--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Sám sobě třídním nepřítelem nebudu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 12.08.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

motto: Vrchol absurdity? Příkladně suchý hadr na dně mořském,

nebo generál v tramvaji...

Jednou takhle ráno ve čtvrtek, tuším už to bylo 12.srpna, jsem nastupovala na Hanspaulce do autobusu 131. Nic neobvyklého.Jezdím tak denodenně léta. A to mohu mluvit o štěstí. Kdyby strana byla důslednější v boji s třídním nepřítelem, šlapala bych dnes pěšky někde za Uralem.

Nebývalé však to ráno bylo, že jsem usedla na sedadlo naproti bývalému federálnímu premiérovi panu Marianu Čalfovi. Slovo dalo slovo, jak se říká. Prali jsme špinavé prádlo generálního prokurátora Jiřího Šetiny a jeho "vilobytové "aféry. Má otázka, co říká pan inženýr tomu, že v době kdy se signovala Charta 77, pan prokurátor kupoval činžovní vily se mému náhodnému spolucestujícímu moc líbila. Znáte jistě z obrazovky jeho široký úsměv, kdy se téměř skryly oči za vějířky vrásek. K tomu významnému pokrčení ramen, nebožtík mim Fialka by záviděl. Menší úspěch už sklidila má otázka, zda má pan Čalfa také vilečku v "honosné čtvrti na Hanspaulce", jak v aféře Šetina popisuje tuto část Prahy Blesk. Vůbec už se nelíbila otázka, že se pan Čalfa jistě pamatuje na průšvihy s kšeftováním s vilami na Hanspaulce, které občas praskly, ještě když býval na ÚV KSČ.

Na druhou otázku jsem dostala odpověď, že pan expremiér nevlastní vilu, jen státní byt 4+1 a to od 25. listopadu 1989.

Na otázku třetí potom, že pan býv. premiér se na průšvihy pamatuje, ovšem že to byly vily státní, kdežto pan generální prokurátor mohl koupit od soukromého majitele, což bylo i tehdy možné a zřejmě novináři nezjišťováno.

Člověk se většinou nehádá v hromadných dopravních prostředcích a zvláště ne s bývalou druhou hlavou státu.

Jisté je, že v odpovědi na třetí otázku byl pan Čalfa tak říkajíc mimo obraz. Pokud je známo, pan Marian Čalfa bydlí v bytě vlastně v podstatné části státní, dříve diplomatické vily. Asi proto že jsem se neptala, nebylo mi sděleno, že v bytě pod ním bydlí jeho matka místo paní, která myslela bláhově, že tam dožije. Je logické, že jsme si nepovídali i o užívání garáže bývalým ministrem Vrbou. Tolik k zajímavému obsazení jiné hanspaulské vily, která není předmětem zájmu kolegů novinářů z Rudého Práva. K otázce vlastnictví objektu Na Šťáhlavce 20 - před koupí p. generálním prokurátorem je třeba cosi upřesnit. Objekt nad 120 metrů čtver. bytové plochy býval posuzován jako činžovní, byl plně obhospodařován NV, odbory bytového hospodářství. Bytové prostory byly v bytovém fondu a vlastník neměl žádná uživatelská práva - jen povinosti. Tudíž zájemce, bez předběžné dohody s mafií NV, že formou snižování bytového fondu různým vyčleněním ze zdravotní závadnosti na potřebných 120 metrů čter. by byl zcela vážným abonentem na dlouhodobou hospitalizaci na psychiatrii. Proto každý výkup byl cíleně zaměřen, připraven a prováděn. Prodeje uniknout nemohly, protože každá změna vlastníka musela být Národním výborem schválena a doporučena stranickou elitou ulice, čili občanským výborem. Co se týče černého trhu s zestátněnými vilami, které "ztratily majitele" řečeno kulantně o realitách zabavených po emigrantech, či odsouzených nepřátel režimu nebo zemřelých bez závěti, pan federální premiér ví asi jen o průšvizích, kdy občas mafie někoho hodila na pospas pro uklidnění veřejnosti. Doufám, že pan generální prokurátor ve své kuriózní cause "škatule, hýbejte se" obstojí. Přeji mu to ze srdce, zvláště proto, že jako vždy je středem zájmu Rudého práva, které aféru rozpoutalo.

Odborník přes legislativu, člen ÚV KSČ Marian Čalfa mně na otázku, zda může být listopad 1989 posuzován jako politický převrat, když kontinuita komunistických zákonů se současností přetrvává, odpověděl, že nelze zákony změnit přes noc. Zřejmě jsme se pohybovali v dimenzích nocí polárních. "I po politickém převratu v roce 1948 platily zákony ještě dva roky a to dokonce některé pamatovaly c. a k. mocnářství Rakousko - uherské, oponoval mně bývalý předseda vlády. Zákon je jedna věc a jeho výklad je věcí druhou. Kdyby tomu tak nebylo, nepotřeboval by odsouzený vedle žalobce i obhájce. Příkladem je Milada Horáková, která byla odsouzena jako Mata Hari, zatímco se provinila jen tím, že měla jiné politické názory.Byla odsouzena k smrti společností, která si říkala lidově demokratická. Dnes, ve společnosti progmaticky demogratické, je zřejmě k smrti odsouzen pan M. Mareček. A političtí všzni odsuzováni ke zbytkovým trestům. Mareček umírá, o tom nemůže být pochyb. A zatímco anarchisté demonstrovali před dveřmi vykonavatele kontinuity bolševických zákonů, já hovořila s jedním z jejich tvůrců - a vypadal dost spokojeně.

Iva Sedlářová