--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Svoboda tisku včera a dnes
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zahájení výstavy fotografií Bohumila Dobrovolského "21. srpen Ţ68" jem využila k rozhovoru s panem Jiřím Kantůrkem, bývalým ředitelem federální televize. Zajímal mě především základní atribut demokracie, svoboda projevu.

Pane Kantůrku, je nějaký rozdíl mezi svobodou tisku v roce l968 a dnes?

Já si myslím, že skoro ne. V tom osmašedesátém jsme žádné cenzurní zábrany neměli, nevzpomínám si na žádný zásah. A pokud jde o poměry teď, řekl bych, že cenzura jako taková také funguje. Ale v době, kdy jsem v televizi působil, já už tam od konce federální televize nejsem, nešlo o cenzuru, ale o tlaky všelijakých politických stran. Ty jsou velice silné. Koaliční strany zcela nepochybně mají tendenci prosazovat se do vysílání. Myslím si, že to nejsou přímé cenzurní zásahy, ale je to určitá atmosféra, která v té společnosti panuje. Mnozí redaktoři tomu vycházejí, bohužel, příliš vstříc.

Domníváte se, že podobná situace je například v ČTK?

Poměry v Četce neznám. Myslím si, že Četka byla - podle mého názoru - relativně nepolitická instituce. Ale opakuji, poměry tam neznám, takže bych to nechtěl komentovat.

A v rozhlase? Například současné personální změny?

Také neposuzuji. Neznám. Já znám poměry v televizi. Pokud se týká České televize, tak tam, bohužel, musím říct, že se mi zdá, že se příliš prosadili lidé, kteří tam dělali do r. 89.

Co si myslíte o privatizaci kanálů?

Konkurenci potřebujeme jakoukoliv. Jestli je privatizace to nejlepší, nechci posuzovat, ale strašně potřebujeme konkurenci. To, že má česká televize dneska tři kanály, to je skutečně nemravné.

Domníváte se, že stát by si měl nechat jeden kanál? A kdo by ho měl řídit?

Stát nemá mít vůbec žádný kanál. Existuje pojem "veřejná televize". To je ve všech západoevropských zemích běžná norma. Ty veřejné televize fungují jako instituce, které nejsou státní, nejsou závislé na státním rozpočtu, jsou živeny z poplatků diváků. Vliv veřejnosti na ně má různou formu, např. rady nebo přes různé veřejné instituce. Tak takováhle veřejná televize, veřejný kanál, ten je alespoň jeden nebo dva ve všech západoevropských zemích. To nejsou státní televize v tom starém smyslu slova.

Vrátil byste se do televize, kdyby byla taková příležitost?

Já tam mám jeden diskusní pořad jednou za dva měsíce, ale funkci nějakou... já mám dojem, že mi ty tři roky, to byly galeje, naprosto stačily. Já jsem se v Listopadu vrátil dělat publicistiku, a trochu mě to zaskočilo, když Jirku Fairaizla... odešel ... to už bych nechtěl podruhé zažít, to co jsem za ty tři roky prožil.

* * *

Panu Kantůrkovi děkuji a pro nás ostatní připomínám, že v osmašedesátém KSČ nepustilo moc z ruky a že cenzuru zrušilo až v květnu. Ano, v květnu l968. Ovšem ona byla tenkrát jiná situace. Komunistická inteligence hledala prostřednictvím sdělovacích prostředků v lidu spojence proti vládnoucí garnituře, která při svém primitivizmu dělala jednu chybu za druhou. Ovlivnit nespokojené občany není nikdy problém a tenkrát, brzy po 50. letech, vypadalo všechno tak nadějně! Tehdejší svoboda tisku byla delegována odshora od komunistické intelektuální elity. Pravda o Novotném a jeho klice byla tou nejlepší zbraní proti němu. Oficiální zrušení cenzury nemělo čas prokázat, jak obstojí při změně vládců, protože záhy přišel srpen.

Dnes cenzuře cudně přezdíváme tlaky politických stran. Kdo za to může? Je mi líto, sami novináři.

Jana VESELÁ