to, že Pavel Dostál doporučuje KSČM opět tu jedinou správnou cestu jakou již měla v programu v bývalé ČSSR, tentokrát však s jiným módním scénářem, totiž - přejmenovat se. Ta druhá prý vede do pekel. Ke spáse podle pana Dostála tedy stačí udělat pouze magický obřad zmatení pojmů, v němž hříšník uvěří, že změnou jména unikne spravedlnosti v ohni a síře. Hleďme na co dnes nepříjdou ty hlavičky v ČSSD(b). Jen, aby ale nebyli čerti chytřejší. Pan Klanica mi jistě odpustí, když pro nedostatek místa přehlédnu další klenoty jejich vzájemné polemiky a zastavím se pouze u tvrzení v závěru jeho Otevřeného dopisu, které s onou " první pomocí" pro KSČM koresponduje. "Ti kteří moralizují dějiny však církvi nic nevyčítají především proto, že není v opozici! Na rozdíl od komunistů režim podporuje. Troufám si tvrdit, že ve chvíli, kdy komunisté opustí své postavení důsledné opozice proti nelidskému, antihumánnímu systému, který dnes ničí celý svět, jeho ekologickou rovnováhu, vše by bylo odpuštěno. I název, jen kdybychom souhlasili a ruku v ruce vykročili vstříc světlým zítřkům kapitalismu."
Na to si dovoluji odpovědět, že komunismus měl tuto příležitost sedmdesát let a že jí nevyužil dokazují desítky milionů mrtvých, úpadek mravního, kulturního a ekonomického rozvoje, ze kterého se nyní tak obtížně vzpamatováváme a řetěz ekologických katastrof táhnoucí se od severu Čech až po Čukotku. Také se mi nezdá, že by jeho hlas dnes výrazně zazníval ze skupin ochránců přírody, svádějící marný boj za záchranu životního prostředí. Komunismus a jakýkoliv jiný socialismus je především vláda byrokratů a nikdy tomu ani nemůže být jinak, protože masová sociální politika a proto i zvýhodňování neschopných je možná pouze za vlády úředníků, kteří jí organizují. V podstatě je to humanistická intelektuálská konstrukce stavící člověka a jeho chlévní blaho do středu světa. Snaha překonat tuto pravdu je buď bláhovým pokusem sestrojit perpetum mobile, nebo největší gaunerství prováděné z pozice antrophocentrismu, kryjícího se za "ušlechtilou" maskou právě tohoto již zmíněného humanismu. Dnešní plány velkoplošného zemědělství jak si je představuje ČSSD(b) jsou neméně protiekologické jako byla kolektivizace tototo rezortu v padesátých letech. Člověk, pokud sám chce přežít, nesmí již žít na úkor jiných rostlinných a živočišných druhů! Pokud se nezbavíme tohoto antrophocentrismu, který je v podstatě tím nejzrůdnějším imperialismem páchaným na přírodě, během několika desetiletí zmizíme z povrchu Země. Všechno ostatní proti tomuto problému jsou prkotiny. A koho bude ještě potom, až tuto planetu pokryjí vybělené lidské kosti zajímat, zda vyhrála ve volbách ODS, či ČSSD(b), aféra Wallis, smysl cest KSČM a jiné starosti politiků, aby se udrželi tučných koryt? Nebojme se prožívat pocity zoufalství a beznaděje, které vyvolávají právě tyto nepříjemné informace a začněme s tím, že si budeme říkat pravdu do očí. Lidstvo životně potřebuje tuto terapii a nikoliv si zakrývat oči růžovými brýlemi komerce jako to dělá dnešní televize a postkomunistický bulvární tisk, kteří cestu do této zkázy naopak podporují. Pane Klanica a pokud tu někdo bude dělat poctivě sociální politiku, pak to nebudou žádní komunisté a socialisté myslící především na svůj vlastní břich, ale nesobečtí a do věčnosti obrácení lidé, jaké nacházíme nejčastěji právě v církvích, ale i mimo ně.