--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Vyhoďme ho z kola ven!
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 02.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra Zdravý nemocný
U Městského soudu v Praze ve Spálené ulici se 2. 9. 1993 konal soud podle zákona na ochranu osobnosti, vedený panem Oldřichem Koutným pro zneužití psychiatrie. Žalobce byl v době tzv. Palachiády převezen do PL za to, že telefonicky žádal o audienci u soudruha Štěpána. Nyní usiluje o spravedlnost za nelidské zacházení ze strany lékařů, kteří ho v léčebně zadržovali tři měsíce, očistu svého jména a náhradu škody.
Soud byl zjevně na straně obviněných lékařů a nebral vážně připomínky jak pana Koutného tak ani jeho právního zástupce. Tak na příklad navrženou svědkyni doktorku Fouraisovou vedoucí právního oddělení OÚNZ, která přezkoumávala odborný lékařský posudek sestavený obvodní lékařkou MUDr.Krpálkovou, která Koutného nechala do léčebny odvést se předsedkyně soudu JUDr. Knotková ani neobtěžovala pozvat. Taktéž nebyl vyslechnut redaktor Červenka, který četl v době kdy Koutný byl v březnu 1989 zavřený v Psychiatrické léčebně v Rozhlasu jeho článek o freonech.
Soud se snažil celou záležitost apolitizovat již tím, že Koutného jednání vůbec nesouvisí se zneužitím pravomoci veřejného činitele v době Palachiády v únoru 1989, ale že je projevem jeho choré mysli.
Teorie relativity OF Bohnice
Předsedkyně soudu Knotková nebrala zřetel ani na námitky Koutného zástupce JUDr Petrů, který argumentoval Zákonem o protiprávnosti komunistického režimu. Paní doktorka se témto zákonem patrně dosud neobtěžovala seznámit, stejně jako se nezajímala o to, že podle výsledků četření Inspekce ministerstva vnitra dal příkaz k převozu Koutného do PL přímo plk. Bečvář, který je v povědomí občanů známý i jako velitel zodpovědný za krvavý masakr na Národní třídě. Z posudku lékařské komise OF v Bohnicích, ve které byl MUDr. Student, MUDr. Drábková vyplývá, že pan Koutný je úplně duševně zdráv. Teprve za čas tato komise prohlásila, že se spletla a že tomu tak není, že před tím šlo jen o subjektivní tvrzení. Jak však mohou odborní lékaři rozhodnout pouze na základě subjektivního tvrzení, je mi těžko pochopitelné. Nejprve ho považovali za zdravého, protože prý toho o něm tolik nevěděli jako toho vědí dnes, když ho považují za duševně chorého. Naskytá se nám proto optimistická otázka, že kdyby o panu Koutném možná věděli ještě víc než vědí nyní, nemohli by ho opět považovat za zdravého?
Vypadalo to jako velká legrace
Psychiatři z léčebny, jak je ze záznamu patrno, měli podivně rozdvojenou paměť, připomínající Korsakův syndrom. I když na straně jedné projevovali před soudem její naprosté výpadky, zato některé jiné a pro pana Koutného přitěžující výroky si pamatovali do nejmenších podrobností. Ostatně ani nechápu co takový psychiatr dr. Smitka je dnes ještě schopen hodnotit, když již v roce 1980 mne v hospodě U zelené lípy v Melantrichově ulici považoval za dámu a vykládal mi o tom, že mám krásné zuby. Ani u soudu mne nezklamal v názorech, kterého na něho mám, když například tvrdil," že typické pro osoby nemocné epylepsii je..." Na dotaz JUDr Petrů, zda je to typické také pro pana Koutného, odpověděl:"Asi ano." Jak dodal, neví to ale jistě. Na další dotaz, kde jsou Koutného testy, odpověděl nejprve že jsou v léčebně a pak, že se mu ztratily.
Dále vypovídali primař Klenner a MUDr Hrčka. První z nich se neustále rozčiloval: " Já jsem MUDr. Klenner! Já mám titul! To patří k mému jménu!", i když mu to nikdo nevyvracel. K dobru obou lékařů lze však dodat, že po panu Koutném nechtěli, aby vypočítal kolik je 245 x 875 a ani se ho neptali, která je největší hora na světě a kolik bilionů kilometrů je od nás vzdálená nejbližší hvězda Proxima Centauri. Nikdo z nich také nebyl podle jejich vlastních slov v KSČ. Zato Koutný byl v této straně až do roku 1988. Největší legraci z toho u soudu měl právě JUDr. Vyvadil, kterému připadalo obzvláště směšné, že pan Koutný šel za soudruhem Štěpánem právě v době, kdy na Václavském náměstí občané proti němu protestovali.
Když se JUDr. Petrů zeptal primáře Klennera, zda o panu Koutném po jeho spatření v soudní síni nezměnil přece jen názor, že by byl duševně chorý, oslovený zlostně odsekl: "Ne! Naopak! Je ještě víc chorej jak před tím!"
Protože žaluje, je duševně chorý
Pikantní na celém jednání bylo, že soud vyslechl pouze samé odpůrce a nikoliv také svědky.
Po čtyřhodinovém jednání předsedkyně soudu v rozsudku vynesla, že pan Koutný je člověk vážně duševně chorý. Zůstává tedy otázkou jak mohla naše polistopadová justice tedy dovolit vést soudní řízení dvaasedmdesátiletému člověku, který je vážně duševně chorý a proč mu neurčila opatrovníka, jenž by ho v soudním řízení zastupoval. Nezbývá tedy než předat pana Oldřicha Koutného k prošetření jeho duševního stavu nezávislému znalci z oboru psychiatrie MUDr. Jířím Pejchlovi, před kterým se všichni bolševičtí lékaři třesou. A protože nemáme dosud justici bez bývalých komunistických a nomenklaturních soudců, je třeba se v otázce práva obrátit k Radě Evropy ve Strasburku.