--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -bk-
Název: Muž na svém místě
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 06.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Před časem jsme přinesli informaci o náčelníkovi generálního štábu české armády genmjr. J. Nekvasilovi, jenž mj. úspěšně absolvoval dvě sovětské vojenské školy, což je zřejmě nejlepší kvalifikací pro výkon jeho dnešní vysoké funkce. Podobné téma se přetřásalo i na rozhlasové besedě zástupců vojenské veřejnosti a Necenzurovaných novin s ministrem obrany Baudyšem, jehož doprovázel čerstvě jmenovaný náčelník Gšt (- zkrácené znění besedy přineseme v některém z příštích čísel).

V Českém deníku ze 6. září tr. mne zaujal čtenářský dopis, který, jak se zdá, potvrzuje slova ministra Baudyše, že sovětské vojenské školy technického směru - genmjr. Nekvasil šéfoval i raketám PVO - nejsou na závadu ... Konečně, posuďte sami.

Nekvasil před pár lety

Dne 11. srpna mě v Českém deníku upoutal článek o prověrkách v naší armádě, doplněný fotografií současného náčelníka generálního štábu, plukovníka (nyní již generálmajora) J. Nekvasila. Článek bych patrně přešel bez větší pozornosti, nebýt již zmíněného obrázku. Pohled na jeho rozesmátou tvář mě vrátil o čtrnáct let zpět, kdy jsem vykonával jednoroční vojenskou službu u oddílu PVO s velitelstvím v Praze-Ruzyni. Čest poznat J. Nekvasila (toho času kapitána) jsem měl hned první den vojny, první zářijovou sobotu roku 1979 v nočních hodinách v kasárnách Praha-Ruzyně.

Zde, ve velkém sále, kde bylo shromážděno asi 80 absolventů (včetně mne), nás přišel přivítat jistý kapitán Nekvasil. Přivítání bylo velice strohé. Spočívalo v tom, že nás rozdělil na dvě skupiny. V té první byli komunisté a členové SSM a v té druhé ti horší. Patřil jsem do té druhé, na kterou se on také hned zaměřil. Velice tvrdě nám dal najevo, že nic dobrého nás po dobu vojny nečeká. Neustále křičel, že "nikdy nebudete povýšen". Se vším zlem jsem počítal a vůbec mě to v těch letech nepřekvapovalo. Horší však bylo to, že prováděl politické školení absolventů většinou dvakrát týdně po šesti hodinách. Takovou výuku neměli patrně ani posluchači Vysoké školy politické ÚV KSČ. Tam jsem poznal, že přede mnou stojí komunista velkého formátu, pro něhož člověk jiných, natož opačných názorů, nemá absolutně žádnou cenu. Nemá význam rozepisovat, jaké nesmysly nám tento fanatický politruk předkládal, ale ve vzpomínkách mě občas zamrazí. Zvláště nepříčetný byl, když přišlo na řadu téma "rok 1968", doplněné promítáním tehdy tajných (patřičně upravených) filmových snímků za začátků okupace a následných událostí. Tam se jeho fanatismus vystupňoval. S tváří plnou zlosti křičel, že vojenský zásah byl správný, ale že měl být proveden daleko tvrději a všichni zastánci polednového vývoje přísně potrestáni. Pro tyto lidi měl zavedený termín "zrádci vlastního národa" nebo též "zaprodanci". To, že je zrádcem vlastního národa právě on, si uvědomit nikdy nemohl, neboť na ruských vojenských školách, kde strávil pěknou řádku let, ho takto vychovali. Byl, a možná ještě je, na to hrdý.

To, že ho uvidím na vysokých armádních postech, jsem věděl, ale že zaujme druhé nejvyšší místo v dnešní armádě, mně vyráží dech.

Přemysl Bradáč, Liberec 8

V poslední části "nekonečného příběhu" naší transformující se armády, jsem ve snaze o positivní pohled na některé skutky vojenských hodnostářů, pochválil pana náčelníka za jeho prohlášení, že budou zveřejněny dokumenty o činnosti ČSLA v pohnutých letech 1968-69.

Bohužel mne moje tušení neserióznosti podobných deklarací pronášených ústy armádních nejvyšších opět nezklamalo. Po několika dnech tentýž pán prohlásil, že se nic zveřejňovat nebude, odtajněna může být prý pouhá malá část dokumentů. Takže upřímně děkujeme, pane (či soudruhu ?) náčelníku !

-bk-