--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Nevěřte těm, kteří vás podvedli!
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra Kroužící hejna nad GP

Kde je cítit krev, tam se odjakživa slétali supi a sbíhali hyeny. Je proto jasné, že se stejný osud nemohl vyhnout ani napadenému generálnímu prokurátorovi. Bojovníci proti Šetinovi své výpady směřují hlavně ze stránek Rudého práva o jehož krvavé minulosti nelze mít pochyb, ať již čteme jeho schvalování rozsudku nad doktorkou Miladou Horákovou a dalšími " zaprodanci buržoazie", či pochvalný souhlas se zásahem esembáků a milicionářů proti demonstrantům na Václavském náměstí. Jako na čarodějnický sabat pak chodí na jeho stránky políbit Ďáblu hyždě, politické osobnosti, které chtějí být naší veřejností viděny - křesťana Václava Bendu nevyjímaje. Přetrvávající existence novin s tak primitivním násilnickým názvem jako je Rudé právo a jeho výše nákladu je pak ostudným důkazem životaschopnosti bolševismu u nás. Šetina přes všechnu neobratnost má lidské vlastnosti jaké nikdo z předcházejících generálních prokurátorů neměl. Z těchže důvodů se ani nedovede bránit všem těm nařčením, které na něho kvičiví levicoví ratlíci na třesoucích se zimomřivých nožkách vyštěkávají. Je ubohé, když tvrdí v RP autor "jedné věty", která se ukázala být jeho pouhým populistickým exhibiconismem, místopředseda OH Tomáš Sokol, že Šetina nedá dohromady věty tři. Stejně tak je ubohé, když se svého kousnutí nemůže odříci ani tak starý bolševik, jakým je Jeho Intelektuálská Magnificence Pomazaný Prof.JUDr. Zdeněk Jičínský DrSc., vítěz všech ročníků Hradu v koloběžkových závodech a cvrnkání kuliček.

Žába na prameni

Zdeněk Jičínský si v RP 1. září 1993 v článku " Kdo zodpovídá za Šetinův vzestup?"dovoluje tvrdit, že "J.Šetina pro své lidské vlastnosti i odborné znalosti a schopnosti se nikdy generálním prokurátorem ČR neměl stát." Drzost s jakou to píše tento otec socialistické ústavy, do niž neopoměl zabudovat i vedoucí úlohu zločinné komunistické strany ve státě, je vskutku pobuřující. A jestli si na závěr svého článku Zdeněk Jičínský dovoluje za občany položit otázku, kdo je zodpovědný za špatný stav bezpečnosti v zemi, takovým způsobem, že má z odpovědi vzejít Šetinovo jméno, odpovím mu pro změnu zas já, že není tomu tak, ale jsou za to zodpovědni ti, kteří umožnili převzetí staré komunistické legislativy do současného právního řádu.

Z hlediska tohoto " práva",které udržel v životnosti právě Zdeněk Jičínský a jím řízený parlament jsou totiž estébáci a jiní komunističtí zločinci pochopitelně neviňátka a viníky proto nelze hledat v předlistopadovém režimu, ale v lidech, kteří si vzali za své odstranit staré křivdy. Proto Marečkovo hladovění vzhledem k tomu, že směřuje jen proti prokuratuře, která je pouhým nástrojem, nedosahuje žádného výsledku. Příčina je v komunistické legislativě a tu u nás potvrdili lidé jako je profesor Zdeněk Jičínský, JUDr Rychetský a jim podobní. To oni společně s Václavem Havlem, který si je vybral budou zodpovědni za smrt Miloslava Marečka, pokud skutečně na následky své hladovky zemře, tak jako by se měli zodpovídat za neřešení křivd spáchaných na obětech komunismu.

