--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Příběh bez konce
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Žena je středem všeho dění

A pýchou svého manžela

Jiří Suchý

O české povaze se u nás hovoří a píše často. Umíme tak krásně kapitulovat, když o něco jde, a tak podle se mstít, když na nás není vidět. Je to náš způsob boje o přežití. V celých našich dějinách vítězil vždy ne ten lepší, chytřejší, charakternější, ale ten krutější, zákeřnější, ten, kdo měl mocnějšího spojence. To platilo pro panovnické rody (Přemyslovci) a ovlivňovalo to dění v celé zemi, ale platí to i v mikrosvětě rodin, za okny panelových domů.

Budu vám vyprávět příběh jedné naší čtenářky. Je možné, že je to příběh spíše o emancipaci. O vymanění se žen ze závislosti na mužích a mužů z povinností vůči rodinám, protože při pročítání dopisu paní Jany mi vytanuly na mysli všechny ty bojovnice za práva žen v čase obrození, ale také Anežka Hodinová Spurná a Marie Kabrhelová. To, prosím, posuďte sami.

Paní Jana si vzala důstojníka Čs. lidové armády. Byl bezpartijní a slíbil jí, že odejde do civilu. To víte, láska. Ale ne zase tak velká, aby chtěl své sliby naplnit. Začalo mu naopak překážet v postupu, že otec paní Jany je Žid. Psal se rok l967, v Izraeli skončila válka. Za její matkou začal docházet kontrarozvědčík a vyptával se jí, s kým že dceru má. Co kdyby vyšlo najevo, že to s tím jejím původem není tak zavrženíhodné. Dnes je ten zvědavý pán údajně vojenským prokurátorem v Táboře, píše paní Jana. Janin manžel vstoupil do Strany, střídal milenky, propadl alkoholu. Pod jeho vlivem měl několik havárií, za tu poslední byl povýšen a dostal se do VAZ Brno. Atmosféra houstla, konečně požádal o rozvod. Se ženou už rok nežil, ale to mu nebránilo, aby jí ukradl vkladní knížky, zděděné zlato a prodal rodinný Fiat 850. Věc se dostala k soudu. Žalovaný byl důstojníkem čs. armády, soudu stačilo jeho slovo. Paní Jana si ani neškrtla. No nic. Může si zvolit svého poslance. A to ještě netušila, co ji čeká po rozvodu. Pan důstojník měl jako straník známé na všech vedoucích místech v okrese. Dobré známé. Ještě po letech pro něj dělají, co mohou.

Paní Jana střídala jedno zaměstnání za druhým. Buď jí soudruzi práci znepříjemnili natolik, že odešla sama, nebo ji vyhodili pro rozkrádání, které jí pak nikdo nedokázal, ale zpět už se nedostala. Syn už byl v té době na vysoké škole. Pan důstojník nejenže nezaplatil alimenty, naopak žaloval paní Janu pro jejich neoprávněné vymáhání. Hrozilo jí osm měsíců vězení. Naštěstí byla věc předána civilnímu soudu, který prokázal, že složenky, které pan důstojník předložil, byly fingované. Ale nelekejte se, nic se nestalo. Na zaměstnání naše čtenářka neměla štěstí ani po Listopadu. Naopak, protože nastoupila na místo vedoucí Drobné provozovny, kde zjistila schodek 3,5 mil. Kčs a za další l,5 mil. nevyfakturované doklady. Varovali ji, aby v papírech moc nešťourala, ale nedala si říct. Skončila na dlažbě. Po epizodě s úřadem práce, který ji škrtl z evidence, když nebyla přijata na místo, na které neměla předpoklady, nastoupila do nového zaměstnání. to si dala! Narazila na exmanželova přítele, který ji před Listopadem nepřijal do podniku, kde dělal vedoucího. A zase ten známý scénář. Ale tentokrát to skončilo na Bulovce a následnou trvalou pracovní neschopností.

A syn? Také v místě nesehnal zaměstnání. Asi za ty alimenty. Dojíždí za prací až do Prahy.

Teď mě napadá: možná je to ze všeho nejvíc příběh o soudružské soudržnosti. O boji Strany proti zbytku světa. O nenávisti k těm, co se nemodlí k velkému, parafínem vycpanému Leninovi. Jak by se asi odvíjel příběh naší čtenářky, kdyby byla členkou Strany? Nebo konfidentkou Státní bezpečnosti? Jako taková by mohla dokázat, že by její a manželova role byly naprosto opačné. Každý svého štěstí strůjce...

Jana VESELÁ