Pravá příčina útoků na Šetinu

Proč všechny ty výpady proti pravicovému prokurátorovi, proč ta přísnost v případě jeho bytu, kdy Štrougalovi, Jakešovi a dalším zločincům patří dodnes podle Jičínského a Havla řádně nabyté, podle legislativy jaká by však správně měla být, - nakradené! - majetky? Všimněme si, že útoky ani tak nesměřují z řad skomírající KSČM jako z řad moderních komunistických stran, mezi které lze především zařadit ČSSD a OH. Vždyť tak jako v roce 1921 se u nás komunisté na příkaz leninské Komiterny vynořili z lůna sociální demokracie, aby dobyli svět, tak je dnes tatáž její mateřská náruč znovu vine na své srdce. A bude je chránit spolu s ostatními levičáky nejen proti Šetinovi, ale i proti všem "zlým" pravicovým prokurátorům, kteří by chtěli uvést do praxe Zák. 198/93 Sb. "O protiprávnosti komunistického režimu", jenž nabývá platnosti od 1.8.1993. Všimněme si, jak právě v této době se začíná vytvářet i hysterie kolem generálního prokurátora, znemožňující mu bdít nad dodržováním tohoto zákona a narůstají snahy ho odvolat. A zřejmě všichni aktéři vědí proč. Protikomunistický zákon totiž hrozí strhnout lavinu, v niž by měla přijít na přetřes také zodpovědnost i bývalého OF, komunistických legislativců Jičínského a Rychetského, ale i naší velké národní modly - Václava Havla. Ten mi připomíná, co praví Dante Alighieri v Božské komedii ve zpěvu sedmnáctém o netvoru Geryonovi:"Tu onen hnusný obraz lsti a zrady u břehu přistál poprsím a čelem. Vzhled poctivce měl v obličeji celém, tak jako vnějšek mírný byl a sladký, však štíru roven ostatním byl tělem."

Prospěcháři všech stran světa se již spojili

A teprve tehdy až naši občané svým vlivem budou trvat na odchodu těchto osob z politické scény, bude pak možné vytvořit legislativu vskutku moderní a demokratickou. Zatím se režisérům polistopadového vývoje daří jej udržet podle svého scénáře. KAN se vyřadil z boje svojí nekoncepčností a že nešel po meritu věci. Zavčas si bylo třeba uvědomit, že klíč k tomuto problému se jmenuje Havel, jehož popularita je u nás bohužel díky listopadové frašce stále ještě velmi vysoká. Na jeho osobu se váže velká podpora světové levice, požadující přes dodržování lidských práv, ten obraz legislativy jaký doposud máme. Nenechme se také oklamat sympatiemi amerických státníků. Těm totiž z hlediska globální politiky naprosto nezáleží zda u nás budou vládnout překabátění komunisté, či nikoliv. Pro ně je Havel pouze symbol politické stability, nic víc. Své poměry si proto musíme uspořádat pouze my sami a musíme také počítat zprvu i s tím, že sympatie světové politiky nebudou zrovna na naší straně.

Od reálného pragmatismu k pravici

Vytvořit ODS byl další dobrý nápad jak dostat pod kontrolu realisticky uvažující zbytek občanů. V této zemi, kterou vždy znásilňoval ten komu se zachtělo, přece nevadí, že její premiér říká etické nesmysly o tom, že nezná" špinavé peníze", nebo že" na ekologii si musíme nejprve vydělat". Vidina zisku, ta nám přece stačí k tomu, abychom si vytvořili iluzi svobody. A jelikož i pragmatismus přijímáme, protože jsme v podstatě realisté a jako takoví přece i troškaři, zdá se to mnohem víc, než jsme mohli za minulého režimu dosáhnout melouchy a na svých zahrádkách. Tak nás mají na lopatě.

Zbavme se ochromujícího realismu, který se zabývá pouze projevem příčin a a zamiřme k jejich podstatě. Pokud se necháme znovu oklamat i v případě Zákona o protiprávnosti komunistického režimu, dopadne to s jeho dodržováním obdobně, jako s tzv. "zákonem lustračním".